Chybějící zpráva o stavu země III
Iluze pokroku
Současnou společnost je možno popsat jako společnost čistě výkonovou. Domnívám se dokonce, že vzdělání v klasickém smyslu slova, tedy učení se moudrosti a humanitě, bylo zcela vytlačeno dehumanizovaným výkonným věděním, které je čistě výrobním prostředkem, nástrojem zvyšování osobního standardu, nemateriální silou se všemi negativními důsledky. Z nich nejnebezpečnější je iluze pokroku.
Výkonné vědění a vzdělání je však v držbě dominantních společenských skupin, které jsou držiteli špičkových pozic. Probojovaly se do nich právě jen osobním výkonovým věděním a jen díky jim drží v rukou vliv a moc.
Mimo jiné dominantně ovlivňují sociální strukturu společnosti a normy ji řídící, či spíše ji překrucující do nepřirozené podoby, případně vytváří karikovanou předlohu chování, pokřivené modely jednání a chování, určené k napodobování, resp. normu.
Není bez zajímavosti, že nejsilnějšími držiteli tohoto výkonového vědění a moci jsou v drtivé míře exponenti bývalého režimu, komunisté, nebo exkomunisté, kteří stejně tehdejší KSČ použili jen k prosazení sebe sama do těchto dominantních, mocenských skupin. V okamžiku, kdy se tam ocitli, se jim rudá knížka stala jen přítěží. Znepokojivé je, že se v těchto mocenských pozicích udrželi i 22 let po oficiálním předání moci, což často vede ke konspirativním teoriím, že celý '89 byl jen předem domluvenou taškařicí a zástěrkou.
Mimo jiné tím mířím proti zjednodušenému názoru, že zrušení KSČM vyřeší všechny problémy. Existence KSČM je společenskou ostudou, ale její zákaz nevyřeší existenci křivých a špatných lidí na mocenských pozicích, protože už jsou tam pevně etablováni. K dovršení absurdnosti tohoto dramatu se ještě prohlašují elitou tohoto národa.
Tyto dominantní skupiny a jednotlivci výkonového vědění bez charakteru, morálky a jakýchkoliv zábran se neomezili jen na politickou sféru (bez ohledu na barvu strany – ostatně, proto se vždy tak hladce dohodnou, pokud jde o jejich zájmy). Jsou přítomni ve všech sférách, počínaje průmyslem, přes průmysl zábavní, až po média, ať soukromá, nebo veřejnoprávní. I toto je jedním z důvodů ochromené funkce kontrolního mechanismu žurnalistiky.
Masová průmyslová společnost konzumentů je životně závislá na stupňování produktivity, a proto v ní stále větší význam získává výkonová autorita. Představitelé výkonové autority pak nutně usměrňují chod společnosti, které svou činností vtiskují tvářnost. V zájmu úplné realizace konzumní společnosti jako výkonové je odbourání všech determinantů vzestupu mimo rámec výkonového principu. Žádný úspěch však nespočívá pouze na odborném výkonu. Úspěch se často zahaluje tím, že ideologicky legitimuje sebe jako výkonovou zdatnost.
Vyvlastnění rodiny
Ačkoliv Benešovy vyvlastňovací dekrety jsou i po 65 letech silně sporným právním aktem, k vyvlastnění rodiny jako pojmu došlo v tichosti a bez dekretů.
Jedinec byl zespolečenšťován postupně nepřeberným množstvím zákonů tak dlouho, až se stal výlučným vlastnictvím státu.
Tím, že je člověk zespolečenštěn, znárodněn, přirozená rodina a její vazby jsou zcela rozrušeny. Výchovný, formující vliv na děti, hodnotové hierarchie, vzory jednání se z rodin přenesly z vysoké části na školky, školy, koleje, ubytovny, do reklam v médiích, televize. Vliv tradiční rodiny a předávání osobních zkušeností dětem je zcela přebit konfrontací s realitou, nebo vrstevníky. Typickou ukázkou takovéto schizofrenie myšlení byla doba komunistické zvůle. Doma se prezentovaly jiné názory, než bylo možné říkat ve škole v hodinách marx-leninismu.
