25. únor 1948
Takzvaný „Vítězný únor“, termín používaný zejména komunisty a příznivci komunismu, je pouze synonymem k politickému převratu, který proběhl mezi 17. a 25. únorem 1948. Tímto převratem došlo pouze k přechodu od vnějškovité demokracie (a nedělejme si o První republice přehnaně idealizované představy) k absolutní totalitě. Pokud to s odstupem let můžeme nějak hodnotit, došlo tehdy k nahrazení řekněme „nepříliš spravedlivého“ systému systémem ještě horším. Nelze si s odstupem let namlouvat, že došlo k zásadnímu narovnání práv, nebo statutu dělníků. Ti totiž nezískali v podstatě vůbec nic. Nadále vstávali v 5 ráno a chodili do Poldovky, nebo Kolbenky pracovat. A že byla vymýcena buržoasie pro ně neznamenalo vůbec žádnou kvalitativní výhodu. Dřeli úplně stejně a uchvácená moc jim pouze poskytla zdání, že pracují na svém majetku. Nic nebylo od pravdy dále.
Celé to uchvácení moci komunistickou stranou mělo ve výsledku pouze národní ekonomický úpadek a nastolení politického teroru, který si v důsledku příliš nezadal s nacistickými praktikami. V některých ohledech je dokonce předčil.
Celý ten slavný únor totiž znamenal jen jediné: výměnu několika jedinců na mocenských postech. Pana A za soudruha B. A jen zavlečení státu do jiné sféry vlivu.
Historie a následky
K převzetí moci se komunisté chystali už během druhé světové války. Dokumentuje nám to nejen velmi úzká spolupráce se stalinistickým Sovětským svazem (a vzpomeňme Gottwaldova parlamentní vystoupení), ale i infiltrace do jiných politických stran (už sdružených v Národní frontě), infiltraci a čistky v silových složkách státní moci (policie, armáda) ale i dělnické organizace. Vinu můžeme hledat nejen na straně nerozhodnosti presidenta Beneše, nejen v poválečném radikalismu, nejen v neexistenci politické oposice, nejen v tom, že komunisté se poměrně hladce stali (vinou nacistického útlaku) jakýmisi hrdiny odboje, ačkoliv jimi v praxi často nebyli (falešní hrdinové typu Julia Fučíka, alias Horáka).
Ty výše zmíněné praktiky v bezpečnostních složkách a armádě vedly k politické krizi odstartované 13. 2. 1948 usnesením o Bezpečnosti a ve finále přijetím demise nekomunistických ministrů. V celé hře se nám ještě objevuje jen jediný den po (dosud nepříliš doložené) „sebevraždě“ ministra Jana Masaryka plně komunistická vláda (10. resp. 11. 3. 1948).
V rychlém sledu pak následovala nová ústava ustanovující „lidově demokratické“ zřízení (už v těch dvou slovech je nonsens). 30. 5. proběhly „volby“ s vynucenou účastí a s možností volit jen kandidáty Národní fronty, kterou už komunistická strana plně ovládala.
2. června odstoupil president Beneš ze zdravotních důvodů a 14. června byl presidentem „zvolen“ Klement Gottwald. Předsedou vlády se stal Antonín Zápotocký.
Přechod moci do rukou komunistů vedl k zásadní závislosti vnitřní i vnější politiky státu na rozhodnutích reprezentace Sovětského svazu, politickým soudním procesům, uvězňování, nuceným emigracím a jinému pronásledování oponentů.
Vláda monopolní komunistické strany trvala pak až do prosince roku 1989.
Petr Závladský
K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti
Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.
Petr Závladský
Dobrý den, můj přítel,
Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...
Petr Závladský
Zálohování dat
Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:
Petr Závladský
One way ticket
Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.
Petr Závladský
Maličko o kavkách a také o lidech
Jsem jen z donucení filosof. Chtěl jsem si původně jen tak klidně žít své dny a dívat se na květiny jak kvetou a voní, vidět stromy jak kvetou a plodí, a sledovat ptáky jak zpívají, vidět, jak neúprosně po podzimu přichází zima...
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Strach z migrace i rebelie proti levici. Mladí Němci se přiklánějí k AfD
Čekali byste, že mladí Němci volí hlavně Zelené nebo jiné levicové strany? Omyl Roste podíl těch,...
Méně teorie a faktů, více praktických znalostí. Blíží se reforma školních osnov
Premium Ministerstvo školství chystá změnu toho, co a hlavně jak by se měli žáci na základních a středních...
Usnul za volantem a srazil lidi na chodníku. Pro ženu a dítě letěl vrtulník
V Kostelní Lhotě na Nymbursku vjel v neděli odpoledne řidič osobního auta na chodník, kde srazil...
Čínský prezident přiletěl na návštěvu Francie. „Vítali“ ho naštvaní Tibeťané
Do Paříže přiletěl čínský prezident Si Ťin-pching, který v pondělí zahájí dvoudenní státní návštěvu...
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1688x
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Bohatý táta, chudý táta (Robert T. Kiyosaki)
- Co je vidět a co není vidět (Frédéric Bastiat)
- Liberalismus (Ludwig von Mises)
- Cesta do otroctví (F. A. Hayek)
- Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)