Švédský socialismus, náš vzor! (2)

Druhou část vzpomínek našeho „neznámého“ exulanta věnujme ještě několika zajímavostem ze života v socialistickém Švédsku.

Jak nám tedy pan Neznámý popisuje dále své soužití se socialistickým zdravotním systémem?

„…dokud jsme s manželkou pracovali, měli jsme v kolektivní smlouvě zachycenu garanci náhrady všech léků a ošetření…“

Z dalšího kontextu se však dovídáme, že manželé Neznámí pracovali ve státním sektoru jako úředníci. Dovídáme se, že stát jim zaručil právo kolektivního vyjednávání. Hle, proti komu? Proti státu? Zde je to dnes stejné. Odbory státních zaměstnanců si vynucují tolik výhod, o kterých se reálně pracujícím zaměstnancům ani nesní. To je naprosto signifikantní pro socialistický stát.

„Abych se ještě vrátil k poplatkům ve zdravotnictví, existuje pochopitelně hranice jako u léků. Např. vloni jsme byli s manželkou každý na středisku jen jednou à 250 SEK (750 CZK), takže ani vlastně neznáme hranici v našem kraji, ale co se týče vystavení receptu, tak si jenom zavoláme na středisko (cena 60 SEK – 180 CZK) a oni mi pošlou přes Internet recepty na léky, které mohu použít ve všech lékárnách ve Švédsku, platnost receptu je 1 rok. Pomocí rodného čísla si pak mohu vyzvednout lék třeba až v Kirune za polárním kruhem.“

Tady sice můžeme vnímat, že švédský systém je v některých ohledech pružnější, zejména v použití informatiky, ale po několika dalších citačních blocích nám uspokojení na rtech poněkud zhořkne.

„Další věc, telefonování: když bylo v roce 1979 zavedeno přímé telefonní spojení s ČSSR, tak stál jeden impuls 7 SEK (21 CZK), dnes platíme za všechny hovory do celého světa jen 0,15 SEK za impuls, což odpovídá 0,45 Kč! Mobilní volání je sice dražší, ale pořád levnější, než v Česku! Než vyjedeme do Prahy, tak si všechny důležité schůzky sjednáme ještě ze Švédska. Máme sice také české SIM karty, ale pouze pro místní volání v Čechách, proti Švédsku je to extrémně drahé!“

Autor tedy svědčí, že kromě mobilních sítí se ještě ve Švédsku využívají pevné sítě a patrně o mnoho laciněji, než u nás. A nadto, že naši (cizí) mobilní operátoři, ač si jich několik oficiálně konkuruje, patrně používají kartelových dohod a rýžují v Čechách nebývalým způsobem. Zdržím se hledání toho, zda naše antimonopolní a radiokomunikační úřady selhávají na plné čáře (nedej bože, aby byly uplaceny), anebo zda se nejedná jen o další dovedný způsob vlády, jak odčerpat další dílek peněz z našich kapes.

„Slevy pro penzisty zde neexistují, ani v muzeích, ani v hromadné dopravě, či jinde. V našem krajském městě (Kalmar, 56 000 obyvatel), stojí jeden lístek v MHD 24 SEK (72 CZK), zpáteční 44 SEK (132 CZK), takže i v zimě chodíme pěšky (je to dobré pro zdraví), na velké nákupy si dovolíme jet autem jen jednou za týden.“

To my jsme tady machři. Ze slev v MHD se stalo prakticky politikum. Jen v Pardubicích (též krajské město) se teď politické strany předháněly, komu všemu slevy poskytnou. Mám pocit, že vyhrála strana, která umožní jezdit „zadarmo“ úplně všem, tedy kromě blond milášků se srstí na chodidlech. Jestli už něčím i to Švédsko netrumfneme!

„Jakmile sleze sníh, jezdíme s manželkou hodně na kolech, s ruksakem na zádech. V létě jezdím na kole hodně po okolí, máme zde vynikající cyklostezky!“

Fajnová zpráva! Ty my máme také. Platí nám je zde skrze EU francouzská selka, která se svým zadkem nikdy na kolo nevsedne, i Řekyně, která netuší, kde je na světě jaký Böhmerwald. Možná alespoň ve Švédsku ty cyklostezky vedou odněkud někam. Tady jsme se pomátli už tak, že postavíme cyklostezku odnikud nikam, hlavně, že jsme vyčerpali dotaci.

„V létě, když se jede rodina koupat na Öland, moře má tak max. +23 °C, normálně tak +20 °C, na mě je to málo, tak si raději dělám výlety po okolí na kole. Ujedu v klidném tempu 60 – 70 km, v ruksaku svačinu a je to paráda! Ale je to bohužel ve srovnání s Evropskou kulturní krajinou dost jednotvárné (ale uklidňující).“

Skoro panu Neznámému nevěřím, že „normálně“ má švédské moře 20 stupňů, ale možná ano. No, já bych tam také nevlezl, ale vidím, že svačina v ruksaku se tak nějak podobá českým paštikovým turistům. Jsme na tom stejně.