Dnešní rodině zůstala jen povinnost děti plodit a živit. Práva k těmto dětem jsou jim z větší části odňata.
Společnost je totálně rozdrobena a odosobněna. Je tvořena masou osamělých jedinců uprostřed davu.
Klipovitost doby, přemíra informací, hluku a zboží vede k totální otupělosti. Spotřeba je vysoce uniformní. Člověk v domnění, že získal svobodu, žije dnes v nejčernější formě otrokářského systému. Pozměnili se herci. Kus a kulisy zůstaly stejné.
Proliferace byrokracie
Třetím úhelným kamenem těchto deformací je, že výše vydefinované skupiny výkonového vědění, mocenské skupiny, si své pozice neustále potřebují upevňovat. Provádějí to redistribucí méně významných aspektů moci a kontrolních mechanismů na podřízené složky, úřady, byrokracii.
Tato neustále bobtnající část společnosti žije v těžkém morálním schizmatu. Z jedné strany je jim svěřena část moci, právo poroučet, a odměna za to, z druhé strany jsou sami občany a mají své osobní zájmy a preference.
Frustrace z rozporu mezi povinnostmi a osobními zájmy vede v těchto úřadech k rozvoji double thinkingu, k rozporuplné pozici. Z jedné strany mají svěřenu část moci a jsou za její prosazování honorováni, z druhé strany cítí, že když by se ocitli na druhé straně okénka, budou jen nesvobodnými, poníženými platícími prosebníky. To celé vede ke dvěma extrémům: buď nabude převahy pocit moci a prebend z toho plynoucích, ať formou oficiální odměny, nebo prodejem své rozhodovací pravomoci za cizí hotovost, tedy korupce. Nebo k těžké desintegraci jedince a rozpadu jakýchkoliv hodnot. Častěji to prvé, ale škodlivost je stejná.
Oddělily se cíle a prostředky.
Z těchto tří kapitol jsem nabyl přesvědčení, že:
- Chybí přehledné, jednoduché zákony – což církve dovedly. 10 věcí, které nesmíš. Zbytek můžeš.
- Zničení klasické patriarchální rodiny vedlo k obecné destrukci mravních hodnot.
- Totální ztráta identity osobnosti, její potlačení směrem ke stádnosti a poslušnosti je manipulačním nástrojem ovládání mas. Současným modelem je lidský tvor řízený z vnějšku, podřízený absolutní manipulaci, ať nástroji mediálními, ekonomickými, nebo byrokratickými, či konzumentaristickými.
Výsledkem je člověk neschopný rozeznat jakoukoliv diktaturu, neschopný samostatného života, jakékoliv autonomie a odpovědnosti, neschopný vlastní úvahy, závěru a odpovědnosti za něj. Neschopný unést odpovědnost za svoji čest, mravnost a odpovědnost.
Petr Závladský
K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti
Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.
Petr Závladský
Dobrý den, můj přítel,
Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...
Petr Závladský
Zálohování dat
Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:
Petr Závladský
One way ticket
Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.
Petr Závladský
Maličko o kavkách a také o lidech
Jsem jen z donucení filosof. Chtěl jsem si původně jen tak klidně žít své dny a dívat se na květiny jak kvetou a voní, vidět stromy jak kvetou a plodí, a sledovat ptáky jak zpívají, vidět, jak neúprosně po podzimu přichází zima...
Petr Závladský
Traktát proti náboženství
Zlobíme a hádáme se dnes nad tím, že islám (a velmi zjednodušeně uprchlíky) tady nechceme, nějak se snažíme definovat, že je nekompatibilní s evropským civilizačním rámcem, že jsme zde křesťané, ale ono to není úplně přesné.
Petr Závladský
Milý soudruhu Hollande
...aneb otevřený dopis na drzé vystoupení pana Hollande o tom, že státy, které nehodlají skákat, jak Brusel píská, by měly z EU odejít. Ona totiž Evropská unie není ani zlaté tele, a ani až tak velká výhra.
