Velká karma!

Na iDNES byl nedávno článek jakéhosi (vousatého) jazykozpytce, který kritizoval obrozence, že si jako vzor spisovné češtiny vzali Bibli kralickou. Takže se ve vývoji jazyka vrátili o dobrých dvě stě let zpátky. Otázka je, byl-li to vývoj.

Mám Kuchařku Magdaleny Dobromily Rettigové, napsanou v r. 1825. Jde číst bez potíží, až na jména některých substancí, které už dnes neznáme, nebo se jmenují jinak. Ze začátku roku 1800 mám i ručně psanou vánoční koledu, jak ji zaznamenal můj prapradědeček Říha. Zpíval jsem ji na jedné akci zdejšího muzea. Šlo to.

Na rozdíl od pana jazykozpytce se domnívám, že obrozenecká "restaurace" češtiny byla zdařilá, dílo Karla Jaromíra Erbena nepotřebovalo dodnes podstatné úpravy, až na typografické. A jeho čeština je srozumitelná (a krásná).

Onehdy se tu jedna bloggerka divila, co to znamená "špulit zadek".

Asi budeme muset "způsobit" nějaké nové obrozenectví.

Ale proč? K výkonu poslance stačí dvě stě slov a trochu gestikulace.

Tak nějak.

Souhlasím. Z postupné degradace jazyka a jeho prznění ze strany těch, kteří by lidem měli jít příkaldem (komentátoři a redaktoři veřejnoprávních médií), jsem stejně smutná jako Vy.

Jenom a jednom bych Vám oponovala: Malá sečtělost mládeže na vině není. Přesněji řečeno, pokud nedonutíte mládež hromadně číst před dvacetipěti  a více lety vydanou literaturu (a to nepřinutíte), je z hlediska jazykového vybavení jedno, zda čte nebo nečte. Po té, co moje (nyní patnáctiletá) dcera odrostla Verneovi (a to období bylo bohužel krátké) a Foglarovi, přešla na literaturu, o které si přeci jen může popovídat s vrstevníky a jejíž kvalita z hlediska jazykového je ubohá (v výjimkou série o Harrym Potterovi).

Souhlasím, že úroveň současných knih (až na světlé výjimky) je ubohá. Nakladatelům je líto peněz na korektury, knihy vydávají i bývalí zedníci, kteří se domnívají, že to je dobrý nápad, a knihy píše každý, kdo má počítač. Výsledek je pak tristní.