Zálohování dat

Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:

Proč tedy vůbec zálohovat (data)?

Disketa

Během práce s počítačem vytváříme (získáváme) různé soubory dat (zkráceně soubory). Protože počítač je jen technické zařízení, bezesporu má jednak svou životnost, a jednak trpí poruchami komponent, z nichž je sestaven. V době stolních počítačů ještě hrozila ztráta neuložených dat v důsledku odpojení napájení, což je u dnes obvyklejších notebooků již kryto bateriovým napájením a nebudu se tímto okruhem zabývat.

Data musíme chránit z řady důvodů. Jednak před jejich ztrátou vinou technické závady, jednak před ztrátou živelnou událostí, ale i před jejich odcizením. Ze všech těchto důvodů data zálohujeme (nejčastěji dvojmo).

CD (DVD, BlueRay)

Bezpečnost dat není jen otázkou zálohování, ale i zamezení přístupu k datům nepovolaným osobám, ať již formou uživatelských účtů opatřených heslem (nebo na vyšší úrovni bezpečnostními prověrkami). Data musíme zabezpečit i proti možnosti odcizení, poškození zařízení nebo neúmyslnému smazání. V neposlední řadě i proti útoku osob, které se snaží k těmto datům proniknout prostřednictvím počítačové sítě tzv. hackerům. Míra zabezpečení by měla odpovídat důležitosti zabezpečených dat.

Podle důležitosti dat je nutno zvolit frekvenci zálohování (denní, týdenní, měsíční, roční) a tu důsledně dodržovat. Buď automaticky (ve Windows třeba Plánovačem úloh), nebo manuálně.

HDD a SSD

Pokud budeme hovořit o OS[1] Windows, ten se stará částečně o zálohování sám, ale zálohuje hlavně systémové soubory nutné pro chod počítače, nikoliv vaše pracovní dokumenty. O ty se musíme postarat my sami.

Ochrana polohou

Prvou zásadou je, že zálohy se nikdy nemají nacházet na stejném místě (terestrické[2] adrese), kde se nachází pracovní počítač. Chráníme tak data před živelnou pohromou (povodně, požár), ale i při zcizení počítače. Když přijdeme jakkoliv o hlavní počítač, máme ještě dvě zálohy na různých jiných místech.

Na jaká média zálohovat?

Záložní médium volíme (mj.) podle velikosti ukládaných souborů (a s přihlédnutím k historii):

Název	Kapacita	Médium
FDD[3]	[4]
HDD[5]
CD
DVD
BlueRay		DVD
Webdisky

1. Historicky nejstarším záznamovým médiem jsou tzv. diskety. Technicky jsou dnes naprosto mrtvé (nedostatečná úložná kapacita, poruchovost, cena/Byte). Záznam magnetický. Ve starých počítačích měla mechanika 3,5" diskety přiděleno písmeno „A“.
2. 5,25" diskety se vkládaly do mechaniky „B“. Trpěly ještě více neduhy, než diskety malé. I ty jsou dnes zcela nepoužitelné.
3. Až později vznikly HDD, které byly součástí počítače. Záznam je magnetický. Jejich kapacita postupně rostla až na dnešní hodnoty ve stovkách GB (ve Windows počítačích disk „C“). Jednalo se ale o elektromechanickou součást, do jisté míry tedy zranitelnou; mimo to poměrně pomalý zápis/čtení a značná spotřeba. Až poslední roky jsou vytlačovány podstatně rychlejšími disky SSD, které již nemají mechanické součásti. Na HDD tedy ukládáme data průběžně během práce, a právě tato data potřebujeme zálohovat.
4. Dalším médiem, které vzniklo, byl CD[6] (optický záznam). Kapacitou už se na zálohování hodí, ale musíme dodržet řadu opatření: životnost záznamu je omezena na cca 10 let (nevěřte prodejcům, když tvrdí něco jiného). CD vypalujte co nejnižší rychlostí a disk uložte ve tmě, za pokud možno stálé teploty a bez působení exhalací. Nedodržení snižuje trvanlivost záznamu. Že na optickou stranu se nesahá rukou, je snad zbytečné zdůrazňovat. Pokud CD „oslepne“, je možné jej nechat „přeleštit“ a ihned z něj vytvořit novou zálohu. (Životnost do 10 let za ideálních podmínek.)
5. Dalším médiem jsou DVD, která se hodí spíše pro záznam a archivaci filmů a hudby. Na běžné datové soubory se příliš nehodí. Pravidla použití jsou podobná, jako u CD. (Životnost do 10 let za ideálních podmínek.)
6. BlueRay jsou v podstatě vícevrstvá DVD. Platí pro ně totéž, co pro DVD.
7. Paměťové karty lze sice použít, ale jsou zatím spíše na okraji zájmu. Spíše se hodí pro přenášení dat mezi počítači, nebo kamera/počítač.
8. USB klíčenky (ne zcela správně Flash disky). Platí pro ně podobná pravidla, jako pro paměťové karty. Ještě před pár lety neměly příliš dlouhou životnost, dnes je už situace lepší. Též se hodí spíše pro přenášení dat, než pro archivaci. Zejména po zápisu je nutné je před vytažením softwarově „bezpečně odpojit“. (Spolehlivá životnost do 2 let.)
9. Externí disky jsou technicky shodné s HDD, jen se připojují pouze v případě potřeby. Poskytují výborný poměr cena/kapacita (stovky GB/± 1500 Kč). Pro domácí archivaci jsou zcela ideální. S použitím vhodného software lze pořizovat i celé ISO obrazy[7] (Odhad životnosti: do 50 let.)
10. Pásková média jsou sice poměrně stará (princip magnetofonové pásky), ale hodí se spíše pro firmy s obrovskými datovými nároky. (Odhad životnosti: do 50 let.)
11. Webdisky (disková pole) jsou opět spíše řešením pro firmy a provozovatele serverů. Pro domácí použití nikoliv. Podobná úložiště jsou síťové disky ve firmách.

