Naši presidenti (1)

2. 04. 2013 12:45:00
K tomuto článečku mě motivovala obyčejná školská úloha, kterou dávám studentům k pochopení principu manipulace s textem v textovém editoru. Úloha je elementární: „seřaďte presidenty myší tak, jaké bylo jejich skutečné pořadí“.
Flag_of_the_president_of_the_Czech_Republic.png, 157kB
Presidentská standarta

Oč je z hlediska počítačové gramotnosti úloha snazší, o to více se musím divit, že po­slu­cha­či často neznají jednotlivé presidenty, natož základní dějepisné informace o nich. Je to vlastně trapné, neznat vlastní historii jen o několik desítek let zpět. A vlastně tento krátký historický exkurs pomůže i mně. Podívejte se tedy společně se mnou na seznam presidentů za toto krátké období. Číslovka v tabulce určuje pořadí presidenta, druhá (v závorce) pořadí historicky do­lo­ži­tel­ných vládců Českého království. Z důvodu značného rozsahu bude článek rozdělen do tří částí.

Presidenti předváleční, váleční a pováleční

Československo, První republika 1918 — 1938
JménoPortrétV úřaduPol. přísl.
1. (64.) Tomáš Masaryk
* 7. března 1850
Hodonín
† 14. září 1937
Lány
Tomáš_G_Masaryk_1918.jpg, 15kB
14. listopadu 1918
14. prosince 1935
bez

Tomáš Jan Garrigue Masaryk byl pedagog, politik, státník a filozof. Byl poslancem ra­kou­ské říšské ra­dy a univerzitním profesorem. Za první světové války Masaryk opustil svůj pů­vod­ní názor, že by Ra­kou­sko-Uhersko bylo možné reformovat do moderního svazku au­to­nom­ních zemí. Vzhledem k a­ro­gan­ci stále ještě absolutistické moci zaujal stanovisko ne­zá­vi­slo­sti národů a národa českého a jeho vy­stou­pe­ní ze svazku Rakouska-Uherska.

V roce 1918 se stal prvním prezidentem Čes­ko­slo­ven­ska. Za klíčový podíl na vzniku sa­mo­stat­né­ho ne­zá­vis­lé­ho státu byl označen za Prezidenta O­svo­bo­di­te­le (zákon č. 232/1935 Sb. z. a n., z 21. prosince 1935). Presidentem byl zvolen celkem čty­ři­krát.

K jeho osmdesátým narozeninám byl přijat tzv. Lex Masaryk obsahující větu: „Tomáš Gar­ri­gue Ma­sa­ryk zasloužil se o stát.“

Poměrně oprávněně je mu vytýkáno, že Československo ne­by­lo založeno zcela v duchu tzv. Pittsburghské dohody z 30. května 1918; Slováci neobdrželi tu míru au­to­no­mi­e, kterou si ve smlouvě vymínili.

V deseti nominačních letech byl se­dm­náct­krát navržen na Nobelovu cenu míru. Mezi lidmi se pro něj vžilo pojmenování „tatíček Masaryk“, což je dnes vnímáno poněkud pe­jo­ra­tiv­ně.

Otevřeně podporoval sionismus, tedy ideový směr, jeho cílem bylo do­bro­vol­né pře­síd­le­ní Ži­dů do země izraelské a vybudování a udržení židovského státu.

Z pro­tes­tant­ských po­zic kritizoval některé vlastnosti katolické církve, její cen­tra­lis­mus a dog­ma neomylnosti a pokoušel se prosadit odluku církví od státu.

Masaryk svého času usiloval o vyřešení národnostního problému ČSR v duchu fe­de­ra­tiv­ní­ho uspořádání státu podle švýcarského vzoru. Tento návrh neuspěl mj. pro odpor mno­hých jiných politiků obávajících se snížení svého vlivu. Tak se prosadila centralistická kon­cep­ce podle francouzského vzoru. Toto pojetí se ukázalo definitivně chybným roz­pa­dem ČSFR v r. 2003.

