Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pan akademik Otto Wichterle, Silon a kontaktní čočky

3. 05. 2015 17:00:00
Patrně jste to jméno už v nějaké spojitosti zaslechli, ale dobrou znalost o jeho fenoménu i době, ve které žil a pracoval, většinově nemáme. Tedy v kostce:

Otto Wichterle se narodil v roce 1913 v Prostějově a byl synkem poměrně zámožné rodiny prostějovských podnikatelů. Jeho otec byl spolumajitelem firmy Wikov. [Něco jste o ní zaslechli? Původně se zabývala výrobou a opravami zemědělských strojů, později se stala výrobcem pozoruhodných osobních automobilů.]

Matkou mu byla dcera zemského poslance Podivínského.

V dětství se málem utopil v močůvce. Ačkoliv mu lékaři nedávali valnou vyhlídku na přežití, přežil. Následně se po soukromé výuce vrátil do školského systému, dokonce na svůj věk do vyšších ročníků, než mu věkem příslušely. [Viz moje články k dnešnímu, naprosto nepružnému školství.]

Absolvoval gymnázium a byl přijat na vysokou školu strojírenskou, kde očekával uplatnění svých matematických a fyzikálních schopností. Posléze byl zlákán svým studijním kolegou a v roce 1931 začal studovat VŠCHT.

Záhy se dostává do sporu s tehdejším konceptem školství a kritizuje způsoby vedení vysokoškolské výuky.

Zároveň se vyostřuje mezinárodní politická situace (nástup Hitlera k moci) a na školách se diferencují názory. Vcelku typicky (třeba Wikipedia) hovoří o tom, že se profilovaly dvě nesmiřitelné skupiny: levičáci a pravičáci. Jako obvykle se jedná o mlžení: zastánci hitlerismu nebyli žádní pravičáci, ale extrémní socialisté. Pokud je tedy O. Wichterle domněle zařazován k levičákům, správněji bychom měli napsat, že rozhodně nepatřil ke křídlu německých nacionálních socialistů.

Habilitoval v roce 1935, dokonce násobným počtem požadovaných vědeckých prací. Pracoval dále jako asistent profesora Votočka až do kritického 17. listopadu 1939, kdy nacistická moc české vysoké školy uzavřela.

Dostal tehdy nabídku od Tomáše Bati, aby vědecky pracoval pro jeho obuvnickou firmu. Přes počáteční nechuť k „nevědeckému“ prostředí ji nakonec přijal.

Jedním z jeho prvních přínosů byla modifikace již tehdy licencované, ale prakticky špatně užitelné výroby polymerního Nylonu. Navrhl vlastní, velmi objevnou aplikaci a jeho metoda výroby syntetických, dlouhých polymerních vláken se stala základem patentu vlákna Silon.

S blížícím se koncem války byl sice zatčen nacistickým Gestapem, ale ne na dlouho. Do Baťovy firmy se již začínaly cpát podivné existence a pan Wichterle se s ní nakonec rozešel.

Hned po konci války se vrátil do Prahy a pokusil se rehabilitovat VŠCHT. Znovu se pokusil o zásadní změnu metodiky vysokoškolské výuky (a tradičně narazil na vysokoškolské mastodonty, kteří si nechtěli dát sebrat svá učitelská dogmata.) Čím více byli aplikováni do vysokých vysokoškolských funkcí různí komunističtí aparátčíci, tím menší prostor mu zbýval.

Z vysoké školy byl v podstatě politicky vyhozen v roce 1958 a nakonec využil nabídky přejít do ČSAV, kde mohl svoji vědeckou práci dále rozvíjet. Socializované vysoké školství už takovou anomálii nesneslo.

Stal se členem a posléze i vedoucím laboratoře Makromolekulárního ústavu ČSAV. [Jeho budova byla lokalizována na pražských Petřinách a jako děti jsme mu říkaly „kuličkový“ ústav.]

Jeho nejznámější prací se samozřejmě stal vývoj a výroba kontaktních gelových očních čoček, který řešil už někdy od roku 1952. Se všemi legendárními zkazkami, jak technologii jejich výroby vlastně vyvinul doma v kuchyni s pomocí dětské stavebnice Merkur.

