Tápavá bezradnost

Ministr školství PhDr. Marcel Chládek, MBA, setrvale veřejnost přesvědčuje, že je naprosto neschopným, nekompetentním ministrem, který vůbec nepochopil fatální zaostalost českého školství.

Je schopen vymýšlet jen další a další nehoráznosti, které patří do rejstříku nástrojů inženýrů lidských duší, ale s nutnou transformací vzdělávacího systému nesouvisí ani okrajově.

Pan ministr sice asi deset let učil na základní škole (1993—2003), ale poté se jeho dráha odchýlila do politické a byrokratické kariéry. Tím, že si v roce 2006 pověsil před jméno titul doktora andragogiky (lidovýchova, věda o výchově a vzdělávání dospělých lidí, zabývá se socializací, personalizací, akulturací a enkulturací) z něj žádného hlubokého odborníka na vzdělávání nečiní. Ostatně ani v Čechách zprofanovaný titul MBA, mistr obchodní správy, z něj zrovna odborníka nedělá.

Kritizoval jsem jej za totalitní nápad čipování dětí, který patří snad jen do orwellovské říše Velkého bratra. A zase se veřejnosti – jako vždy – předložila jen jedna část (ta populární). To, co vidět není, tedy totální dohled nad občany, ten se cudně zamlčuje. Jak symptomatické!

Kritizoval jsem jej za úpornou snahu zakázat ve školách prodej nezdravých pochutin (zákon už prošel Senátem). Qui bono? No, jen jiní, ministerstvem protežovaní výrobci, kteří získají souhlas úředníků. A že si děti ty pochutiny koupí cestou do školy jinde? To časem také zakážou! To by bylo, aby děti nežraly to, co si ministr usmyslí!!!

Kritizoval jsem jej už, když dále protežuje zázračný recept unifikovaných maturit. Nepochopil základní věc: výsledkem bude jen tabulkový počet maturantů, na jejichž znalosti a vědomosti se bude uplatňovat zglajchšaltovaný metr, jehož úroveň se bude snižovat až k těm nejslabším.

Absolventů bude předepsaný počet, bude nastavena centrální metodika měření vědomostí, ale získaná maturita se stane (už dávno se stala) zcela bezcenným, formálním papírem, který neznamená vůbec nic. Přesněji: studenti prokážou jakési dočasné minimální penzum vědomostí, ale v praxi neumějí nic.

Kritizoval jsem jej už, když „vymyslel“, že celé školství se zázračně uzdraví tím, když dětem koupí za veřejné prostředky tablety (raději prý dva). Samozřejmě, že ne! Nezmění to koncept školství. Celý nápad nápadně připomíná populistickou konklusi jeho politické spolubojovnice Buzkové – pastelkovné. Více státu, více peněz, nulový výsledek.

Poslední bezradný nápad přítele ministra směřuje do dosud nedostatečně zregulovaných vod tělesné výchovy. Po jednání s Olympijským výborem dospěl k nezbytnosti centrálně nařídit veškerému školou povinnému lidstvu povinnost vyhnat děti do bazénů. Údajně s ohledem na rostoucí počet kardiovaskulárních onemocnění a růstu počtu diabetes melitus druhého typu.

Nevím, medicínské vzdělání nemám, ale selský rozum mi říká, že plavání a cukrovka spolu vůbec, ale vůbec nesouvisí. S vrozeným či získaným onemocněním koronárních, mozkových a periferních cév by sice plavání souviset mohlo, ale nevěřím, že v dětském věku. Souvislost bych hledal spíše v životním stylu a výživě a to spíše až u dospělců, než u dětí.

Ovšem ministerští úředníci už vypracovali metodiku, najímají učitele plavání a budou hradit z rozpočtu služby v bazénech. A dopravu dětem prý mohou platit obce!!! Proč, kruci türken?

Podle poslance Anderle (Úsvit bez Okamury): „…by děti v bazénech povyrostly zdravotně a morálně. Protože plavání má spoustu významů. Výchovný, vzdělávací, sportovní, zdravotní, turistický a sportovní.“ Kecy, kecy, kecičky, pane poslanče! A co třeba golf? Ten je také zdravý, nebo biatlon!!! To by se mohlo hodit jako branná předvýchova! Anebo běh za sýrem, šach box, podvodní hokej, anebo škromachovské povalování v bazénku!

Je to jen další z populistických nápadů inženýrů lidských duší. Nařizovat, přikazovat, zařizovat. Copak děti nemají rodiče, kteří by s nimi chodili plavat, jestliže to nahlédnou jako rozumné? Copak školy (když už) nemohou mít svoji autonomii a ad hoc se rozhodovat, zda plavání pro své žáky zorganizovat místo stupidního cvičení na tělocvičném nářadí?

A co školy, které by po této direktivě ministerstva populismu neměly v rozumné blízkosti bazény? To jejich výstavbu začne ministerstvo asi dotovat (nejspíše z Evropských fondů).

A není to spíše tak, že provozovatelé bazénů si našli další státní cecík, ze kterého lze dojit státní finance, a prolobbovali se až na ministerstvo školství?

To není proti plavání, jako takovému! To je právě ten zástupný, nad hladinou viditelný kousek ledovce. Ale na Titaniku se dál tančí, hudebníci třímají nástroje a stewardi na palubě přerovnávají lehátka.

Pan ministr totiž vůbec nepochopil důležitost (a zaostalost) svěřeného resortu a potácí se od jednoho nesmyslu k nesmyslu ještě většímu. Tak to vypadá, když je centrální moc svěřena zcela nekompetentní politické figuře, která jen páchá svévolné „dobro“ za cizí peníze.

Pan ministr vůbec nepochopil, a patrně je mu to zcela jedno, že zde setrvale provozujeme nepoužitelný model rakousko-uherského školství, založený na prostém memorování zastaralých, cizích myšlenek. Systém, který učí pedagogové odchovaní stejným systémem. Pedagogové ničím nemotivovaní, krom sporadického osobního zápalu, vyhořelí a unavení.

Neumí a nechce pochopit, že ani ten relativně autonomní anglosaský model školství, téměř na státu nezávislý, už dnes nefunguje a je třeba jej reformovat.

Jak říkal Tomáš Baťa: „jen to nejlepší na světě je pro nás dost dobré!“

Ale to je pod rozlišovací schopností pana ministra, pod rozlišovací schopností ministerských politických náměstků, i pod rozlišovací schopností 1200 úředníků ministerstva školství, z nichž drtivá část tam seděla ještě za Gustáva Husáka. A pod rozlišovací schopností premiéra i koaliční vlády.

Všichni si jen sedí u svých korýtek a užívají si své chvíle moci a slávy.

Kéž by jim ta sláva ráčila v krku zaskočit!

Napsáno pro portál Svobodný Svět