Školství ještě počtvrté (a naposled)
Pokud někdo bude argumentovat jinak, je socialistou, či etatistou. Stát neumí vytvářet pracovní místa, nejvýše tak ve státní správě, což je samozřejmě jen mechanismus (skrytého) opakovaného danění a skrývání skutečné nezaměstnanosti. Jedněm daněmi sebere finanční frakci kapitálu a dá ji jiným, kterým ji znovu zdaní (z jedné státní kapsy do druhé).
Jediným modelem, kdy stát disponuje pracovními místy je ten, když stát vlastní veškeré výrobní prostředky (anebo k nim má absolutní dispoziční práva). Tedy rozvinutý socialismus, nebo fašismus.
Se vzděláním je to stejné. Pokud se stát zmocní vzdělávacích institucí, nebo jim začne dirigisticky určovat, co mají učit, jak to mají učit a jaký je cíl té výuky, pak se usvědčuje z toho, že aplikuje centralistický režim. Lhostejno, zda komunistický, nebo fašistický. Beztak je mezi nimi jen pramálo rozdílů.
Někdy v prosinci 2002 vznikla tzv. Bílá kniha vzdělávání (MŠMT), která je přesným popisem cílů státního monopolu na vzdělání. Jeden každý její bod definičně ukazuje totalitní podstatu státního vzdělávacího procesu.
Opakuji po několikáté: to že existují vzdělávací ústavy v soukromé správě, nemění nic na tom, že musí vyučovat státní školství, dokonce jsou závislé na rozpočtových tocích, tedy jsou soukromé jen formálně. De facto se musí chovat podobně, jako se chovala Německá fa IG-Farben za nacistického Německa a řada jiných firem.
Zpět k tématu: stát neumí vytvářet pracovní místa. Pokud vydává zdání, že ano, pak jsou to místa ve státní správě (ekonomicky ztrátová), nebo zve cizí investory, kteří ta místa sice vytvoří, ale jen za podmínek, že od státu dostanou nějaká privilegovaná pravidla (samozřejmě za prostředky daňových poplatníků). A až ty netržní prostředky vyčerpají, seberou se a půjdou těžit rentu jinam.
Ergo: obě cesty směřují jen ke služebnosti a nakonec k likvidaci skutečné střední třídy. Ano, socialistický stát se totiž té skutečné střední třídy neobyčejně bojí. Ona má jednu vlastnost, kterou stát smrtelně nenávidí. Jsou totiž soběstační a vlastně stát k ničemu nepotřebují. Žijí si svým životem, nepotřebují (a nechtějí) státní orgány. Každý orgán státní moci se jim totiž setrvale snaží zglajchšaltovat jejich činnost do jakýchsi škatulek, přihrádek, klasifikací, povolení a zákazů.
Stát se zákeřně pokouší udělat střední třídu z administrátorů systému, tedy ze státní byrokracie, tak, že ji platí na cizí účty poměrně nadstandardními mzdami. To je strašlivý omyl a systémová chyba.
Ale vlastně jsem chtěl mluvit o té podstatě, která to umožňuje, a to je státní monopol na školství. To je právě ta továrna na výrobu konformních jedinců, poslušných sil, které vlastně způsobily i nacistické a komunistické běsnění.
Je nutné, ne, je NEZBYTNÉ, okamžitě sebrat státu monopol na vzdělávání, protože je to:
- monopol, a to je za všech okolností zavrženíhodný a neefektivní model,
- je politicky a manipulačně zneužíván proti zájmům plátců, ovšem na jejich náklady.
Tedy prakticky: dnešní státní model školství vědomě upřednostňuje jen kvantitu nad kvalitou. Kritéria kvality odmítá měřit (přesněji neumí je kvalifikovaně posuzovat, tedy aplikuje byrokratická, substituující čísla).
Jedním z docela dobrých kritérií by mohlo být měřítko, kolik daná škola, instituce, vyprodukovala svým vzdělávacím procesem reálných pracovních míst. Pokud žádné, pak je absurdní poskytovat jí nějaké veřejné rozpočtové prostředky. Pokud se najde nějaký mecenáš, je to jeho soukromá věc.
Vlastně už od školky stát obelhává děti tím, že řada požitků je zadarmo. Nikdy nic nebylo zadarmo. Pouze vytváří systém, kdy si všichni myslí, že jim jejich požitky někdo cizí zaplatí. A druhý aspekt: vědět neznamená umět. A to je druhý smrtící úder státu vzdělanosti.
Vlastně celý ten čtyřdílný cyklus ukončím konstatováním velmi moudrého pána: „Jakákoliv reforma, která neaspiruje na nejlepší vzdělávací systém na světě, je zbytečná a v dnešní fázi vývoje je již retrográdní.“ Jen to nejlepší na světě nás může vrátit tam, kde bychom rádi byli, nebo kde jsme se kdysi dávno pohybovali.
Dnes jsme jen bezcennou společností levných a vcelku špatně placených dělníků, kterým stát navíc sebere většinu prostředků pro své vlastní cíle.
Může za to z větší části státní koncept školství.
Původně napsáno pro portál Svobodný svět
Petr Závladský
K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti
Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.
