Financování politických stran

Ministr Chovanec předkládá vládě k projednání novelu zákona, kterou se mají změnit podmínky financování volebních kampaní a politických stran všeobecně. Vláda má návrh projednat do konce června.

Jednou ze základních thesí novelizace má být kontrola stranických pokladen. Proti tomu nelze v zásadě nic namítat. Měl by ji však vykonávat nově zřízený „Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí“, což vede jen k okamžitému zvýšení ostražitosti. Jednak půjde zase jen o zřízení dalšího úřadu (jako bychom jich už neměli kritický nadbytek), a za druhé to, že vůbec nepůjde o nějakou veřejnou kontrolu, ale o vybudování dalšího centrálního úřadu s politickým tlakem na jeho obsazení.

Pozice předsedy nového úřadu by měla být na úrovni předsedy NKÚ (i s podobnou odměnou — 130 000 Kč měsíčně). Jmenovat by jej měl (a třeba také nemusel, jak už je zde „extenzivním“ zvykem) president na návrh Senátu. Senát by také volil další čtyři členy vedení ÚpDnHPSaH. Počet dalších úředníků (patrně z řad dosud do procesu nezařazených absolventů sociální ekologie, kulturní antropologie, politologie a jiných humanitárních pavěd) není specifikován.

Novelizace má stanovit úplný zákaz „darů“ právnických osob (což se ovšem hrozně nelíbí Andyfertovi, protože on sám dal loni z firemních peněz podnikatelskému projektu ANO-2011 přes 25 mio. Kč) a omezení darů fyzických osob na nejvýše 1 mio. Kč.

Dalším, už zmíněným, krokem má být zastropování výdajů na předvolební kampaně. Pro parlamentní volby má jít o 80 mio./stranu a pro volby do EUP 50 mio. Plus zákaz vedení kampaní třetími osobami.

Aby nám chudinky, strany staré, náhodou nepřišly zkrátka, má se zvednout příspěvek státu vybraným stranám o 10 %. Nárok by na něj ovšem měly jen lety „profláknuté“, etablované politické velkostrany, jejichž poslanec byl zvolen alespoň ve dvou po sobě jdoucích obdobích (což se zase nelíbí Andymu, protože by opět neměl nárok).

Celá ta sranda by zpočátku měla stát 50 mega ročně.

Takže tolik záměry našich nadlidí, protože jinak už je ani nelze nazvat. Připadá mi to celé, jako když lékař nemocnému angínou naordinuje svléknout se do naha a lehnout si na hodinu do sněhové závěje.

Takže tudy ne, soudruzi, tudy cesta nevede!!!

------------------------------------------------------------------

Politické strany, které vznikly po roce 1989, se dají rozdělit do dvou skupin: jednak strany, které si vesele kolaborovaly s komunisty v Národní frontě plných 40 let a strany vzniklé po '89 štěpením OF.

Z těch prvých se nám zachovala vlastně jen Československá strana lidová (dnes konsolidovaná KDU-ČSL) a tehdejší strana komunistická (dnes KSČM, která se ke své předchůdkyni moc nezná). Československá strana socialistická se ve volbách neuplatnila ani jednou a ostatní relikty Národní fronty (SVAZARM, ČSTV, Svaz žen, socialistická akademie ČSR, ROH, [celkem 38 různých svazů]  nebyly ani politickými subjekty).

Z těch nově vzešlých jmenujme asi hlavně ODS, ODA, obnovenou Sociální demokracii, dočasné OH, SPR-RSČ a několik dalších, později frakce původních stran (US, Lidem apod.). Dále pak různé „účelové novotvary“, jako např. VV, TOP-09, Úsvit a naposledy ANO-2011.

Nepochybný je ještě jeden fakt, a to, že v roce 1990 přišla tehdejší Komunistická strana Československa o více, než 59 % členské základy a příští rok o dalších 56 %, celkem asi o 1 300 000 členů. Netřeba zdůrazňovat, že jisté procento vysoce ambiciózních komunistů prostě rudou knížku včas zahodilo a nahradilo ji knížkou modrou, oranžovou, zelenou, či jakkoliv jinak zbarvenou.

