Moderní strava nás zahubí

Už někdy dříve jsem psal, že žijeme tak, jak se stravujeme a jsme tím, co jíme. Pro tentokrát ale ani nechci tolik moc kopat do masa bez masa.

Nedávno jsem četl poměrně zajímavý článek pana MUDr. Davida Freje, který byl sice původně klasickým (západním) internistou, ale osvojil si i znalosti východní medicíny a dnes se zabývá diagnostikou chronických zánětů, které pokládá za primární příčinu jiných závažných (i civilizačních) chorob.

Špekáčky

Původní receptura:

• 50 % hovězí zadní maso z mladých kusů
• 20 % „lepšího“ vepřového výřezu, samozřejmě bez kůže
• 30 % na kostičky nakrájeného špeku
• česnek
• sůl
• pepř
• někdy muškátový ořech
• uzení

Dnešní receptura:

• 40 % vepřové maso
• 25 % vepřové sádlo
• 10 % hovězí maso
• 5 % vepřové kůže
• pitná voda
• bramborový škrob
• jedlá sůl
• stabilizátory
• potravinářská vláknina
• směs koření
• extrakty koření
• dextróza
• antioxidant E300
• zvýrazňovač chuti a vůně E621

Jedním z prvních postřehů, které mě zaujaly, je tvrzení pana doktora, že krátkodobým zánětům se má nechávat volný průběh. Naši předci nežili v tak aseptickém prostředí, jaké dnes (bohužel) vytváříme v našich domácnostech my. Žili v symbióze s celou řadou mikroorganismů i parazitů, kterými bylo tělo nějakou měrou soustavně atakováno a bránilo se lokálními, krátkodobými záněty, čímž posilovalo svou autoimunitu – vyrábělo si průběžně protilátky.

V dnešní době, kdy i nepatrné a nefatální záněty hned v zárodku deptáme antipyretiky, dokonce antibiotiky, ponechává náš (a zejména dětský) imunitní systém naprosto zlenivělý. Jakýkoliv přechod z aseptické oblasti bytu pak znamená pro tělo nečekanou, prudkou ataku, které se tělo nedovede samo bránit.

Velmi často je příčinou vleklého zánětu soustavné napadání organismu nějakým alergenem, nejčastěji potravním, nebo chemickým. V dnešní době plastických hmot, chemicky ošetřovaných vod, alchymisticky připravovaných potravin a exhalací ve vzduchu není vůbec divu.

Takové alergeny stále provokují imunitní systém k reakcím a vyvolávají tak vleklé záněty. Při slabé imunitní reakci organismu mohou vést naopak k rozvoji například rakoviny, diabetu, nemocím věnčitých tepen, ale i k migrénám, obezitě, i psychickým obtížím typu depresí i schizofrenií apod.

Z typických alergenů pan doktor vyjmenovává lepek, mléčné výrobky, citrusové plody a jiné. Na otázku, že naši předkové přece ve stravě lepek měli také, nachází z mého hlediska velmi důležitou odpověď: „To ano, ale musíme si uvědomit, že pšenice pěstovaná před 100, nebo 200 lety, se diametrálně lišila od té soudobé. Podobají se navzájem jen jménem“.

Současné odrůdy jsou přešlechtěné, zhusta též geneticky modifikované (ač se o tom příliš nemluví) tak, aby měly vysoké výnosy a byly odolné proti chemickým postřikům apod. Nikdo dlouhodobě netestoval, co s našimi organismy takto zmutované obilniny (s podílem lepku až stonásobně vyšším, než dříve) udělají. Z našich stolů zmizely dříve tradiční luštěniny, špalda, jáhly, pohanka a další potraviny.

O mléce a mléčných výrobcích platí naprosto totéž. Průmyslové výrobky jsou více chemickou látkou, než prostou potravinou. Homogenizace navíc dělá z mléka zcela jinou potravinu, než kterou bývala dříve.

Dalším, a závažným problémem je jakási „monokulturnost“ našeho stravování. Zatímco naši předci měli potravinovou skladbu velmi pestrou, dnešní jídelníček se v podstatě skládá asi z deseti druhů potravin (významně zastoupených právě těmi pšeničnými a mléčnými) a jestliže je doporučeno nějaký z těchto alergenů omezit, lidé pak vlastně nemají co jíst. Jsme závislí na špatném chlebu, špatném bílém pečivu, špatných těstovinách, špatných knedlících, špatných buchtách, špatném masu, špatných sýrech, špatných uzeninách, hamburgerech, pizzách atd.

U těch uzenin bych se na vteřinku pozastavil. Pokud se podíváte do tzv. „spotřebního koše“, jak nám jej předkládá ČSÚ, pak právě na uzeniny a polomasné výrobky (s přísadami různých modifikovaných škrobů, sóji, různých EE-dochucovadel a vylepšovadel) vynakládáme obrovskou část našich výdajů. [Viz graf 1]

Z dále zmíněných rad: chléb raději špaldový, nebo žitný, než pšeničný. Místo slunečnicového oleje na smažení (uvolňuje nebezpečné volné radikály a karcinogeny) raději olivový, nebo z tuzemských řepkový, lisovaný za studena. A raději nesmažit – trojobal je významně nezdravý. Vyhnout se raději lilkovitým zeleninám (rajčata i brambory!!!). Z ovoce raději tuzemské druhy (na exotické ovoce není náš organismus zrovna dvakrát zvyklý).

A co je podstatné: není třeba ani jednu z výše zmíněných potravin absolutně zavrhnout. Je třeba se stravovat střídmě a pestře, s důležitým podílem zeleniny i domácího ovoce.

A nakonec ještě jedna věc: léta nám cpali do hlav dietologové a nutriční terapeuti, že je nutné jíst pětkrát denně (v malých porcích). Pan doktor Frej to popírá! Poukazuje na to, že jídlo trávíme i několik hodin (podle stravitelnosti) a rozhodně není správné se krmit, pokud není žaludek prázdný. Měli bychom se raději řídit přirozenými potřebami těla, které se spíše řídí biorytmy, než nějakými konvencemi. Na základě pokusů s lidmi, kteří byli odizolováni od vnějšího světla a našich časoměrných strojků, jedli nejvýše 2×, maximálně 3× denně! Ten model 5× denně je zastaralý a nevhodný.

Na závěr tedy shrnu: jezme cokoliv, ale střídmě, jezme pestře, ale raději přírodní potraviny, než průmyslově zpracované. Takové Babišovy Kostelecké dobroty, uzené se 48% podílem masa, nebudou zrovna dvakrát nejzdravější. Stejně, jako špekáčky, které nesmí nad oheň, ale stojí pod 50 Kč/kg. Jsou téměř bezmasé, ze zbytků.

A s přemrštěnou hygienou to také dvakrát nepřehánějte. Neumytá mrkvička, vytažená ze záhonu, ještě nikoho nezabila. (U kupovaných v hytlermarketu je to ale hazard!)

A opravdu poslední rada: pokud se můžete odstěhovat z města, udělejte to. Žijte pomalu, vyplatí se to.

Psáno pro Svobodný Svět