„Jedinou slevu, kterou senioři ve Švédsku dostanou, je v posilovnách. My chodíme s manželkou 3× týdně, abychom se udrželi v chodu a ušetřili za doktory. Ti nejstarší, co chodí pravidelně cvičit, se blíží 90! Zde, když člověk nedostane rakovinu, začíná umírat až po 80! Moje máma se zde dožila skoro 95!“

Nevím, zda nějaké slevy má někdo dostat. Přece můžeme říci, že každá sleva pro jakoukoliv skupinu (pokud nejde o zcela svobodné rozhodnutí podnikatelského subjektu), znamená diskriminaci jiné skupiny. Nevím, kdo vlastní ve Švédsku posilovny. Ale pokud jde o soukromý subjekt, ať dá slevu, komu chce. Pokud ne, pak jde o diskriminaci.

„Jestli Vás to zajímá, napsal bych Vám někdy naši  rodinnou historii, jak jsme se vůbec do Švédska dostali. Např. moje kořeny  jdou z Montenegra (Černá Hora [pozn. PZ]) přes Rusko, Maďarsko  a Rakousko do Československa.“

OK. Jak už říkal Jaroslav Hašek ústy Josefa Švejka, každý jsme odněkud. Tak co?

„Promiňte, že si jenom stěžuji, jsou zde i pozitivní jevy, právě díky rodnému číslu jsme pod plnou kontrolou, proto byrokracie funguje lépe, než u Vás. Např. letos jsem měnil řidičák, vždy po 10 letech, tak mně přišel papír, kde jsem nalepil moji fotografii, podepsal a poslal zpět. Zaplatil jsem 150 SEK (450 CZK) a za 10 dní mi přišel nový!“

Tak, a jsme u merita věci. Pan Neznámý vnímá pozitivně, že je pod plnou kontrolou státu. Dokonce vyzdvihuje, že státní byrokracie je ve Švédsku výkonnější. Patrně ano, ale to je přesně důsledek zbytnělého státu. Uznávám, že výměna řidičáku je sice ve Švédsku efektivnější, než u nás, ale ze zprávy, že občan je ve Švédsku pod trvalou kontrolou státu, mi jde opravdu mráz po zádech. To je tak velký Orwell, že kvůli řidičáku on-line švédové obětovali duši ďáblu.

„Ještě k těm penzím: v roce 1991 se provedla důchodová reforma; penzijní odvody se začaly vkládat do akciových fondů, asi 12 let to fungovalo perfektně, důchody se zvyšovaly nebývalou měrou, ve fondech se vytvořil velký kapitál. V letech 2002 a 2003 však z nich odčerpala sociálnědemokratická vláda Görana Perssona 296 miliard SEK (888 mld. CZK)! A teď je to tak, jak jsem Vám to popsal minule!“

Nu samozřejmě, to je obvyklý postup. Když dojdou socialistické nástroje a zdroje, aplikuje se fungující kapitalistický mechanismus, a až ten nashromáždí nějaký kapitál, pak se to opět socializuje. Česky tomu říkáme vyvlastnění bez náhrady, zestátnění, krádež, nebo jakkoliv podobně.

„V 60. letech v ČSSR jsme si mysleli, jak jsme proti západu zaostalí. Když jsme přišli do Švédska, tak jsme zírali. Když jsme začali pracovat, tak se nás naši noví kolegové – úředníci – ptali odkud jsme, a na naši odpověď, že jsme z Prahy, si mysleli buď, že jsme z Polska nebo Jugoslávie. To bylo začátkem 1971. Přitom se Švédové strašně pohoršuji, že si Američané pletou Švédsko se Švýcarskem! Potom, jelikož jsem strašně zvědavý, začal jsem se víc zajímat o moji novou zemi; 9letá školní docházka byla uzákoněna až v roce 1964! Naši noví kolegové měli většinou jen 6, nebo 7 let základní školy. Jenom vedoucí měli maturitu! Teď už je to pochopitelně jiné.“

To není nic nového. Velké státy dlouhodobě pohrdají malými státy, počínaje školstvím a vládní politikou konče. A ke školství: ano, mívali jsme poměrně obsáhlé základní školství a druhdy i ten, kdo měl střední vzdělání, nebo dokonce vysoké, znamenalo, že je o jednu, nebo dvě úrovně nad jinými.

Dnes je tomu jinak. Základní školství (ČR) je zglajchšaltováno do několika málo povolených směrů, střední školu má každý blbec, který vydrží chodit předepsanou dobu do nějakého ústavu a vysokoškolský titul je na tom nejinak.

