Úpadek státního školství je systémový
J. T. Gatto působil jako učitel na různých školách v New Yorku. Přestože získal během své kariéry několik prestižních ocenění za pedagogickou činnost, rozhodl se ji po zhruba třiceti letech ukončit, a opustil systém, který mu připadal zcela nereformovatelný.
Pokud provedeme komparaci výsledků našeho školství s americkým nálezem a zkušeností, musíme dojít k tomu, že jsme zde na tom zcela stejně.
Stát provozuje donucovací, „jediné správné“ školství, za cizí peníze, provozuje je neefektivně a se špatnými výsledky. Používá techniky možná platné za Marie Terezie, ale výsledky odpovídají tomu modelu a době.
Nápady marxistra Chládka, že koupí dětem (z veřejných peněz) do první třídy tablet a v patnácti druhý je jen dalším z vadných nápadů, který nemění podstatu školství, ale jen dělá populistické kroky bez praktického efektu.
Soudobé (a i minulé) školství produkuje děti, které neumí počítat („matematika mě votravuje a je to vopruz, úča jen prudí a zasedla si na mě“), neumí mateřštinu („čeština mě votravuje a je to jen grammar nazi, úča jen prudí a zasedla si na mě“), neumí ani fyziku („ji nepotřebuju, né“), ani přírodopis („ho nepotřebuju, né“), ani chemii („ji nepotřebuju, né“), ani zeměpis.
Kdysi dávné školské trivium mělo za základ naučit děti třem předpokladům: gramatice, logice a rétorice, což bylo předpokladem ke kvadriviu, které tvořily aritmetika, geometrie, hudba a astronomie. Kvadrivium bylo pak přípravou pro vysoké studium filozofie a teologie.
Výsledkem našeho systému školství je nikoliv produkce vzdělanců, ale produkce otitulovaných fachidiotů v počtu větším, než malém.
Vidím to dnes a denně. Když mám učit nějaké frekventanty a oni nemají vyjadřovací schopnosti, nemají schopnosti logického uvažování, neumí správně ani prosté matematické operace (priority operátorů, výpočty procent, trojčlenku, fyzikální předpony, úpravy rovnic, ani zlomky), nedovedou aplikovat ani dílčí školské poznatky (někteří si na ně, jako na poučky, vzpomenou, ale neumí je používat), je mi z toho hodně smutno.
To je trudný výsledek státního, socialistického školství, které má jediný účel: vychovat poslušné občany bez kritického myšlení. Vlastně totéž, co nalezl v Americe pan Gatto: kanonenfuter. A bez válečných potřeb státu jen poslušné plátce, otroky.
Každý pokus o nějaké efektivnější metody stát odmítá a vlastně i trestá.
I v tomto oboru se stát stal monopolem, který za obrovské peníze (které lidem násilím sebere), dodává službu, která není efektivní, produkuje jen polovzdělané a neschopné lidi.
Vzdělanostní ekonomika není o tom, že všichni budou maturanty (s debilní centrálně pojatou maturitou), ani že za státní peníze budou studovat zlenivělí jedinci různé, v praxi nepoužitelné sociální vědy a podobné „odbornosti“. Nakonec s tou kvalifikací skončí na nějakém státním úřadě, jako další spotřebitelé produkce jiných.
Vzdělání musí být privilegiem, placeným privilegiem pro ty, kteří je umějí poté používat. Protože jen ten fakt, že vzdělání stojí osobní peníze, vyvolá dostatečný tlak na ty poskytovatele vzdělání. A jistě se najde dostatek mecenášů, kteří studia umožní i těm sice chudým, ale nadaným.
A ti, kteří nedisponují inteligencí, nebo třeba jen touhou po vzdělání, ať se jen naučí číst, psát a počítat do dvaceti. Stejně skončí u lopaty a je škoda plýtvat prostředky. Ani na to není potřeba zestátněné školství.
Cílem státního školství totiž není výtečná vzdělanost občanů. Cílem státního školství je poslušnost občanů. Musíš chodit do školy, musíš na vojnu, musíš platit daně, musíš chodit k volbám, musíš mít ty správné názory, musíš zplodit další plátce, musíš jim předat tato naše pravidla.
