Co je, a co není vidět
Před několika dny jsem si přečetl docela podnětný článek, že dopravní předpisy vlastně vůbec nejsou potřeba, protože jen deformují přirozené chování lidí a vytvářejí falešné pocity práv a nadřazenosti, zatímco ve skutečnosti navozují neodpovědné chování jedinců tak, že jedni jsou přece v právu, tak jedou bez ohledu na důsledky, jen s vědomím, že nějaká fiktivní pravidla jsou na jejich straně.
Za příklad byla dána například Itálie (nebo jiné jihoevropské státy), kde dopravní značky a předpisy nepožívají téměř žádné úcty a respektu. Lidé jedou, s nohou na připouštěcím ventilu karburátoru, co to jde, troubí na sebe, řvou z okének těch plechových legrací, ale v důsledku dochází k menšímu množství nehod, škod a zranění (snad krom zcela marginálních), než ve společnostech rigidních, kde předpisů je množství větší, než malé, ale jejich efekt je ještě menší, až nejmenší.
Naši dobroserové se pochopitelně vydali cestou co největších restrikcí, zákazů a příkazů. Konec konců, vidíte to všichni vy, kteří se dosud posouváte z místa na místo nějakým plechovým členem rodiny.
Značek dopravních je tady tolik, že je pozorný řidič vůbec nestihne sledovat, značky si navzájem odporují, a v důsledku je efekt takový, že je řidiči stejně nakonec neberou jako zákazy a příkazy, ale jen jakási obecná doporučení, kterými se řídit nechtějí, ani nemusejí.
Tedy dopravní značky už ztratily smysl kromě jediného: dávají do ruky nástroj perzekučním a silovým složkám státu, aby mohly uplatňovat svoji (už ani ne demokraticky svěřenou), ale byrokraticky distribuovanou moc státu.
Nepochybně všichni znáte situaci, kdy si městská, nebo státní policie nainstaluje nějakou omezující značku na úsek silnice, kde to nemá žádné bezpečnostní zdůvodnění a pak stojí za bukem a jen se úchylně podílí na perzekuci občanů. Vlastně úplně stejně, jako to dříve aplikovala komunistická VB, SNB, PS-VB, nebo StB. Vlastně jen plní nějaké kvóty naplánované jinými státními úředníky jako kritérium jejich výkonů, které ale nemá racionální jádro skutečné bezpečnosti, ale znamená volným výkladem jediné: „já mám moc, a ty, kurva, koukej poslouchat, jinak uvidíš!“
Bohužel, většina jedinců (nebudu specifikovat jejich mravní profil), která se do služeb státu v této roli přihlásí, jsou stejní lidé, jako dříve.
Zlidovělé pravidlo říká, že kdo (s těmi osobními preferencemi) nemá na to stát se vojákem, zkusí se stát státním policistou. Pokud ani tam neuspěje, zkusí se uplatnit u Městápa (městské policie). A pokud ani tam nesplní požadovaná kritéria, poslední z možností je stát se vězeňským bachařem, kde nezáleží už vůbec na ničem, kromě schopnosti se ráno obout do bot, natáhnout si mundůr a pak ukázat, kdo je tady pánem.
Čest výjimkám. Znám jich několik, ale vyjádřil bych jejich zastoupení tak nějak v permilech.
Zpět k tématu, protože jsem od něj odběhl. Na první pohled se samozřejmě zdá, že ti pseudopoliši zvyšují bezpečnost dětí při přecházení přechodů pro pěší před školami.
Výsledkem jejich činnosti je přesný opak chtěného: dětem (i dospělým) vštípí to, že na každém přechodu přece stojí poliš, který jim zajistí „ochranu“. Ne, ne, NE! Na každém přechodu poliš nestojí a nemůže stát, dokud jich nebude asi deset milionů (nedej Bůh)!
