Černá díra jménem České dráhy

Že je osobní přeprava ČD setrvale prodělečným podnikem, který je „nutno“ dotovat nejen ze státního rozpočtu, ale i z rozpočtů krajů je chronicky známo.

Samozřejmě lze namítat, že v řadě míst České republiky se jedná o jedinou dopravní obslužnost, ale je to opravdu tak?

Skupina České dráhy, a. s. je téměř monopolním dopravcem a dominantním provozovatelem drážní dopravy v Česku, s 38 tisíci zaměstnanců je největší českou firmou podle počtu zaměstnanců a jednou z největších českých firem podle konsolidovaných tržeb. V roce 2010 dosáhly konsolidované příjmy skupiny ČD výše 41 miliard korun. Mezi příjmy z hlavní činnosti (38 mld.) patří příjmy z osobní dopravy (19 mld., z toho 65 % úhrada ztráty z veřejných rozpočtů, 25 % vnitrostátní přeprava, 10 % mezinárodní přeprava), příjmy z nákladní dopravy (12 mld., od 1. prosince 2007 vyčleněna do dceřiné společnosti ČD Cargo, VKM ČDC) a příjmy za řízení provozu (5 mld., fakturované státní organizaci Správa železniční dopravní cesty).

Současná akciová společnost ČD vznikla 1. ledna 2003, kdy byla státní organizace České dráhy rozdělena na stejnojmennou akciovou společnost a státní organizaci Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). Původně byly ČD také provozovatelem (nikoliv však vlastníkem) všech celostátních a většiny regionálních drah, ale tato činnost je od 1. července 2008 vyčleněna do SŽDC. Samotné řízení dopravy by mělo minimálně do konce srpna 2011 zůstat v rukou ČD.

Průřez historií

České dráhy navazují na stošedesátiletou tradici železniční dopravy na území Čech, Moravy a Slezska a až do konce června 2008 byly největším zaměstnavatelem v zemi, měly více než 65 000 zaměstnanců (stav k roku 2005). V devadesátých letech 20. století se potýkaly s velkým odlivem cestujících i nákladů, způsobeným kromě jiných faktorů špatným stavem tratí i špatným stavem vlaků.

1. ledna 1993 vznikl na základě zákona nový Státní podnik České dráhy, 25. března 1993 byly České dráhy zapsány do obchodního rejstříku.

Státní organizace České dráhy vznikla 1. ledna 1993 rozdělením Československých státních drah s. o. (ČSD) na České dráhy s. o. a Železnice Slovenskej republiky podle zákona č. 625/1992 Sb., o zániku státní organizace Československé státní dráhy. Do obchodního rejstříku byly České dráhy zapsány 25. března 1993, 30. června 1993 byl zápis opraven na České dráhy, státní organizace, 1. července 1993 vzniklo generální ředitelství ČD.

V dubnu 1994 Klausova vláda neschválila ani návrh zásad transformace předložený Českými dráhami, ani alternativní návrh ministerstva dopravy.

1. ledna 1995 vstoupil v účinnost nový Zákon o dráhách, 266/1994 Sb., který zrušil monopolní postavení Českých drah.

4. dubna 1995 ekonomičtí ministři schválili privatizaci 127 tratí regionálního významu. Odbory vyslovily nesouhlas a privatizace nebyla realizována. V období 7. června až 10. října 1995 byla odbory vyhlášena stávková pohotovost. 13. června 1995 byl odvolán generální ředitel Emanuel Šíp.

19. října 1995 ekonomičtí ministři zamítli transformační projekt předložený ministerstvem dopravy a rozhodli o odložení privatizace.

20. prosince 1995 vláda v souladu s novým Zákonem o drahách s účinností od 1. července 1996 vyčlenila 128 regionálních drah z jednotné celostátní dráhy. Regionální dráhy na rozdíl od celostátní mohou být privatizovány nebo převedeny na jiný subjekt než stát (např. na obce).

19. března 1996 ekonomičtí ministři schválili s připomínkami a vrátili k dopracování projekt ministerstva dopravy (ministr Vladimír Budínský) na konsolidaci a transformaci Českých drah.

4. února až 8. února 1997 proběhla stávka železničářů.

19. května 1997 ekonomičtí ministři projednali teze reformy železnice a Českých drah, v nichž se počítalo s restrukturalizací, privatizací a částečným rušením tratí. 27. srpna 1997 vláda vyslovila s principem souhlas. Návrh počítal s privatizací 37 % tratí a snížením počtu zaměstnanců do roku 2000 o 17 tisíc.

8. prosince 1997 správní rada ČD schválila pronájem tří regionálních tratí v oblasti Jizerských hor sdružení obcí Jizerská dráha.

16. června 1999 vláda schválila návrh zákona o transformaci drah spočívající v rozdělení na akciovou společnost a zbytkový podnik. Poslanci včetně poslanců vládních zákon neschválili.