Ko­mu­nis­tic­kou moc v pozdějších letech jeho osoba nesmírně iritovala, stejně jako První re­pu­bli­ka o­bec­ně. Do­dnes je živá jejich pomlouvačná kampaň, že Masaryk nechal střílet do lidí. Ač stokrát věc­ně vy­vrá­ce­na, stále ji paleokomunisté opakují.

2. (65.) Edvard Beneš
křtěný Eduard, 1906 změna
* 28. května 1884
Kožlany
† 3. září 1948
Sezimovo Ústí
Edvard_Benes.jpg, 99kB


18. prosince 1935
5. října 1938
ČSNS

Dr. filosofie, posluchač TGM na pražské FF-UK, práva v Německu, která nedokončil, 1904 Sorbonna, poz­dě­ji filosofii přednášel. TGM se od počátku vyjadřoval, že si E. B. vychovává jako svého nástupce. Je­ho manželka Hana byla mezi lidmi velmi vážená a ob­lí­be­ná. Někdy je zmiňováno, že manželovy politické cíle u­mě­la prosazovat svým šarmem, ne­zříd­ka přes lož­ni­ce.

Po vzniku republiky se stal prvním ministrem za­hra­ni­čí v Kramářově vládě.

Pomáhal zakládat Společnost národů, byl jejím místopředsedou, člen Ra­dy a před­se­da (1935).

Prosazoval politiku kolektivní bezpečnosti. Od počátku se orientoval na po­vá­leč­nou ev­rop­skou velmoc Francii.

1921–1922 zastával funkci československého předsedy vlá­dy, poslancem parlamentu byl v letech 1919–1926 a 1929–1935.

Po abdikaci TGM zvolen presidentem. Ve stejném roce uzavřelo Československo Be­ne­šo­vým prostřednictvím spojeneckou smlouvu se So­vět­ským svazem (po jeho přijetí do Spo­leč­no­sti národů) a s Francií. Vojenskou pomoc Sovětského sva­zu v případě konfliktu smlou­va vázala na předchozí pomoc Francie.

Nejpozději od r. 1927 byl svobodným zednářem. Lidmi byl familiárně nazýván „Edáček“, jeho žena „paní Hana“.

Podle některých zdrojů byl sovětským agentem s krycím jménem „19“. Zdroje se ale roz­chá­ze­jí.

Druhá republika 1938 — 1939
JménoPortrétV úřaduPol. přísl.
3. (66.) Emil Hácha
* 12. srpna 1872
Trhové Sviny
† 27. června 1945
Praha
emil-hacha.jpg, 76kB

30. listopadu 1938
14. března 1939
bez

Historicky smutná postava. Překladatel a právník. Po vzniku Československa se stal čle­nem Nejvyššího správního soudu, který pomáhal založit.

1925 jmenován TGM druhým prezidentem NSS, člen legislativní rady vlády ČSR, člen České akademie a České učené společnosti. Za uznání Háchových hodnot lze považovat jeho členství u haagského rozhodčího soudu.

Na nátlak svého okolí přijal funkci prezidenta Česko-Slovenské republiky. Důvody pro je­ho volbu tkvěly v jeho dosavadní neutralitě a ve zkušenosti s vedením větší instituce.

Úřad přijal i s vědomím, že bude označen za zrádce národa a bude za to souzen. Po smr­ti jeho ženy a rozvodu dcery mu to již bylo lhostejné.

Válečné období 1939 — 1945
JménoPortrétV úřaduPol. přísl.
- * 12. srpna 1872
Trhové Sviny
† 27. června 1945
Praha
emil-hacha.jpg, 76kB

15. března 1939
9. května 1945
bez

14. března 1939 byl pozván do Berlína na jednání se špičkami Německé říše, na kterém byl násilím a výhrůžkami přinucen k souhlasu se vznikem Protektorátu Čechy a Morava.

V říjnu 1939 odmítl slib věrnosti Hitlerovi a v listopadu 1939 požadoval propuštění zat­če­ných vysokoškolských studentů, v mnoha případech úspěšně.