Petr Závladský
Dobrý den, můj přítel,
Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...
Petr Závladský
Zálohování dat
Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:
Petr Závladský
One way ticket
Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.
Petr Závladský
Maličko o kavkách a také o lidech
Jsem jen z donucení filosof. Chtěl jsem si původně jen tak klidně žít své dny a dívat se na květiny jak kvetou a voní, vidět stromy jak kvetou a plodí, a sledovat ptáky jak zpívají, vidět, jak neúprosně po podzimu přichází zima...
Petr Závladský
Traktát proti náboženství
Zlobíme a hádáme se dnes nad tím, že islám (a velmi zjednodušeně uprchlíky) tady nechceme, nějak se snažíme definovat, že je nekompatibilní s evropským civilizačním rámcem, že jsme zde křesťané, ale ono to není úplně přesné.
Petr Závladský
Milý soudruhu Hollande
...aneb otevřený dopis na drzé vystoupení pana Hollande o tom, že státy, které nehodlají skákat, jak Brusel píská, by měly z EU odejít. Ona totiž Evropská unie není ani zlaté tele, a ani až tak velká výhra.
Petr Závladský
Není demoška jako demoška
Když jsem zahlédl na internetu demonstraci proti invazi uprchlíků, trochu mi zatrnulo, když jsem uviděl ty makety šibenic. Ale ony jsou věci poněkud jinak.
Petr Závladský
Ilja Racek jubilující
Dnes, 24. června, je tomu 85 let, co se narodil mimořádný český herec Ilja Racek. Připomeňme si alespoň stručně jeho život.
Petr Závladský
Financování politických stran
Ministr Chovanec předkládá vládě k projednání novelu zákona, kterou se mají změnit podmínky financování volebních kampaní a politických stran všeobecně. Vláda má návrh projednat do konce června.
Petr Závladský
Blbí a ještě blbější
Probudil mě do čtvrtečního rána hluk motorové obecní sekačky, se kterou náš vesnický zaměstnanec vyžínal trávu kolem cest...
Petr Závladský
Masové přistěhovalectví z Afriky nic neřeší
Asi je nošením dříví do lesa opakovat, že povinné kvóty pro uprchlíky, jak se je snaží prosadit Evropská komise, jsou (nejen pro nás) nepřijatelné. A že jsou prakticky neefektivní, je jen zbytek té nechuti.
Petr Závladský
Moderní strava nás zahubí
Už někdy dříve jsem psal, že žijeme tak, jak se stravujeme a jsme tím, co jíme. Pro tentokrát ale ani nechci tolik moc kopat do masa bez masa.
Petr Závladský
Filosofie ozbrojené společnosti
Máloco na světě se děje bezdůvodně. Podobné je to s umanutým tvrzením, že slušní lidé budou žít ve větším bezpečí, pokud nebudou mít v rukou zbraně. Tak se chová i náš stát, když systematicky zasahuje do práva vlastnit zbraně.
Petr Závladský
Tápavá bezradnost
Ministr školství PhDr. Marcel Chládek, MBA, setrvale veřejnost přesvědčuje, že je naprosto neschopným, nekompetentním ministrem, který vůbec nepochopil fatální zaostalost českého školství.
Petr Závladský
Státostrany a státoškolství
Stát velmi dobře ví, že každou částečkou moci, kterou si přivlastní, zbavuje každého jedince stejně velké části osobní svobody.
Petr Závladský
Pan akademik Otto Wichterle, Silon a kontaktní čočky
Patrně jste to jméno už v nějaké spojitosti zaslechli, ale dobrou znalost o jeho fenoménu i době, ve které žil a pracoval, většinově nemáme. Tedy v kostce:
Petr Závladský
Jindřich Waldes a Koh-i-noor
Zhruba před 138 lety se narodil pan Jindřich Waldes, člověk, o kterém se téměř nic neví, z historie byl prakticky vygumován. Přitom šlo o osobnost stejně tak velikou, jako byl jeho vrstevník Tomáš Baťa. A letos v květnu tomu bude 74 let, co zemřel.
Petr Závladský
Rozhodný odpor proti kolektivismu
Celá diskuse se totiž vede o zástupném tématu. Pokud jsou lidé okolnostmi (třeba svobodou) nuceni se rozhodovat, pak zvažují všechny dostupné faktory a pak se rozhodnou. Někteří samozřejmě dobře, jiní třeba špatně. Možná dokonce podle Gaussovy křivky rovnoměrné distribuce. Ať už inteligence, nebo štěstí.
Petr Závladský
Současný stát je super-socialistický
Před 25 lety jsme se nějakým způsobem zbavili dominantní a řídící úlohy KSČ. Ani pro tento účel nechci zkoumat, zda to bylo zinscenované divadlo, manipulace davem, či cokoliv jiného. Není to vlastně podstatné. Z jedné strany je dnešní stát super-socialistický a ze strany druhé je vlastně korporátně-fašistický.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1688x
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Bohatý táta, chudý táta (Robert T. Kiyosaki)
- Co je vidět a co není vidět (Frédéric Bastiat)
- Liberalismus (Ludwig von Mises)
- Cesta do otroctví (F. A. Hayek)
- Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)