8. března 2000 proběhla 15 minutová stávka Odborového sdružení železničářů pod vedením Jaromíra Duška.

1. ledna 2003 zanikl podnik České dráhy, s. o., a vznikly nástupnické podniky České dráhy a. s. a Správa železniční dopravní cesty (SŽDC).

1. prosince 2007 vznikla dceřiná společnost Českých drah a. s. s názvem ČD Cargo a. s., do které byla převedena nákladní doprava Českých drah a. s.

4. prosince 2007 vláda rozhodla, že od 1. dubna 2008 má být funkce provozovatele dráhy pro celostátní dráhu i regionální dráhy vlastněné státem převedena z ČD na SŽDC. 19. března 2008 poslanecká sněmovna schválila poslanecký návrh zákona, který vláda podpořila a jímž je tento převod s účinností od 1. června 2008 stanoven.

9. ledna 2008 vláda schválila záměr založit dceřinou společnost Českých drah a. s. pro osobní dopravu.

1. července 2008 přešla činnost provozování dráhy na celostátních a regionálních drahách z ČD na SŽDC. Zároveň přechází k SŽDC asi 10 000 zaměstnanců a movitý i nemovitý majetek v hodnotě 12 miliard Kč. Vyplacení náhrady Českým drahám za odebraný majetek vzbudilo nevoli některých konkurenčních dopravců.

16. června 2011 proběhla celodenní stávka v dopravě zaměřená proti vládním reformám Nečasovy vlády. České dráhy stávka zasáhla celoplošně, včetně ČD Cargo.

1. září 2011 přechází z Českých drah do SŽDC cca 9 214 pracovníků zajišťujících provozování dráhy, například výpravčí, hláskaři, signalisté či závoráři.

12. dubna 2012 České dráhy vypustily informaci, že dozorčí rada projednávala návrh na zřízení nízkonákladové dceřiné společnosti s majetkovým podílem soukromého vlastníka. Tato společnost by užívala jiné logo a staré vozy a účastnila by se soutěží o dotovanou dopravu nejen v České republice, ale i v sousedních zemích, například Německu, Rakousku či Slovensku. Nově založená společnost by podle návrhu měla exkluzivitu za České dráhy pro soutěže na českém trhu. Návrh odhaduje, že dotace by byly až o 30 % nižší než u dopravy provozované přímo Českými dráhami, resp. oproti konkurenci. Náklady by byly ušetřeny nižšími platy a nižními náklady na administrativu. Odbory údajně vyjádřily obavy, že v této dceřiné společnosti nebude platit kolektivní smlouva z Českých drah a zaměstnanci tak budou ochuzeni o některé výhody a jistoty.

Zdroj: Wikipedia

Z připojených grafů lze vyčíst, že:

1. Za posledních 16 let stouply dotace z 5 mld. na více než 12 mld., což je nárůst o 140 %. Trend (černá křivka) je nadále vzestupný
2. Za stejné období klesl počet přepravených osob z 217 mio. na pouhých 163 mio., což je propad o 25 %. Trend (černá křivka) je nadále sestupný
3. Dotace v přepočtu na 1 převezenou osobu vzrostly z 24 Kč už na plných 75 Kč; nárůst o 215 %. Trend (černá křivka) opět strmě rostoucí.

Závěrem lze tedy konstatovat, že České dráhy a. s. jsou naprosto neefektivní moloch tyjící z veřejných rozpočtů, jehož služby zůstávají konstantně na mizerné úrovni bez ohledu na výši dotací. Vozový park je beznadějně zastaralý (až 25 let, což nás řadí na úplně poslední místo v pomyslném evropském žebříčku). Do ekonomických a řídících procesů ČD setrvale zasahují odborové organizace, což zavádí další distorze do už tak špatně řízené akciové společnosti. (A nenechme se zmýlit tím, že se jedná o akciovou společnost, protože veškerých 20 akcií drží v rukou nadále stát, tedy se jedná pouze o špatně kamuflovaný státní podnik.)

Dušku, už si konečně uvědomte, že odborová organizace ve státním podniku je relikt doby dávno minulé – ROH už neexistuje – což vás samozřejmě musí strašlivě mrzet!

Veškeré dotace pouze konzervují neutěšený stav a pokřivují tržní prostředí, protože např. pan Radim Jančura se svým RegioJetem nedostává od státu ani vindru (a přesto je schopen ČD úspěšně konkurovat, stejně jako se svými Žlutými autobusy čelí dotované autobusové dopravě a jejím dumpingovým cenám).

Vím, 12 mld. není vzhledem k výši státního rozpočtu mnoho, ale je to jedna z černých děr, kam by bezradný Nečas, či Kalousek měl přestat vrhat neúčelně vynaložené prostředky všech daňových poplatníků, zejména těch, kteří se tím svinčíkem ČD nikdy nikam nedopraví.