Jak jsem potkával jídlo (V)
Takže jsem asi začal být beznadějně zastaralý. Navíc ekonomicky nestabilní.
Ale k tomu potkávání jídla: v paměti mi neodmyslitelně zůstala chuť guláše paní tchýně. Řada lidí má výraz „tchýně“ spojen s výrazy „tchoř“, či ještě horšími. Já měl v tomto ohledu štěstí. (A kdybys to náhodou četla, Raďko, srdečně Tě zdravím.)
Jedním z geniálních počinů její kuchyně byl guláš. Velmi tmavý a značně ostrý. Dávala tam vyvařit feferonku. (A kdoví, jestli jednu!) Na talíři pak byla taková tmavozlatá omáčka s domácím knedlíkem – žádné to kupované ubožátko. A k tomu jsme si dávali nakládaný květák. Nevím jaký chemismus tam funguje, ale když květák naložíte jako okurky, zrůžoví. A teď si berete kousek knedlíku namočeného v té báječné omáčce, kousek rozsýpacího masa a pak Vás začne pálit tlamka a vezmete ten útěšný kousek květáku a vše se to rozplyne v blahoslavené směsi chutí. Je to lepší, než orgasmus.
Za zmínku také stojí její vánočky. Užívala receptu podle Sandtnerové: „vezmi homoli cukru, vraž tam půl kopy vajec a i tolik másla čistého…“ Trochu to ironizuji, ale to těsto bylo tak mastné a sladké, že kynulo tři dny. A když se zadělávalo, dávaly se do něj mandličky. Jak to bylo mastné, vyskakovaly mandličky z mísy ven. Náš jezevčík to pilně sledoval a odchytával je přímo ze vzduchu.
Až to těsto konečně vykynulo, udělal se dole pletenec ze čtyř pramenů, na něj druhý ze tří a navrch ještě další copan ze dvou. Pak se to celé spíchlo špejlemi a posypalo dalšími mandlemi, sekanými. A upeklo. Krucaj, to byla dobrota! Kdo ještě neměl dost, mazal si pak plátky máslem a marmeládou.
A už jsem o tom jednou psal, tak jen v kostce: ryba se směla jíst už 24. prosince po půlnoci. Připravovali jsme takový domácí salátek: porce ze střední části kapra se uvařily s kořenovou zeleninkou a kořením ve vodě. Až ochladly, pečlivě se vykostily a rozebraly na malá sousta. Ta se dala na dna širokých talířů a mis. Na to přišla ta zeleninka, jemně pokrájená. Na to vrstvička jemně krájené cibulky, nebo šalotky. Nic se nemíchalo, jen se to uplácalo. A navrch vrstvička domácí majonézy. Pěkně od kraji ke kraji. A dalo uležet dolů do sklepa. A třiadvacátého v podvečer se zadělalo těsto na housky, nechalo vykynout a houstičky sypané kmínem a solí se upekly. A jak odbila půlnoc, jedli jsme ty teplé houstičky se salátkem z kapra. Lidi, to byla dobrota…
A teď si uvědomuji, že mi z toho seznamu vzpomínek vypadla celá skupina jídel a to byly tzv. „blbouny“. Vůbec nevím, proč se to tak jmenovalo. Šlo o obyčejné ovocné knedlíky.
V podstatě je možno je rozlišit na tři druhy: kynuté, bramborové a tvarohové. Například takový knedlík švestkový musel být zroben z bramborového těsta. Tedy přesněji: vypeckovaná švestka se potáhla tou nejmenší možnou vrstvou bramborového těsta a dala vařit. Dalo to děsnou práci, pořád se to trhalo. Ale táta nedal jinak. Prý jich kdysi dávno snědl 56. No nevím. Co jsem viděl, po 15 funěl jak mrož a už moc chuti neměl. Samozřejmě se sypaly čerstvě mletým mákem s cukrem a mastily se sádlem.
