Výpovědník z bordel podnik

13. a 14. června 2003 proběhlo v naší zemi referendum o přistoupení ČR k EU. K tomuto referendu (dosud v ČR jedinému!) byl dokonce vydán speciální zákon č. 515/2002 Sb.

Možná jsme už zapomněli, že toto referendum bylo ohavně zmanipulováno. Tehdejší předseda vlády Vladimír Špidla, který se poté průběžně špidlil z každého billboardu, koupil ze státního rozpočtu masivní reklamní kampaň, jejímž cílem byla jediná správná odpověď: „Ano EU“.

Manipulačně byla tehdy ta otázka položena v dikci: „chcete zpět na Východ, nebo na Západ“?

Účast v referendu nebyla příliš reprezentativní. Hlasovalo jen 55,21 % oprávněných voličů. I z tak malé většiny se pro připojení vyslovilo jen 77,33 %. Kdybychom to uvedli numericky, pak z tehdy 8 259 525 oprávněných voličů hlasovalo jen pouhých 4 557 960 voličů. Neplatných hlasů bylo 100 754, výslovně proti bylo 1 010 448 voličů. A 3 446 758 voličů se vyslovilo pro vstup do EU.

Vlastně jen přibližně ⅓ obyvatel ČR tehdy „rozhodla“ o tom, že přestaneme být krátce platným suverénním státem a z vazalského vztahu k Sovětskému Svazu jen přestoupíme do tramvaje vazalského vztahu pod diktátem Evropského socialistického svazu.

Tehdejší president Václav Klaus parafoval výsledek výstupu toho speciálního zákona 10. července 2003. Pominu pro tuto chvíli to, že všechny speciální zákony jsou špatné ad hoc; zákony mají být univerzální na mnoho let a platné pro všechny stejnou měrou.

Zazněla zde někde otázka, zda vystoupení ze současného tvaru EU je vůbec možné. Hned v úvodu bych konstatoval, že jsme vstupovali (i tou malou menšinou) do jiné EU, než která platí dnes. Neplatila Lisabonská smlouva, do které jsme v podstatě neměli právo hovořit. Přesněji to bylo tak, že se odehrál pokus o stanovení Evropské socialistické ústavy, a když neprošla, Lisabonskou smlouvou, zadními vrátky, byla stejně instalována v prakticky stejném znění.

Evokuje to ještě jinou věc: o věcech té EU se i v referendech vždy hlasuje tak dlouho, dokud odpověď není ANO. Je to demokratické? Jistě, že ne. Je to diktatura, jen v líbivé noční košili.

Okrajově to připomíná smlouvu s nějakou dnešní bankou: když smlouva přestává být pro banku výhodná, banka ji jednostranně zruší. Pokud je nový parametr nevýhodný pro klienta, banka lpí na dikci původní smlouvy a povinnosti podepsat dodatky, nebo zaplatit penále za odstup od ní.

A tak proto, že smlouvy uzavřené za jiných parametrů musí mít jiné strany právo vypovědět, stejně vnímám i právo EU opustit. Změnily se (a zásadně) parametry jejího provozu. EU pro nás dnes není žádným způsobem výhodná, naopak. Pokud někdo jako výhodu chápe evropské dotace a granty, nepochopil, že každá dotace je jen korupčním instrumentem, úplatkem za držení úst. Byť je to prvoplánově líbivé a populární.

Nevstoupili jsme do EU reprezentativně a EU následně zásadně změnila svůj charakter. Není žádný právní, ani rozumový důvod v ní setrvávat. Je zcela racionální EU opustit zcela jednostranným aktem. Poslat výpověď tak, jak to udělá zaměstnanec, když míra útlaku ve firmě přesáhne únosnou mez.

Pane Baroši, už s vámi nehrajeme, protože na hřišti faulujete a sudí kouká jinam, nebo je dokonce při zápase v kabině a pije pivo, nebo si dokonce během hry stanoví, že zákaz offside a outu od teď už nebude platit, protože ho už nebaví. A někdy jindy zase ano. Taková hra se nedá hrát férově.

Když už mě ta metafora s footballem napadla, jsou to vlastně všechno prodané zápasy. Předem určené výsledky, kdy na schopnostech borců nezáleží. Jakoby někdo vlastnil nějakou Fortunu, která určuje výsledky matchů podle vsazených částek.

To pomyslné hřiště můžeme opustit poměrně snadno. Třeba jen vzkazem, že jsme přišli hrát tenis a najednou se hraje rugby. Nemáme k tomu výbavu, ani hráče, pravidla jsou jiná, a i míček je najednou nějak jiný. Není žádná ostuda opustit hřiště, když jsme (třeba omylem) šli hrát pasáka a vidíme, že se hraje vodní pólo a jsme neplavci.

Vystoupit z Evropské Unie je velmi snadné, nikoliv komplikované, jak zde uváděl jeden komentátor: od této vteřiny rezignujeme na všechno, co jsme se dosud pokoušeli respektovat. Dáváme výpovědník z takového bordelpodnik.

Ani mezinárodní smlouvy totiž nejsou nutně konečné.