Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rozhodný odpor proti kolektivismu

1. 05. 2015 14:05:00
Celá diskuse se totiž vede o zástupném tématu. Pokud jsou lidé okolnostmi (třeba svobodou) nuceni se rozhodovat, pak zvažují všechny dostupné faktory a pak se rozhodnou. Někteří samozřejmě dobře, jiní třeba špatně. Možná dokonce podle Gaussovy křivky rovnoměrné distribuce. Ať už inteligence, nebo štěstí.

Snazší je ovšem cesta, kdy se ta nepříjemná svoboda (vyžadující osobní rozhodnutí), nahradí kolektivním rozhodnutím nějakého státního orgánu, který určí, jak věci budou, a zbývají jen dvě cesty: podřídit se (a třeba pak v hospodě nadávat na poměry, pokud to kolektivní rozhodnutí není podle vůle nadávače), nebo se postavit proti násilí kolektivního orgánu a např. je nerespektovat. To ovšem vede ke kriminalizaci, protože neposlouchat kolektivní orgán je pokládáno za zločin.

Tedy máme volbu mezi osobními rozhodnutími (se všemi riskantními dopady na náš osobní život a životní styl), nebo slepou poslušností.

Všechny levicové koncepty vedení státu (?) nabízejí přesně ten model. „Vzdej se nějaké individuální rozhodovací role, věř tomu, že to s tebou myslíme dobře, a poslouchej rozkazy.“ A mnoha lidem to velmi usnadní život. Nebudou se muset rozhodovat. Tak je to dáno, tak to platí, tak se tomu musíme podřídit.

Ti druzí pak jsou postaveni před volbu sklonit hlavu a podřídit se většině (to je obvyklá mantra demokratistů, kteří demokracii pochopili jako diktaturu většiny bez respektu k menšině), nebo před soukromé rozhodnutí nerespektovat ten diktát a stát se bez vlastního zavinění psanci, v kontextu dnešní doby zločinci, zločinci bez oběti.

Když o té věci budeme uvažovat ještě z jiného úhlu, pak každá totalitní, chcete-li, centristická moc vždy tenduje k simplifikaci. Zažili jsme to přece (my starší) na vlastní kůži: Státní plánovací úřad nebyl schopen administrovat a plánovat nekonečná kvanta nejrůznějších druhů zboží a služeb, takže se silově snažil všechny aktivity unifikovat, kategorizovat a ustejňovat.

Výsledkem toho tlaku bylo málo zboží, jen v málo variantách. V mizerné kvalitě i kvantitě.

Dosti typický jev centralismu je, že si ti momentálně mocní zajišťují kvalitnější zboží i služby pouze pro sebe, ať už se jednalo dříve o vládní prodejny, SANOPZy, Tuzexy, či dnes o parlamentní bufety, ministerské jídelny apod.

Tlaky na unifikaci se bohužel netýkají jen zboží a služeb, ale také (a dokonce hlavně) unifikace lidského potenciálu. Napadl jsem to ve svých posledních čtyřech článcích na případu školství, kdy se stát, jako vlastník monopolu na školství, setrvalým tlakem snaží simplifikovat své výstupy. Nepřipouští (či jen nerad) alternativní a třeba i žádné školství, protože jsou to anomálie, které nejdou napasovat do stádního, uniformního konceptu.

Právě v tom školství je výtečně doložitelný koncept centrální moci a plánovitého hospodářství, kdy nejen že je jednotlivcům plánovitě odebíráno právo na jinakost, právo na osobní plány. Stát plánovitě kategorizuje produkty svého snažení do několika málo škatulek, protože jinakost se mu statisticky špatně zpracovává.

Takže, není vlastně celým smyslem a cílem jen jednoduchost státní statistiky? A následná otázka: je z hlediska státní mašinérie lepší mít ve své gesci administrativy 10 miliónů nezvladatelných a zcela individuálních tvorů s vlastními plány, anebo 10 miliónů zestejněných, ale měřitelných, poslušných otroků, jen s několika málo právy a s obrovským penzem povinností, příkazů a zákazů?

Jinými slovy tomu nadále můžeme říkat kolektivismus, nebo socialismus. Sice bez komunistů, jako vedoucí silou společnosti, ale s komunistickou výchovou, myšlením a řízením.