Ty pravé blbouny byly z těsta kynutého. Myslím, že nejraději jsem měl jahodové. Ale dělaly se všelijaké, se strouhanými jablky i s povidly. To se do té zahradní jahody vtlačila ¼ kostky cukru, aby to nebylo kyselé, pak se ta jahoda zabalila do kousku kynutého těsta a uhňácala. Knedlíky se uvařily a musely se propíchnout, aby se nesrazily.
Sypaly se strouhaným tvrdým tvarohem, mastily máslem a sladily moučkovým cukrem. O mnoho let později jsem přišel na to, že daleko lepší je použit navrch měkký tvaroh a cukr klidně krystalový.
A když byla chuť, sypaly se ty blbouny i skořicí s cukrem, nebo pracharandou (rozdrcené kousky sušeného ovoce, nejčastěji hrušek, nebo kdoulí), nebo strouhaným perníkem.
Tvarohové těsto zasluhuje samostatnou zmínku. Hodí se zejména na jemné druhy ovoce, meruňky apod. Ale sluší i borůvkám. Postup je jednoduchý: vezmeme tučný tvaroh a rozmícháme jej s mlékem na řídkou kaši, přidáme vejce, špetku soli a něco cukru, znovu třeme a až je látka hladká, přisypáváme polohrubou mouku, dokud nevznikne pěkné těsto.
Pak si z něj vytvoříme na vále čtverečky, které naplníme libovolným ovocem, zabalíme a dáme vařit. Hotové jsou, když vyplavou na povrch. Trvá to tak 10 minut.
Vlastně, vyvolalo mi to jednu vzpomínku. Tehdy jsem kroužil kolem své nastávající a byl pozván, ať přijedu na návštěvu na Lenoru. Vyšvihnul jsem se. Světlounce zelená košile a bílé kalhoty, skoro se mi i chtělo vzít si šlajfku. Jaké bylo mé zděšení, když jsem v cíli nakonec narazil na paní v teplákách a pána s pirátským šátkem kolem krku a v pruhovaném tričku.
No stalo se. Tak jsme se seznámili a přišla otázka, jestli nejsem hladov. No byl. Vinou různých výluk na trati jsem cestoval místo 2 hodin asi 5× více.
Obdržel jsem talíř borůvkových knedlíků. Co čert nechtěl, po píchnutí do prvního vytryskl proud fialové šťávy, která si našla cíl na těch běloskvoucích kaťatách. Pak jsem tři dny chodil s rukou na stehně a bylo mi nesmírně trapno. Ale nikdo jiný, kromě mě, to neřešil.
A pak si dejte ovocné knedlíky a ucházejte se o ženskou. (Stejně za to nestála.)
Petr Závladský
K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti
Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.
Petr Závladský
Dobrý den, můj přítel,
Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...
Petr Závladský
Zálohování dat
Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:
Petr Závladský
One way ticket
Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.
Petr Závladský
Maličko o kavkách a také o lidech
Jsem jen z donucení filosof. Chtěl jsem si původně jen tak klidně žít své dny a dívat se na květiny jak kvetou a voní, vidět stromy jak kvetou a plodí, a sledovat ptáky jak zpívají, vidět, jak neúprosně po podzimu přichází zima...
Petr Závladský
Traktát proti náboženství
Zlobíme a hádáme se dnes nad tím, že islám (a velmi zjednodušeně uprchlíky) tady nechceme, nějak se snažíme definovat, že je nekompatibilní s evropským civilizačním rámcem, že jsme zde křesťané, ale ono to není úplně přesné.
Petr Závladský
Milý soudruhu Hollande
...aneb otevřený dopis na drzé vystoupení pana Hollande o tom, že státy, které nehodlají skákat, jak Brusel píská, by měly z EU odejít. Ona totiž Evropská unie není ani zlaté tele, a ani až tak velká výhra.
Petr Závladský
Není demoška jako demoška
Když jsem zahlédl na internetu demonstraci proti invazi uprchlíků, trochu mi zatrnulo, když jsem uviděl ty makety šibenic. Ale ony jsou věci poněkud jinak.