Po příchodu R. Heydricha do Prahy (září 1941) a zatčení protektorátního premiéra Aloise Eliáše (popraven nacisty) se Hácha dostal pod zvýšený tlak okupantů. Po atentátu na Reinharda Heydricha, který v květnu 1942 provedli českoslovenští výsadkáři, se vy­gra­do­va­lo te­ro­ri­zo­vá­ní českého národa a osobní nátlak nacistů v čele s K. H. Frankem a mi­ni­strem školství a lidové osvěty Emanuelem Moravcem podlomily zdravotní a duševní stav státního pre­si­den­ta.

Poté už jej nacisté zneužívali jen jako symbol zlomeného národa. (Projev k smrti RH, od­su­dek exilové vlády). Trpěl již pokročilou arteriosklerosou.

13. května 1945 byl EH na příkaz komunisty Václava Noska zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 27. června 1945 zemřel.

Emil Hácha představoval tehdy symbol zrady a pronacistického aktivismu. Tento ob­raz Háchovy o­sob­no­sti přežívá u většiny starší generace do dneška.

- Jozef Tiso
* 13. října 1887
Veľká Bytča
† 18. dubna 1947
Bratislava
josef_tiso.jpg, 93kB
26. října 1939
3. dubna 1945
HSĽS

Zmiňuji jej pouze formálně v souvislosti se vznikem válečného Slovenského štátu. Řím­sko­ka­to­lic­ký kněz, československý a slovenský politik, člen Hlinkovy slovenské ľudové stra­ny, ministr československých vlád a předseda vlády autonomních vlád Slovenska i vlády slovenského štátu.

Vedl teologický seminář v Nitře, kde také učil na gymnáziu. V roce 1924 se stal dě­ka­nem a farářem v Bánovcích nad Bebravou.

Od roku 1925 byl poslancem HSĽS v čes­ko­slo­ven­ském parlamentu, 1927-1929 čes­ko­slo­ven­ský ministr zdravotnictví a tělesné výchovy.

V roce 1938 se stal následovníkem zesnulého předsedy strany Andreje Hlinky a také před­se­dou vlády autonomního Slovenska.

Od 14. března do 26. října 1939 byl předsedou vlády a od 26. října 1939 do 8. května 1945 prezidentem Slovenské republiky, satelitního státu nacistického Německa.

Po politickém souboji s fašizujícím předsedou vlády Vojtěchem Tukou se Tisovi povedlo o­sla­bit konkurenční politické křídlo a nastolit prezidentskou dik­ta­tu­ru (23. října 1942). Do dubna 1945 měl Tiso oficiální titul „Vôdca a prezident“.

Za jeho vlády bylo ze Slovenska deportováno asi 58 000 Židů do vyhlazovacích táborů.

Po vypuknutí SNP souhlasil s vysláním německých vojenských jednotek na zákrok proti po­vstal­cům.

Po skončení druhé světové války byl zatčen americkými jednotkami v bavorském Altöt­tingu a vydán do Československa. V Bratislavě byl odsouzen Národním soudem jako vá­leč­ný zločinec k smrti a 18. dubna 1947 byl oběšen.

- Edvard Beneš
* 28. května 1884
Kožlany
† 3. září 1948
Sezimovo Ústí
Edvard_Benes.jpg, 99kB


21. července 1940
2. dubna 1945
ČSNS

Po Mnichovské zradě E. Beneš abdikoval a 22. října 1938 odletěl pravidelnou leteckou linkou nej­dří­ve do Velké Británie, později do Chicago v USA, kde na místní universitě před­ná­šel filosofii.

V březnu 1939 letí do Londýna a sestavuje exilovou vládu. Ta je mocnostmi uznána až 18. července 1941.

Účastní se diskuzí o budoucím osudu sudetských Němců v ČSR, sám navrhuje pouze menší úpravy hranic a částečný transfer německého obyvatelstva. Návrhy jsou od­mít­nu­ty vojenským odbojem v protektorátu, pod jehož vlivem se diskuze o budoucím odsunu Němců radikalizují. Benešova vláda postupně prosazuje u mocností odsun naprosté vět­ši­ny sudetských Něm­ců, což mocnosti stvrzují na Postupimské konferenci.