Praktické vzdělání náš systém potlačuje, privileguje jakési rádoby humanitní směry, jejichž výstupy jsou lidé bez praktické použitelnosti, tedy za státní peníze vzdělaní v profesi, která nemá žádné komerční využití, takže absolvent fakulty vědecké relaxace ví, že v zimě se máte válet v chatě a v létě se máte válet na plovárně, nadneseně, ale nikdo soudný takového „vzdělance“ nepřijme. Stát si svým státním školstvím (za cizí peníze) generuje jen další zbytečné státní zaměstnance, jejichž jedinou kvalifikací je zbytečný a nic neznamenající diplom.

„Jinak se ale ve Švédsku žije klidněji, bez stresu, jaký je na evropském kontinentě, je tu víc nuda.“

Nu ano. To je důsledek všech socialismů. Smrádek, teploučko – a nuda. Žádná rizika, také žádné možnosti. Nuda, nuda, šeď, šeď, jak už Jára Cimrman konstatoval.

„Hodně toho, co píšu, je reflexe na to, co čtu na internetu z Česka. Lidé srovnávají s dobou před sametem, že bylo zdravotnictví zadarmo, ale neuvědomují si, že platili nízkou životní úrovní a doktorům stejně strkali obálky.“

Nu ano, to je přesně to nepochopení. Nebylo zadarmo, jen nesahali svou rukou do své peněženky, protože už jim ji stát předtím vyprázdnil a pak dělal bohatýra, že je to zdarma. Není, nebylo, nebude. Jen si stále žijí v domněnce, že budou více nemocní než jiní a zaplatí za to méně, než ti zdraví. To je zvrácený způsob uvažování, které právě socialismus preferuje.

„Jinak je u Vás větší svoboda projevu, například i objektivní kritika islámu, nebo Romů, se často považuje ve Švédsku za xenofobii nebo rasismus a diskriminační ombudsman často podává žaloby na autory! Odsouzeno je tak 50 % ‚pachatelů‘, když ale islamisti štvou proti Izraeli, tak jim to většinou projde. Politický antisemitismus má v této zemi dlouhou tradici.“

Ano, máme zde dosud poněkud vyšší svobodu projevu, ale usilovně se pracuje na tom, aby nevhodné, nebo nežádoucí názory byly eliminovány. Postupnými kroky. Nejprve autocensurou, pak vynucenou censurou a nakonec censurou totální. Jsou témata, o kterých už dnes neradno psát. Platí to už absolutně pro tištěná média, poněkud mírněji pro oficiální média elektronická, též soukromá, ale podobně. Svobodné portály sice dosud odolávají, ale je jen otázkou času, kdy je tajné služby vyhodnotí negativně, jako v dnešní RF, nebo Číně, a také skončí, resp. budou také vaporizována.

„Vždyť kolébka nacionálního socializmu ležela v Göteborgu v roce 1905! Byla to organizace Unghögern (mladá pravice) vedená dr. filosofie Adrianem Molinem a mezi členy byli např. Vitalils Norström, Oscar Noren, Hjalmar Haralds a prof. Rudolf Kjellén, jenž nazval jejich hnutí: ‚Nationalsocialism‘ stvořený tzv. Geopolitickou školou. Prof. Kjellén měl později velký vliv na nacistickou zahraniční politiku. Jeho žák, profesor Karl Haushofer působil na A. Hitlera a jeho vedoucího ideologa Alfreda Rosenberga. Bylo to vlastně Švédové, kteří stáli u vzniku termínu Lebensraum a Nacionalsocialismus! Vše dle švédské encyklopedie pod heslem prof. Rudolf Kjellén!“

Ano, tak to je. Stále je řeč o socialismech. Pravda, ten Švédský je agresivní jen interně, ale ty destruktivní a agresivní socialismy jsou stejné. Jde o nadřazení státu a socialistických cílů nad všechna mínění občanů. Nejošklivější na celém tom principu je to, a platí to i pro ČR, že voliče toho směru si prakticky ty socializující strany kupují z veřejných peněz, tedy z těch, které lidem samy ukradly.

 „PS: Pochopitelně můžete to použít, ale bez uvedení mého jména. Bohužel!“

Tak, máme to v celé nahotě. Pan Neznámý poměrně dobře dovede dokumentovat mechanismy a důsledky socialistického státu, ale výtečně cítí, že se nesmí veřejně ozvat svým vlastním jménem, protože by se stal neloajálním občanem socialistického konglomerátu a mohl by o mnoho výhod přijít. A protože se to nijak neliší od situace v komunistickém Československu, nechávám to bez komentáře. Jméno korespondenta sice znám, ale nikdy jej nevyzradím.

[Citace (italikou) původního korespondenta, jsou pouze pro lepší čitelnost doplněny o diakritiku a jen asi ve třech, čtyřech případech stylisticky upraveny s ohledem na pochopení souvislostí. Smysl není měněn. Mé osobní názory a komentáře jsou vyjádřeny mimo citace.]

Arabové říkají: „není Boha, kromě Boha.“ Socialisté říkají: „není státu bez socialismu.“

Jak se to nápadně podobá!