Nechci slevu zadarmo

Dobu moderní, zdá se, si bez mobilního telefounu už ani neumíme představit. Dnes a denně vidíme lidi s černým, či stříbrným magickým kouzlem v ruce, na uchu, ve firmách, školách, na chodnících, ve veřejné dopravě, v restauracích, na záchodech i v divadlech.

V některých případech je ten fenomén k nezaplacení, v případech jiných bývá někdy k zlosti. Například, když Vám operátor k Vaší nelibosti sděluje, že pokud si do pěti dnů nedobijete kredit nejméně za dvě stě káblí, čí­slo vám zablokuje. Co na tom, že předchozí kredit je­ště ne­­má­­te spotřebovaný? A hlavně: výhrůžku Vám po­šle u­­pro­střed nejlepšího ranního snu.

Ony i paušály jsou pěkně vypečené. Třeba můj synovec, telefonista přímo rozený, si platí ten nejdražší neomezený tarif. A počítá s tím, že když je neomezený, tak je neomezený. A ejhle! Vezl cosi minulý týden do Francie, ještě se u operátora ujišťoval, zda bude připojen na internet i po cestě.

„Jistě, pane, samozřejmě, máte neomezený tarif,“ děl telefonista na druhé straně.

No ejhle, dojel do Belgie a telefon odpojený. Dost velká nepříjemnost, když je třeba jednat s cílovým příjemcem vezeného tovaru.

Volá tedy z druhého přístroje operátora, a najednou je to jinak.

„Vyčerpal jste limit, pane,“ praví najednou jiný telefonista.

„Jak jsem mohl vyčerpat limit, když mám neomezený tarif?“

„Inu, máte ho vyčerpaný, u nás to tak chodí,“ dozvěděl se.

Píp, píp, píp, píp…

Takže ony jsou neomezené limity neomezené pouze tak dlouho, dokud se to operátorovi vyplácí. A jakmile se nevyplácí, z neomezeného tarifu je rázem omezený. Když ptáčku zpívají, pěkně ho lapají!

Jen na okraj je třeba zmínit, že zdejší mobilní operátoři si zde žijí v poměrně úspěšné symbióze kartelové dohody, kterou antimonopolní úřad tak nějak blahosklonně přehlíží. Zmínil se mi před krátkým časem jeden známý, žijící ve Švédsku, že je pro něj lacinější vyřídit si potřebné věci v ČR telefonicky ze Švédska, než použít po příjezdu služeb českých operátorů (tedy „českých“, ehm…).

Tržby mobilních operátorů se pohybují řádově v desítkách miliard. Např. dvojka na českém „trhu“ dosáhla loni tržeb 23,8 mld. korun. Jsou-li operátoři tři, můžeme hovořit o cca šedesáti miliardách odevzdaných zahraničním subjektům. Samozřejmě, není to čistý zisk, ale kapitál si stejně vyvážíme statečně. Pokud občas zaslechnu části cizích rozhovorů, jejichž obsah sdělení se limitně blíží nule, pokládám to za docela úspěšné vyhazování peněz z okna. A to jsou jen telefony. Připočtěme k tomu různé super-hytler-markety, zahraniční montovny, cizí zboží atd. atp., snad by bylo rozumnější odevzdat rovnou klíče od Pražského hradu a odejít tiše zdechnout do houštin.

Ale to je jen poněkud vedlejší postesk. Chtěl jsem se více zabývat osvětou.

Například různé zákaznické (klientské) linky, kam nás nejrůznější dodavatelé a výrobci nutí volat (pro hovor sám se sebou zmáčkněte devítku), abychom se posléze nestačili divit, na kolik nás ten hovor vyšel. Typicky banky, plynárny, elektrárny, i sami operátoři.

Ona totiž domněnka, že mobilní čísla začínající osmičkou jsou zdarma, je pravdivá jen zčásti, spíše menší části. Mimo jiné se lehce zamlčuje, že platby na tato (a podobná) čísla nejen nejsou automaticky zdarma, ale dokonce platby na ně se nezahrnují do tzv. „volných“ minut. Účtují a platí se natvrdo. Ale společnosti (firmy) nemají povinnost uveřejňovat u takovýchto čísel, jaká sazba bude účtována (třeba na webu). Pravda, cena musí být uvedena v ceníku příslušného operátora, ale kdo to má hledat, že? Ceny jsou u jednotlivých operátorů značně rozdílné.

Aby nám to bylo jasnější, tyto zvláštní linky jsou rozlišeny nějakými barevnými kódy. Jak je rozeznat?

Zelené linky — mají předčíslí 800 a jsou opravdu zdarma, resp. jdou pouze k tíži volaného.

Modré linky — mají předčíslí 810 až 819, dále 830 až 839 a 843 až 846. To jsou právě ty kritické linky, u nichž se cena volání dělí mezi volajícího a volaného (právě v tom se jednotliví operátoři výrazně liší).

Bílé linky — mají předčíslí 840 až 842 a 847 až 849. V rámci republiky je volání účtováno za jednotnou cenu bez ohledu na operátora.

Duhové linky — někdy též zvané žluté, mají předčíslí 900, 906, 908 a 909, jsou linky velmi nebezpečné. Přesněji, jsou to linky draze placené, využívané různými kartářkami, erotickými seznamkami a podobnými výdělečnými subjekty. Cenu za hovor u nich však zjistíme velmi snadno, protože minutová sazba je vyjádřena přímo v telefonním čísle. Určena je 4. a 5. cifrou telefonního čísla, tedy například za volání na číslo 900 959 876 budeme platit 95 korun za každou započatou minutu hovoru.

Matoucím ale může být, že ne všechna čísla začínající devítkou jsou drasticky zpoplatněna. Tato čísla má (poněkud nepochopitelně) i armáda a policie. Hovory na ně jsou placeny jako běžný hovor uvnitř vlastní sítě, nebo do cizí sítě (opět podle ceníku operátora).

Takže všechno je jinak, jak říká maminka vedle u kávy.

Raději si kontrolujte, na jaké číslo voláte.