Záhadou zůstává, co a jaké síly a tlaky vedou tedy státy a jejich občany k tomu, že sahají po stále méně efektivnějších řešeních.

Pohodlnost. Tak jednoduchá je ta odpověď.

Docetl do konce. Urcite zajimavy clanek. Doufejme, ze vygeneruje stejne zajimave prispevky.

Uf, omluva tem prede mnou. Nahrazuji stejne za dalsi.

Inu, nekritický obdiv k některé velmoci snadno přejde k nekritickému odporu, když dotyčný zjistí, že vše není tak růžové, jak si maloval. Což platí stejně pro USA, EU, Ukrajinu, Rusko a další.

Málokdo si dovede představit, jak obtížné je udržet velký stát v jákés-takés stabilitě a kolik kompromisů (a jaksi i nepěkných kroků) je potřeba kvůli tomu podniknout.

I Karel Havlíček Borovský (můj oblíbenec) podlehl tomuto klamu, když se po r. 1848 postavil proti vídeňské vládě. Která musela čelit vážnému nebezpečí - totiž tomu, že pražská revoluce přeroste ve vážnější konflikt, do kterého se hodlalo vložit Rusko (a osvobodit bratry Čechy z habsburského područí, viz Bakunin). Následující Bachův absolutismus byl ovšem ve srovnání s našimi padesátými léty (i normalizací v 70.) procházka růžovým sadem. Mám k tomuto tématu spoustu materiálu, ale komu to psát? Poučí se někdo?

Musíme se smířit s tím, že žijeme v reálném světě a že vývoj nepostupuje vždy tak, jak bychom si představovali. USA jsou už možná skutečně za zenitem, kdežto jiné země k němu teprve stoupají. Volný neomezovaný rozvoj je dnes (dočasně) možný jen tam, kde je nenasycený trh a levná pracovní síla (Hong Kong, snacha tam pracovalo půl roku a nějaké informace dovezla, v USA sídlí část rodiny - ale oni si už zvykli).

Snít o nějaké absolutně svobodné zemi je sci-fi.

A co je vlastně socialistické a správně kapitalistické? Kdo chce, ať posoudí starého Baťu. Podle jedněch to byl ryzí kapitalista, podle jiný socialista (kvůli výhodám pro zaměstnance). Ale bez ohledu na to prosperoval. A není tohle to správné kritérium?

Jinak samozřejmě Vaše postřehy jsou akceptovatelné. Karma.

Ale komu to psát? Minimálně já si to velice rád přečtu, hoďte to alespoň na blog ...

Zajímavý pohled na situaci a troufnu si tvrdit, že se od pravdy moc neodklání. Můj názor je podobný. Hlavně podtrhuji myšlenku, že řízené zavedení rovnosti vede k chudobě většiny.

Ano, tak to cítím, nejen emotivně, ale i ekonomicky.

Osobně bych ten nástup socialismu v USA viděl až o něco později (třeba Ronald Reagan byl a je pro mne ještě vzorem kapitalismu a svobody), ale jinak samozřejmě souhlas

A i když se Vám to asi nebude líbit, podle mého názoru se póly otočily a stejně jako má USA a západní Evropa nakročeno k socialismu, tak RF má naopak nakročeno ke kapitalismu (i když svým specifickým způsobem, tak to asi bez "báťušky cara" prostě nejde )

Já bych spíše rozpoznal, že RF se blíží ke kultu osobnosti, nebo k jisté verzi „demokratického carismu“. A vlastně se neliší od USA.