Petr Závladský
Ilja Racek jubilující
Dnes, 24. června, je tomu 85 let, co se narodil mimořádný český herec Ilja Racek. Připomeňme si alespoň stručně jeho život.
Petr Závladský
Financování politických stran
Ministr Chovanec předkládá vládě k projednání novelu zákona, kterou se mají změnit podmínky financování volebních kampaní a politických stran všeobecně. Vláda má návrh projednat do konce června.
Petr Závladský
Blbí a ještě blbější
Probudil mě do čtvrtečního rána hluk motorové obecní sekačky, se kterou náš vesnický zaměstnanec vyžínal trávu kolem cest...
Petr Závladský
Masové přistěhovalectví z Afriky nic neřeší
Asi je nošením dříví do lesa opakovat, že povinné kvóty pro uprchlíky, jak se je snaží prosadit Evropská komise, jsou (nejen pro nás) nepřijatelné. A že jsou prakticky neefektivní, je jen zbytek té nechuti.
Petr Závladský
Moderní strava nás zahubí
Už někdy dříve jsem psal, že žijeme tak, jak se stravujeme a jsme tím, co jíme. Pro tentokrát ale ani nechci tolik moc kopat do masa bez masa.
Petr Závladský
Filosofie ozbrojené společnosti
Máloco na světě se děje bezdůvodně. Podobné je to s umanutým tvrzením, že slušní lidé budou žít ve větším bezpečí, pokud nebudou mít v rukou zbraně. Tak se chová i náš stát, když systematicky zasahuje do práva vlastnit zbraně.
Petr Závladský
Tápavá bezradnost
Ministr školství PhDr. Marcel Chládek, MBA, setrvale veřejnost přesvědčuje, že je naprosto neschopným, nekompetentním ministrem, který vůbec nepochopil fatální zaostalost českého školství.
Petr Závladský
Státostrany a státoškolství
Stát velmi dobře ví, že každou částečkou moci, kterou si přivlastní, zbavuje každého jedince stejně velké části osobní svobody.
Petr Závladský
Pan akademik Otto Wichterle, Silon a kontaktní čočky
Patrně jste to jméno už v nějaké spojitosti zaslechli, ale dobrou znalost o jeho fenoménu i době, ve které žil a pracoval, většinově nemáme. Tedy v kostce:
Petr Závladský
Jindřich Waldes a Koh-i-noor
Zhruba před 138 lety se narodil pan Jindřich Waldes, člověk, o kterém se téměř nic neví, z historie byl prakticky vygumován. Přitom šlo o osobnost stejně tak velikou, jako byl jeho vrstevník Tomáš Baťa. A letos v květnu tomu bude 74 let, co zemřel.
Petr Závladský
Rozhodný odpor proti kolektivismu
Celá diskuse se totiž vede o zástupném tématu. Pokud jsou lidé okolnostmi (třeba svobodou) nuceni se rozhodovat, pak zvažují všechny dostupné faktory a pak se rozhodnou. Někteří samozřejmě dobře, jiní třeba špatně. Možná dokonce podle Gaussovy křivky rovnoměrné distribuce. Ať už inteligence, nebo štěstí.
Petr Závladský
Současný stát je super-socialistický
Před 25 lety jsme se nějakým způsobem zbavili dominantní a řídící úlohy KSČ. Ani pro tento účel nechci zkoumat, zda to bylo zinscenované divadlo, manipulace davem, či cokoliv jiného. Není to vlastně podstatné. Z jedné strany je dnešní stát super-socialistický a ze strany druhé je vlastně korporátně-fašistický.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1688x
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Bohatý táta, chudý táta (Robert T. Kiyosaki)
- Co je vidět a co není vidět (Frédéric Bastiat)
- Liberalismus (Ludwig von Mises)
- Cesta do otroctví (F. A. Hayek)
- Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)