Oblíbenou zbraní kolektivistů a komunistů je argument, že pokud by se společnost nesešroubovala množstvím předpisů, nařízení a zákazů, vznikla by anarchie. Ostatně už sám soudruh Lenin označil anarchii za nejvyšší nebezpečí pro socialistickou revoluci. A nemohu se ubránit pocitu, že právě anarchie, zejména ve vzdělávání a ekonomice je tím nejlepším řešením všech soudobých problémů.

V anarchii (svobodném a dobrovolném společenství) jsou lidé nuceni se rozhodovat podle mnoha faktorů, které v tom daném okamžiku znají jen oni sami, a nějak je vyhodnotí. Žádný úřad není schopen všechny faktory v daném čase znát a evidovat ve všech tvarech a variantách a správně se nad člověkem rozhodnout.

Proto se státním násilím neustále mantinely zužují, aby ti, kteří se bojí vlastních rozhodnutí, nemuseli nést odpovědnost a dobrotivý úřad (kolektivní stát) jim jasně řekl, kde je jejich místo, směr, i účel.

A náš stát se usvědčuje z téhož už promarněných 25 let. Žádný prostor pro svobodu a individualitu. Náš stát má mnohonásobek zákonů a nařízení, než je potřeba. A každým novým zákonem jen zužuje mantinely pro přirozenou existenci nejrůznějších typů lidí. Unifikuje vše do úzkého koridoru: makej a plať státu výpalné, jinak budeš potrestán.

Není většího důkazu centralismu a loupeže soukromých plánů svobodných lidí.

Autor: Petr Závladský | pátek 1.5.2015 14:05 | karma článku: 23.87 | přečteno: 605x

Další články blogera

Petr Závladský

K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti

Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.

17.2.2016 v 11:11 | Karma článku: 28.11 | Přečteno: 1056 | Diskuse

Petr Závladský

Dobrý den, můj přítel,

Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...

15.12.2015 v 11:00 | Karma článku: 21.25 | Přečteno: 759 | Diskuse

Petr Závladský

Zálohování dat

Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:

7.11.2015 v 16:10 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 876 | Diskuse

Petr Závladský

One way ticket

Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.

27.9.2015 v 16:52 | Karma článku: 33.54 | Přečteno: 1038 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tomášek

Chaplinovo náměstí

Jeden takový velmi modernistický epigram z Prahy... Krátké čtení k pozdní snídani nebo brzkému obědu.

25.6.2017 v 10:01 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 | Diskuse

Martin Rotter

Mýty kolem e-Receptů

e-Recepty jsou opředeny mnoha mýty. Lékarnící nejsou tou ohroženou skupinou, jsou to lékaři. Jak to vím? Jsem programátor, který e-Recept implementuje do software pro lékaře.

25.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 241 | Diskuse

David Gruber

Noc na Karlštejně – postřehy nejen z tohoto z filmu

Na řadu kultovních českých filmů se rád podívám i třeba podvacáté. Čím vyšší je číslo mé divácké reprízy, tím je to větší dobrodružství najít v něm něco nového, co jsem dříve nepostřehl... Dnes zde bude řeč o špatném i o krásném..

25.6.2017 v 9:11 | Karma článku: 13.84 | Přečteno: 396 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Zde odložte inteligenci

Takovýhle klikací chlíveček by mohl vyskočit na monitoru vždy, když vstoupím na nějaký pravodajský web. Zatím odsouhlasuju jen nějaké cookies, které na mne prásknou, že myš držím jako prase kost a mám trenky kapsičkou dopředu.

25.6.2017 v 7:35 | Karma článku: 18.84 | Přečteno: 424 | Diskuse

Libuse Palkova

Svlékněte se prosím

Tuto větu zřejmě nebudeme slýchat jen v ordinaci lékaře, který se nás chystá vyšetřit, ale i před přijímací komisí, u které se budeme ucházet o nové místo

25.6.2017 v 7:05 | Karma článku: 14.36 | Přečteno: 637 | Diskuse
Počet článků 651 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1510

Občan, člověk. Často zděšený z toho, co vidí, slyší, či čte. Který se chce ještě za svého života dožít lepšího režimu, než byl ten rudý…
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.