Kromě čerstvých ex-komunistů se nám samozřejmě ke slovu hlásili i zhrzení „reformní“ komunisté vyloučení ze strany po prověrkách z roku 1970 a přežívající celé husákovské období v sice StB kontrolovaném, ale zároveň nějak podivně částečně tolerovaném prostředí disentu, Charty 77 apod.

Podobně lze hovořit o samotných strukturách StB, které tvořilo přinejmenším 13 — 15 000 aktivních zaměstnanců a blíže neurčený počet spolupracovníků, důvěrníků a agentů (dnes již můžeme jen odhadovat, ale hovoří se o čísle kolem 100 000 v padesátých letech a v roce 1989 asi o třetině).

Celkově je v databázích StB evidováno na 800 000 jmen zájmových osob a v neveřejných Svazcích spolupracovníků na 25 000 osob). Ale i ti přímí zaměstnanci StB se nám nějak ztratili z kontroly, protože lustrační zákon byl relativně přísný jen na úzkou skupinku státních funkcí. Jinými slovy: komunisté myšlením, nebo komunismem nasáklí, infiltrovali celé politické spektrum.

Ať je to jak chce, v Parlamentu se s tvrdošíjnou pravidelností drží 4 — 5 principiálně podobných subjektů, které si v euforii 90 let zajistily svým způsobem definitivu a monopol moci prostřednictvím státního financování. Tenkrát se říkalo, že: „demokracie něco stojí,“ ale bylo brutální chybou začít financovat strany ze státního rozpočtu. Dokonce, a to je ještě méně pochopitelné, jsou ze státního rozpočtu dotovány i odborové organizace , dokonce v desítkách miliónů korun ročně!!!

Jeden každý z nás si tedy radostně finančně podporuje existenci Komunistické strany, nebo třeba klerikálních socialistů, ačkoliv jsou nám jejich ideje bytostně cizí, nebo přímo odpudivé.

O odborech platí to samé: podnikatelé si nedobrovolně ze svých daní platí nátlakové skupiny, které postupují přímo proti jejich bytostným zájmům. Kocourkov!

Režim, pohybující se někde mezi plutokracií, oligokracií, nejspíše však nadvláda politických stran je to, co je nejškodlivějším mechanismem, který jsme si zde (prostřednictvím volených zástupců) zavedli. Definován je několika faktory:

1. Zavedený volební systém ponechává přílišnou moc v rukou stranických manipulátorů, zvolení zástupci nevykazují odpovědnost voličům, ale právě politickým sekretariátům, které je na volitelná místa kandidátek dosadily. Strany na svých kandidátkách stanovují pořadí kandidátů na tzv. volitelných místech, které může volič jen velmi obtížně (koordinovaně) změnit.
2. Členů všech politických stran jsou přitom zhruba dvě procenta dospělé populace, nehledě na to, že o pořadí kandidátů zpravidla nerozhodují všichni členové, ale obvykle handly hrstky stranických funkcionářů.
3. Strany jsou naprosto nepružné, neumí vnímat dynamiku jevů a jediným jejich očekávatelným výkonem je předvolební výron unifikovaných obličejů na unifikovaných billboardech s unifikovanými frázemi. Po získání mandátů se od proklamovaných cílů bez uzardění odvrátí a provádějí si svoji soukromou politiku bez ohledu na vůli voličů.
4. Politické strany jsou de facto státními podnikatelskými subjekty, jejichž zisky se privatizují a ztráty (jak už to u státních organizací bývá) socializují.
5. Systém politických státostran je jednoznačně naprosto samoúčelným a destruktivním principem nadvlády nad občany. Sklon státních a municipálních činitelů směřuje ke korupci, zneužívání moci a jejich jediným zájmem je udržení se u osobní moci.
6. Strany naprosto pohrdají vůlí voličů a jen stereotypně upevňují moc státu (svoji moc) nad občanem vytvářením „zákonného smogu“ a tupým přijímáním stále stupidnějších unifikačních nařízení EU.
7. Pomalé odhalování a trestání zneužívání pravomocí veřejného činitele, vulgarita, arogance a nekompletnost  vybraných jedinců je tolerována, bagatelizována a někdy i chválena.
8. Poměrný systém (ještě s použitím D'Hondtova přepočtového mechanismu) nedovoluje rovný vstup malých a nových politických stran a subjektů na politickou scénu.

Takto by se dalo pokračovat dále a velmi dlouho.

