Ostře musím vystoupit

proti některým komentářům pod článkem pana Františka Matějky o humanitě a pseudohumanitě. A napíšu to ještě o hodně tvrději a méně politicky.

Každý máme kolem sebe nějaké tvory a věci ke kterým máme nějaký vztah. Mohou to být rodiče, manželky, děti, psi, klidně i sklípkani, nebo sbírka známek, či motýlů, nebo knih. Anebo stromy, květiny, ale třeba také vlast.

Prostě kolem sebe máme řadu faktorů, které nám stojí za to je bránit. Proti komukoliv, kdo je ohrožuje, nebo nás jich chce zbavit.

V tom příkladu vlasti je to velmi markantní! Nikdo si netroufne pochybovat o právu bránit svoji vlast. (Tedy, některé národy byly srdnatější.) Nikdo nikdy nesebere tolik odvahy aby zpochybnil právo brát do ruky flinty, samopaly, kulomety, granáty a děla proti někomu, kdo nám chce sebrat něco, co máme niterně rádi. A je to humánní? Bylo humánní střílet Němce u Stalingradu?

To jsou ty paradoxy! To jsou přesně ty rozdíly mezi humanitou a pseudohumanitou! Protože humanita = laskavost a slušnost. A naproti tomu je třeba postavit definice nehumánního chování: nenávist a sprostotu.

Pokud Vám někdo chce sebrat něco, co milujete, je naprosto legitimní jej zastřelit. Kuší, pistolí, nebo dělem. Poučme se třeba od lvice, která půjde i proti rozzuřenému buvolu pro život svých mláďat, ačkoliv pravděpodobně podlehne.

Stejné právo máme my! Nikdy nesmí být pod jménem humanity chráněn žádný agresor. Ani lupič, ani vrah, ani sadista. Nikdy nesmí být zákonem ochráněn agresor více, než ten, kdo byl napaden.

Lupiče je naprosto humánní a oprávněné odstřelit. Protože on přestal být dobrým člověkem v tom okamžiku, kdy se na tuto riskantní cestu vydal. Protože porušil pravidla. Protože na naší misce vah se stal bezcennou věcí, nebezpečím, která ohrozila věci, které máme rádi. A měl by o tom riziku předem vědět. A je-li to zde obráceně, pak něco ohavně zapáchá!

Žádné právní kecy o obraně přiměřené či nepřiměřené nejsou na místě. Jakákoliv obrana je přiměřená, pokud se Vám někdo pokouší vzít něco, co máte rádi. Ať je to žena, děti, nebo cokoliv jiného. A že půjde do kopru? Dobře mu tak. Neměl to dělat!

Zkuste si třeba přečíst za delšího zimního večera pojednání o „Humanitě pravé“ od TGM.