Tedy celý ten princip sebere dětem ostražitost, vyhodnocování situací a rozhodování se v krizové situaci. Je ke škodě dětí, nebo (a to je horší) posiluje vadnou představu, že stát je garantem (čehokoliv).
A oklikou se vracím k dopravním předpisům: stejně to platí i zde: když kdysi dávno v dobách, kdy USA byly ještě státem svobodných občanů, dopravní předpisy se neaplikovaly. Neexistovaly tehdy. A člověk přišedší (přijeduvší) na křižovatku cest kynul rukou jinému, aby jel, že on hladce počká. A lidé se domluvili ad hoc. Ani ad iure, ani ad lege.
Smyslem všech nařízení (a vyhlášek s nulovou legitimitou) není tedy zvýšit bezpečnost občanů, ale aplikovat nástroje direktiv, represí a trestů. Stejně, jako to aplikovala totalitní moc.
Před 25 lety jsme se pokusili zvrátit totalitní moc Komunistické strany ve prospěch svobody jedince. Místo ní jsme postupně aplikovali totalitní moc státu, což je funkčně zcela stejné. Stejná represe, stejná nesvoboda, stejné nástroje.
Abych shrnul téma dopravy a neopakoval dávno známé výsledky demokratury: Lidé, pokud nejsou spoutáni nesmyslnou řadou předpisů, zákazů a příkazů, budou se chovat odpovědněji a pravděpodobně slušněji k sobě navzájem.
Vynucené pravidlo: já jedu zprava, já jsem na hlavní, já mám silnější auto, já mám lepší značku auta, já mám lepší SPZ, navozují přesně opačný postoj: Za mnou stojí jiná moc, než je lidská slušnost. Za mnou totiž stojí zákon (a jeho malformace).
Jistě očekávám, že všichni komentátoři napíší, že pravidla musí být a kam bychom se dostali, kdyby neexistovala regulace, zákony a pravidla.
Odpověď je velmi jednoduchá: dostali bychom se do svobodné společnosti, kdy jedinec odpovídá plně za své činy a skutky. A jejich dopad.
Pseudopolicajti na přechodech před školami působí pravý opak: navozují pocit, že o vše se stará strýček Sam, nebo Iljič, nebo Novotný.
Petr Závladský
K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti
Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.
Petr Závladský
Dobrý den, můj přítel,
Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...
Petr Závladský
Zálohování dat
Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:
Petr Závladský
One way ticket
Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.
Petr Závladský
Maličko o kavkách a také o lidech
Jsem jen z donucení filosof. Chtěl jsem si původně jen tak klidně žít své dny a dívat se na květiny jak kvetou a voní, vidět stromy jak kvetou a plodí, a sledovat ptáky jak zpívají, vidět, jak neúprosně po podzimu přichází zima...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Bakterie z vody letos zabíjí častěji, zemřelo už 23 lidí. Řada nákaz uniká
Premium Kromě jiných infekcí se v Česku letos více šíří i smrtelnější legionářská nemoc, která se...
Slovensko k tragédii směřovalo dlouho, tímhle prohráli všichni, míní expert
Premium Bývalý slovenský novinář a bezpečnostní expert Milan Žitný je přesvědčen, že k tragické události,...
V Kladně hořel sklad olejů a autodílů, škoda je čtyřicet milionů korun
V kladenské ulici Železničářů ve čtvrtek hořela průmyslová hala se skladem olejů a autodílů. U...
Soud v Haagu začal řešit Gazu. Genocida dosáhla strašlivé úrovně, zaznělo
Genocida, kterou Izrael páchá v Pásmu Gazy, dosáhla strašlivé úrovně, prohlásil zástupce...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1688x
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Bohatý táta, chudý táta (Robert T. Kiyosaki)
- Co je vidět a co není vidět (Frédéric Bastiat)
- Liberalismus (Ludwig von Mises)
- Cesta do otroctví (F. A. Hayek)
- Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)