Nová smlouva se SSSR v prosinci 1943 se stává předmětem silné kritiky, zda neposouvá ČSR příliš do sovětské sféry vlivu.

Po dobu okupace a neexistence parlamentu vydávala exilová vláda prezidentské de­kre­ty, jež Beneš jako nejvyšší činitel podepisoval, a po němž jsou často nepřesně na­zý­vá­ny jako „Benešovy dekrety“. Poválečné dekrety, kterými se upravovala konfiskace majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů, ztráta čs. občanství a jiných práv občanů Německé národnosti jsou dodnes kontroverzní. Znárodnění většiny československého průmyslu (bez náhrady) však nemělo žádnou oporu v poválečném uspořádání, ale bylo již prvním sig­ná­lem poválečného socialistického směřování republiky, které nebylo Benešovi příliš pro­ti mysli. Majetky byly vyvlastňovány pro pouhou „nadměrnost“, což už bylo ve značném roz­po­ru s principem nedotknutelnosti vlastnictví a právě tyto dekrety by měly být před­mě­tem daleko tvrdší kritiky.

Poválečné Československo 1945 — 1948 
JménoPortrétV úřaduPol. přísl.
- Edvard Beneš
* 28. května 1884
Kožlany
† 3. září 1948
Sezimovo Ústí
Edvard_Benes.jpg, 99kB


2. dubna 1945
7. června 1948
ČSNS

Dlouhodobě trpěl Ménierovou nemocí a častými migrénami. Již v roce 1943 ho v Lon­dý­ně postihlo mozkové krvácení. Počátkem roku 1948 musel chodit o holi, trpěl nes­ne­si­tel­ný­mi bolestmi hlavy, místy i ztrátou řeči a občas i výrazně slinil. Jeho postižení se stále vý­raz­ně­ji zhoršovalo.

Za politické krize, způsobené naivitou demokratických stran, mu ministři těchto stran nabídli svoji demisi (hlavním důvodem bylo postupné obsazení všech vedoucích míst ve SNB komunisty). Beneš jejich demisi po komunistickém nátlaku (podpořeném nejen i­le­gál­ně vyzbrojenými mi­li­ci­o­ná­ři KSČ, ale i Svobodovými tanky stojícími kolem Prahy) 25. února přijal a po­vě­řil sestavením nové vlády předsedu KSČ K. Gottwalda. Jediní, kdo se za Beneše o­te­vře­ně postavili, byli studenti, kteří byli následně surově zbiti v Nerudově ulici.

V květnu se ještě president komunistům pokusil vzepřít, když odmítl podepsat novou čes­ko­slo­ven­skou ústavu. Měsíc poté abdikoval na úřad presidenta a o další tři později v Sezimově Ústí zemřel.

Jeho mínění o Stalinovi a Komunistech.

Správné pořadí presidentů by tedy mělo býti následující:

Českoslovenští a čeští presidenti
PořadíPresidentObdobí
1.Tomáš Garrigue Masaryk(1918-1935)
2.Edvard Beneš(1935-1938)
3.Emil Hácha(1938-1939)
-Edvard Beneš(1940-1948)
4.Klement Gottwald(1948-1953)
5.Antonín Zápotocký(1953-1957)
6.Antonín Novotný(1957-1968)
7.Ludvík Svoboda(1968-1975)
8.Gustáv Husák(1975-1989)
9.Václav Havel(1989-2003)
10.Václav Klaus(2003-2013)
11.Miloš Zeman(2013-)

Příště se podíváme na presidenty éry komunistické.

Autor: Petr Závladský | úterý 2.4.2013 12:45 | karma článku: 17.96 | přečteno: 1332x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 274 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 476 | Diskuse
Počet článků 651 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1687

Občan, člověk. Často zděšený z toho, co vidí, slyší, či čte. Který se chce ještě za svého života dožít lepšího režimu, než byl ten rudý…
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...