Z těchto důvodů je nápad vládní ČSSD prostřednictvím jejího ministra Chovance nesmyslným, nesystémovým a nic neřešícím krokem. V podstatě jde jen o krok snažící se nějakým způsobem oktrojovat systému další škodlivé pra­vid­lo, ještě více zakonzervovat totalitu sou­čas­né­ho systému několika stejných stran, které se spolu pro kamery tak trochu škorpí a vymezují, ale ve skutečnosti spolu odpoledne už léta chodí hrát golf a hrají stejné oratorium Gloria viribus, nebo Divide et impera.

Politické strany jsou jen zločinným spolčením technologů osobní moci, lobbistů, oligarchů a zá­ko­no­dár­né moci, výtahem k moci a k cizím penězům, což nemá s demokracií (jakkoliv špatnou) nic společného. Je třeba je odstranit.

Návrh tedy má znít takto:

1. Z právního řádu budou odstraněny všechny podřadicí normy, které ohýbají ústavní zákon o volné soutěži politických stran (Ústava, Hlava 1, článek 5).
2. Veškerý lobbing je ilegální a trestá se podle zákona.
3. Právnické osoby nesmí poskytovat žádné prostředky politickým stranám, neb se jedná o nedovolený lobbing a prorůstání moci zákonodárné, výkonné a podnikatelské.
4. Fyzické osoby smí poskytnout jednorázový dar politické straně do výše 25 000 Kč ročně, jejichž výkaz zároveň s kompletním účetnictvím politického subjektu budiž veřejně přístupným.
5. Politické strany nemají žádný nárok na finanční podporu ze státního rozpočtu. Jediným zdrojem financování politických stran jsou jen členské příspěvky (nikoliv dary členů), jejichž výkaz podléhá veřejné kontrole.
6. Hospodaření politických stran je periodicky kontrolováno nezávislým renomovaným auditorem, nejlépe zahraničním.
7. Pokud bude financování politických stran za takovýchto podmínek likvidační, strany dosud přežívaly jen uměle a nejsou zapotřebí. Jejich hospodaření není uzavřeno likvidací, ale členové ručí veškerým svým majetkem za případné dluhy strany.
8. Většina ústřední moci bude decentralizována a převedena zpět na místní samosprávy, včetně lokálního zákonodárství.
9. PS PČR se ruší bez náhrady, Senát je přejmenován na Sněmovnu reprezentantů a je jediným zákonodárným sborem státu regionů, pravidla volby jsou zachována.
1. Reprezentant je ze svého mandátu odpovědný voličům a je odvolatelný.
2. Reprezentant smí zastupovat svůj okrsek jen dvě za sebou jdoucí volební období.
3. Imunita je omezena jen na slovní projev na půdě sněmovny.
4. Dolní hranice volitelnosti se snižuje na 36 let věku.
10. Kraje, jako územně správní celky, zanikají pro nadbytečnost a kontraproduktivnost.

Již Karel Čapek ostře tepal do prvorepublikových politických stran a neshledával za jejich činností pranic užitečného. My jsme se hloupě nechali v devadesátých letech obalamutit tím, že bez politických stran to nejde. Co nám jejich existence za 25 let přinesla je jasné. Nic, bez čeho bychom nemohli žít. Jen špatné divadlo pro zmanipulované davy.

Zdroje:

• http://www.novinky.cz/domaci/366034-na-hospodareni-stran-ma-dohlizet-novy-urad-naklady-na-kampane-se-omezi.html
• http://zpravy.idnes.cz/bude-to-proti-ano-rika-babis-ke-zmene-zakona-o-financovani-stran-pv6-/domaci.aspx?c=A150326_112911_domaci_kop
• http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/ministerstvo-financi-nechce-manazerum-cez-vyplatit-odmeny-1197500
• http://zpravy.e15.cz/domaci/politika/cssd-a-lidovci-chteji-ano-odstrihnout-od-agrofertu-1197771
• http://nazory.euro.e15.cz/komentare/pavel-paral-druhy-babisuv-utok-na-cez-1198593
• http://zpravy.e15.cz/domaci/politika/ceske-politicke-strany-jsou-bohatsi-nez-polske-a-slovenske-prijmy-jeste-rostou-1199159

Článek byl napsán pro portál Svobodný svět