Data často potřebujeme sdílet s jinými uživateli. Můžeme si je předávat na paměťových nosičích (CD, DVD, USB Flash disk), ale to lze provozovat na menší vzdálenosti (osobní styk). Na delší vzdálenosti a především s využitím mobility (krátké časové nároky, pohodlnost zasílání) lze užít počítačové sítě. Zde se především uplatňuje celosvětová síť Internet. Internetové služby nabízejí několik způsobů předávání dat, např.:

1. E-mail — datové soubory zasíláme jako přílohy elektronické pošty. V případě velkých souborů (obvykle >10 MB) může nastat problém, že náš poštovní server má omezenou velikost uživatelské schránky a takto velký soubor neodešle nebo nepřijme. Kromě toho počítejte s tím, že potenciálně nebezpečné soubory mail-server také odmítne (.EXE, .COM, .BAT apod.) Zálohovat data mailem je pošetilé.
2. Služba WWW — odstranit uvedenou nevýhodu s velkými soubory může využití Internetových datových úschoven (webdisků) nebo internetových kanceláří. Princip spočívá v tom, že do zvolené úschovny (na její webový server) zašlete (uložíte) data a zprávu s odkazem o uložení dat pošlete (buď vy, nebo systém úschovny automaticky sám) uživatelům, kterým jsou data určena (sdílena) a ti si je pak mohou stáhnout. Často je možno chránit přístup k těmto datům heslem. Někdy (především pro skutečně velké soubory) je tato služba zpoplatněna. Nikde není stanovena záruka, že poskytovatel bude službu nabízet stabilně a dlouhodobě. (Disk Google, ulozto.cz a řada dalších.) Navíc ani nikdy nevíme, kdo další ještě má k datům přístup, ani neznáme fyzickou pozici, kde se data skutečně nalézají (zpravidla USA, problém „big data“, poměrně nebezpečné u dat státní správy apod.). Kromě toho musíme uvažovat ještě přenosové rychlosti internetu, které nejsou úplně vždy ideální a způsoby řešení, pokud se datový tok při ukládání přeruší. (Pokud si koupíte dnes NTB, zcela automaticky získáte prostor na vzdáleném webdisku, zpravidla fixovaný na výrobní číslo stroje.)
3. Dočasná úložiště — Pro krátkodobá sdílení se hodí servery typu leteckaposta.cz, či uschovna.cz. Data jsou uložena pod neveřejnou adresou. Uchovávají se krátce: 10 — 30 dní. Poté se automaticky mažou. Velikost je omezena na řádově stovky MB.

Zálohování

USB Flash

Samozřejmě, vlastní technika zálohování je poněkud mimo rámec tohoto článku, ale předpokládám, že kdo se orientuje v souborovém systému a má v počítači pořádek, měl by překopírování souborů na záložní médium zvládnout. Je to rutinní činnost.

K ukládání a zálohování lze doplnit ještě několik drobností: data jsou obvykle poměrně značně veliká a jejich nahrání není záležitostí několika sekund. U komplexních záloh počítejte spíše s hodinami.

Externí disk

Velikost ukládaných dat lze sice zmenšit tzv. kompresí, stlačením na menší objem (metody ZIP, RAR, 7ZIP, GZIP, BZIP, CAB a řada dalších). Komprimované soubory mohou obsahovat 1 až mnoho souborů a 1 až mnoho složek i se soubory uvnitř. Výhodou je samozřejmě daleko menší výsledný soubor (kompresní poměr může být podle typu dat až 1:10), ale na druhou stranu poškození jednoho jediného Byte vede k nevratnému poškození celého archivního souboru i všech obsažených souborů.

A úplná drobnost na okraj: obrázky typu JPG (fotografie), nebo audio-soubory MP3, či video-soubory MP4 nemá smysl komprimovat (ZIP), protože jsou samy o sobě už těžce komprimovány a výsledek je větší, než původní soubory.

Problematika je samozřejmě úmyslně hodně zjednodušena, aby byla srozumitelná. Ale abych nepsal litanie, zopakuji společně s paní Součkovou: „Zálohujte data, zálohujte data, zálohujte data“.

Až o ně přijdete, bude už pozdě.

[1] Operační systém (Windows jsou nejčastějším OS)

[2] Pozemní adresa

[3] Floppy disk, disketa

[4] B = byte [bajt] je tvořen 8 b [bit]; násobky jsou k (1×103), M (1×106), G (1×109) atd.

[5] Pevný disk v počítači

[6] Compact disk

[7] Přesné bitové kopie

Článek byl napsán pro portál Svobodný Svět, kde jej můžete čísti v normální typografické úpravě.