Současný stát je super-socialistický
Podstata vývoje vlastně leží v tom, že lidé nebyli tázáni, zda jim vadí socialismus, nebo jim vadí jen monopol KSČ. Pokud bychom s odstupem času tu anketu vystavili, patrně by výstupem bylo, že socialismus v nějaké formě nevadí vůbec nikomu, spíše naopak. A lidem vadil oligarchismus komunistického monopolu.
Snad to byla nějaká naivní důvěra v to, že politická soutěž socialismů různých druhů nalezne v demokratickém procesu ten nejlepší a nejprospěšnější socialismus pro všechny.
Když si to přiznáme otevřeně, většina populace vlastně ten socialismus má ráda a přeje si jej. Samozřejmě nezkoumá jeho efektivitu a dopady v globálnějších ekonomických měřítcích.
Jejich měřítko socialismu je velmi primitivní, ale účinné: mohu teď, v tomto okamžiku, získat nějakou šikovnou výhodu na úkor někoho jiného? Pokud mohu, socialismus je prima.
Horší je to s reálnými plátci takových cizích výhod. Ti samozřejmě k takovému mechanismu nemají pražádnou důvěru, přesněji vůbec nechápou, proč lze nějakou mocí vyvlastňovat jejich majetek, který vydobyli vlastními silami a najednou se hlásí masivní grupa politiků (a jejich voličů) o právo tímto majetkem disponovat. Přesněji: ani ne disponovat, ale spotřebovat jej. Zkonzumovat, utratit, projíst.
Nejsou to samozřejmě jen ti malí příjemci neoprávněných požadavků. (Ti, co principiálně nechápou, ale mají z toho jen škodolibou radost.)
Samozřejmě z toho mechanismu nejvíce tyje stát. Dává mu to moc ovládat i cizí soukromé majetky, nařizovat jim, jak mohou vznikat, jakými metodami mohou být používány, kterak se soukromými majetky nakládat.
To je princip jedné z forem socialismu: vyvolání zdání, že majetek je soukromý a nedotknutelný (klidně si to ustanoví v Ústavě), ale z druhé strany nějakým podřadícím zákonem klidně tuto Ústavu ohnou a začnou stanovovat, že jen za podmínek stanovených zákonem, a později jen za podmínek stanovených vyhláškami.
Ve výsledku je ta praktická realizace vlastně jen výsměchem ústavního principu.
Podívejme se jen na (snad i symptomatický) jev. Ano, za reálného socialismu (a centrálního plánování) jsme měli množství ministerstev, státních úřadů, státních „výzkumných“ ústavů a jiných státních institucí.
Údajně jsme se v devadesátých letech zbavili systému centrálně řízené ekonomiky. Ale kdepak! Došlo jen k mírné toleranci soukromého podnikání (ovšem za tvrdě centralisticky určených podmínek).
Ani jeden státní úřad centrálně plánované ekonomiky nebyl zrušen, ani v jednom z nich nebyla provedena ekonomická kalkulace (ta samozřejmě není možná), skoro nikde nedošlo k personálním auditům třetí, nezávislou stranou (a pokud ano, odstraněni byli ti schopnější).
Jinými slovy: stát si uchoval všechny atributy centrálně řízené ekonomiky, se všemi silovými nástroji, s celou plejádou nátlakových a donucovacích institucí.
Primární dojem z toho je, že státní úřady a jejich úředníci stále počítají s tím, že ta přechodná tolerance jednou skončí a opět budou všechno ve státě řídit podle socialistické a centrálně plánované ekonomiky (ostatně politika EU jim k tomu dodává mnoho silných argumentů).
A ostatně leadeři různých levicových stran už dávají hlasitě najevo úmysl, že soukromý podnikatel je vlastně jen zločinec, jeho majetek není jeho, ale vlastně patří státu, jen mu byl v nějakém dočasném pomýlení smyslů svěřen, spíše propůjčen.
Tedy, a už jsem to popisoval dříve, v socialismu a centrálně řízené ekonomice dále pokračujeme. Navíc se „systém“ obohatil o další faktor, a jím jsou oligarchové. Tedy lidé, kteří využili socialistický systém tak, že ty původně plánované mechanismy zprivatizovali a naučili se, že sociální stát se jen může stát prostředníkem redistribuce cizího bohatství do vlastních soukromých kapes.
Původně to dělal jen stát a jeho úředníci. Bylo to zlo. Dnes ale máme to zlo na druhou. Náznaky jsme viděli už u Saši Vondry, i u Topolánka, i u Kalouska, i u Haška, a dalších, ten seznam byl velmi dlouhý.
Ergo: primárním zlem je sociální stát, který na první pohled vypadá jako lidumilný, sociálně citlivý, velmi vzývaný, pečující, poskytující jistoty.
Druhou stranou téže mince je stát vyděračský, rozkazující, lhoucí, selektivně trestající a kradoucí. Kdysi dávno to na sebe hloupě napráskal senátor Dryml: „můžeme krást, ale tak nějak musí taky něco zbejt na ty lidi tam dole“.
Principem, který je třeba nalézt, je to, že (nejen) socialistický stát je gauner. Panoptikální figurka v čele vlády je politický kašpárek, první místopředseda vlády je oligarcha a zbylí členové vlády jsou jen odborně se tvářícími laiky, o to silněji se bez veřejného přínosu politicky angažujícími.
Stát (a mám obecnou pochybnost o jeho soudobé roli, pokud se deklaruje jako sociální) instaluje do státních řídících funkcí horší a horší existence, jejichž zájmem není obecná prosperita, ale jsou jimi jen politické a velmi často zcela soukromé cíle. Ovšem za cizí peníze.
Je totiž zásadní rozdíl mezi např. Tomášem Baťou a Andrejem Babišem.
Článek byl napsán pro portál Svobodný svět
Petr Závladský
K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti
Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.
Petr Závladský
Dobrý den, můj přítel,
Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...
Petr Závladský
Zálohování dat
Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:
Petr Závladský
One way ticket
Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.
Petr Závladský
Maličko o kavkách a také o lidech
Jsem jen z donucení filosof. Chtěl jsem si původně jen tak klidně žít své dny a dívat se na květiny jak kvetou a voní, vidět stromy jak kvetou a plodí, a sledovat ptáky jak zpívají, vidět, jak neúprosně po podzimu přichází zima...
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Zatkněte propalestinské levicové fašisty, vyzývá demokratický kongresman
Demokratický kongresman Adam Smith označil propalestinské demonstranty za „levicové fašisty“ a...
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1688x
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Bohatý táta, chudý táta (Robert T. Kiyosaki)
- Co je vidět a co není vidět (Frédéric Bastiat)
- Liberalismus (Ludwig von Mises)
- Cesta do otroctví (F. A. Hayek)
- Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)