V roce 1968 se stal, v komunistickém obrodném procesu, na kratší dobu poslancem ČNR, resp. později SNFS. Protože se stal jedním ze signatářů (a patrně i iniciátorů) Vaculíkovy a Havlovy petice 2000 slov, jeho kariéra za následného režimu v podstatě skončila.

Husákistický, „normalizační“ stát pana profesora tak strašně nenáviděl, že neváhal jen kvůli tomu, aby mu z nenávisti zničil jeho jméno a slávu, zahodit všechny patentové a licenční smlouvy a přenechal prakticky zdarma všechna práva k výrobě kontaktních čoček cizím, americkým firmám. (Vím, že to bylo složitější, ale v kostce takto.)

Komunistický stát tak přišel řádově o miliardu tehdejších korun jen proto, aby náhodou akademik Wichterle nezbohatnul. Dnes jsou to již stovky miliard.

Pozdější husákismus byl dokonce tak „tolerantní“, že jej „pustil“ na dvě mezinárodní vědecké konference ročně.

Po roce 1990 byl zvolen presidentem ČSAV, zemřel 18. srpna 1998.

Nic nedokumentuje ubohost komunistického režimu více, než právě příklad akademika Wichterleho.

Závist a nenávist, ať to stojí, co to stojí.

Článek byl napsán pro portál Svobodný svět

Autor: Petr Závladský | neděle 3.5.2015 17:00 | karma článku: 21.74 | přečteno: 530x

Další články blogera

Petr Závladský

K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti

Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.

17.2.2016 v 11:11 | Karma článku: 28.11 | Přečteno: 1056 | Diskuse

Petr Závladský

Dobrý den, můj přítel,

Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...

15.12.2015 v 11:00 | Karma článku: 21.25 | Přečteno: 759 | Diskuse

Petr Závladský

Zálohování dat

Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:

7.11.2015 v 16:10 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 876 | Diskuse

Petr Závladský

One way ticket

Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.

27.9.2015 v 16:52 | Karma článku: 33.54 | Přečteno: 1038 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tomášek

Chaplinovo náměstí

Jeden takový velmi modernistický epigram z Prahy... Krátké čtení k pozdní snídani nebo brzkému obědu.

25.6.2017 v 10:01 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 | Diskuse

Martin Rotter

Mýty kolem e-Receptů

e-Recepty jsou opředeny mnoha mýty. Lékarnící nejsou tou ohroženou skupinou, jsou to lékaři. Jak to vím? Jsem programátor, který e-Recept implementuje do software pro lékaře.

25.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 12.24 | Přečteno: 241 | Diskuse

David Gruber

Noc na Karlštejně – postřehy nejen z tohoto z filmu

Na řadu kultovních českých filmů se rád podívám i třeba podvacáté. Čím vyšší je číslo mé divácké reprízy, tím je to větší dobrodružství najít v něm něco nového, co jsem dříve nepostřehl... Dnes zde bude řeč o špatném i o krásném..

25.6.2017 v 9:11 | Karma článku: 13.84 | Přečteno: 396 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Zde odložte inteligenci

Takovýhle klikací chlíveček by mohl vyskočit na monitoru vždy, když vstoupím na nějaký pravodajský web. Zatím odsouhlasuju jen nějaké cookies, které na mne prásknou, že myš držím jako prase kost a mám trenky kapsičkou dopředu.

25.6.2017 v 7:35 | Karma článku: 18.84 | Přečteno: 424 | Diskuse

Libuse Palkova

Svlékněte se prosím

Tuto větu zřejmě nebudeme slýchat jen v ordinaci lékaře, který se nás chystá vyšetřit, ale i před přijímací komisí, u které se budeme ucházet o nové místo

25.6.2017 v 7:05 | Karma článku: 14.36 | Přečteno: 637 | Diskuse
Počet článků 651 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1510

Občan, člověk. Často zděšený z toho, co vidí, slyší, či čte. Který se chce ještě za svého života dožít lepšího režimu, než byl ten rudý…
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.