Petr Závladský
Není demoška jako demoška
Když jsem zahlédl na internetu demonstraci proti invazi uprchlíků, trochu mi zatrnulo, když jsem uviděl ty makety šibenic. Ale ony jsou věci poněkud jinak.
Petr Závladský
Ilja Racek jubilující
Dnes, 24. června, je tomu 85 let, co se narodil mimořádný český herec Ilja Racek. Připomeňme si alespoň stručně jeho život.
Petr Závladský
Financování politických stran
Ministr Chovanec předkládá vládě k projednání novelu zákona, kterou se mají změnit podmínky financování volebních kampaní a politických stran všeobecně. Vláda má návrh projednat do konce června.
Petr Závladský
Blbí a ještě blbější
Probudil mě do čtvrtečního rána hluk motorové obecní sekačky, se kterou náš vesnický zaměstnanec vyžínal trávu kolem cest...
Petr Závladský
Masové přistěhovalectví z Afriky nic neřeší
Asi je nošením dříví do lesa opakovat, že povinné kvóty pro uprchlíky, jak se je snaží prosadit Evropská komise, jsou (nejen pro nás) nepřijatelné. A že jsou prakticky neefektivní, je jen zbytek té nechuti.
Petr Závladský
Moderní strava nás zahubí
Už někdy dříve jsem psal, že žijeme tak, jak se stravujeme a jsme tím, co jíme. Pro tentokrát ale ani nechci tolik moc kopat do masa bez masa.
Petr Závladský
Filosofie ozbrojené společnosti
Máloco na světě se děje bezdůvodně. Podobné je to s umanutým tvrzením, že slušní lidé budou žít ve větším bezpečí, pokud nebudou mít v rukou zbraně. Tak se chová i náš stát, když systematicky zasahuje do práva vlastnit zbraně.
Petr Závladský
Tápavá bezradnost
Ministr školství PhDr. Marcel Chládek, MBA, setrvale veřejnost přesvědčuje, že je naprosto neschopným, nekompetentním ministrem, který vůbec nepochopil fatální zaostalost českého školství.
Petr Závladský
Státostrany a státoškolství
Stát velmi dobře ví, že každou částečkou moci, kterou si přivlastní, zbavuje každého jedince stejně velké části osobní svobody.
Petr Závladský
Pan akademik Otto Wichterle, Silon a kontaktní čočky
Patrně jste to jméno už v nějaké spojitosti zaslechli, ale dobrou znalost o jeho fenoménu i době, ve které žil a pracoval, většinově nemáme. Tedy v kostce:
Petr Závladský
Jindřich Waldes a Koh-i-noor
Zhruba před 138 lety se narodil pan Jindřich Waldes, člověk, o kterém se téměř nic neví, z historie byl prakticky vygumován. Přitom šlo o osobnost stejně tak velikou, jako byl jeho vrstevník Tomáš Baťa. A letos v květnu tomu bude 74 let, co zemřel.
Petr Závladský
Rozhodný odpor proti kolektivismu
Celá diskuse se totiž vede o zástupném tématu. Pokud jsou lidé okolnostmi (třeba svobodou) nuceni se rozhodovat, pak zvažují všechny dostupné faktory a pak se rozhodnou. Někteří samozřejmě dobře, jiní třeba špatně. Možná dokonce podle Gaussovy křivky rovnoměrné distribuce. Ať už inteligence, nebo štěstí.
Petr Závladský
Současný stát je super-socialistický
Před 25 lety jsme se nějakým způsobem zbavili dominantní a řídící úlohy KSČ. Ani pro tento účel nechci zkoumat, zda to bylo zinscenované divadlo, manipulace davem, či cokoliv jiného. Není to vlastně podstatné. Z jedné strany je dnešní stát super-socialistický a ze strany druhé je vlastně korporátně-fašistický.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1688x
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Bohatý táta, chudý táta (Robert T. Kiyosaki)
- Co je vidět a co není vidět (Frédéric Bastiat)
- Liberalismus (Ludwig von Mises)
- Cesta do otroctví (F. A. Hayek)
- Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)