A k tomu doplňková paleta: nesmíš to, nesmíš ono a nesmíš nic, čím vybočuješ a ohrožuješ podstatu státu!
To je cíl státního školství: nekritická poslušnost.
Petr Závladský
K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti
Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.
Petr Závladský
Dobrý den, můj přítel,
Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...
Petr Závladský
Zálohování dat
Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:
Petr Závladský
One way ticket
Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.
Petr Závladský
Maličko o kavkách a také o lidech
Jsem jen z donucení filosof. Chtěl jsem si původně jen tak klidně žít své dny a dívat se na květiny jak kvetou a voní, vidět stromy jak kvetou a plodí, a sledovat ptáky jak zpívají, vidět, jak neúprosně po podzimu přichází zima...
Petr Závladský
Traktát proti náboženství
Zlobíme a hádáme se dnes nad tím, že islám (a velmi zjednodušeně uprchlíky) tady nechceme, nějak se snažíme definovat, že je nekompatibilní s evropským civilizačním rámcem, že jsme zde křesťané, ale ono to není úplně přesné.
Petr Závladský
Milý soudruhu Hollande
...aneb otevřený dopis na drzé vystoupení pana Hollande o tom, že státy, které nehodlají skákat, jak Brusel píská, by měly z EU odejít. Ona totiž Evropská unie není ani zlaté tele, a ani až tak velká výhra.
Petr Závladský
Není demoška jako demoška
Když jsem zahlédl na internetu demonstraci proti invazi uprchlíků, trochu mi zatrnulo, když jsem uviděl ty makety šibenic. Ale ony jsou věci poněkud jinak.
Petr Závladský
Ilja Racek jubilující
Dnes, 24. června, je tomu 85 let, co se narodil mimořádný český herec Ilja Racek. Připomeňme si alespoň stručně jeho život.
Petr Závladský
Financování politických stran
Ministr Chovanec předkládá vládě k projednání novelu zákona, kterou se mají změnit podmínky financování volebních kampaní a politických stran všeobecně. Vláda má návrh projednat do konce června.
Petr Závladský
Blbí a ještě blbější
Probudil mě do čtvrtečního rána hluk motorové obecní sekačky, se kterou náš vesnický zaměstnanec vyžínal trávu kolem cest...
Petr Závladský
Masové přistěhovalectví z Afriky nic neřeší
Asi je nošením dříví do lesa opakovat, že povinné kvóty pro uprchlíky, jak se je snaží prosadit Evropská komise, jsou (nejen pro nás) nepřijatelné. A že jsou prakticky neefektivní, je jen zbytek té nechuti.
Petr Závladský
Moderní strava nás zahubí
Už někdy dříve jsem psal, že žijeme tak, jak se stravujeme a jsme tím, co jíme. Pro tentokrát ale ani nechci tolik moc kopat do masa bez masa.
Petr Závladský
Filosofie ozbrojené společnosti
Máloco na světě se děje bezdůvodně. Podobné je to s umanutým tvrzením, že slušní lidé budou žít ve větším bezpečí, pokud nebudou mít v rukou zbraně. Tak se chová i náš stát, když systematicky zasahuje do práva vlastnit zbraně.
Petr Závladský
Tápavá bezradnost
Ministr školství PhDr. Marcel Chládek, MBA, setrvale veřejnost přesvědčuje, že je naprosto neschopným, nekompetentním ministrem, který vůbec nepochopil fatální zaostalost českého školství.
Petr Závladský
Státostrany a státoškolství
Stát velmi dobře ví, že každou částečkou moci, kterou si přivlastní, zbavuje každého jedince stejně velké části osobní svobody.
Petr Závladský
Pan akademik Otto Wichterle, Silon a kontaktní čočky
Patrně jste to jméno už v nějaké spojitosti zaslechli, ale dobrou znalost o jeho fenoménu i době, ve které žil a pracoval, většinově nemáme. Tedy v kostce:
Petr Závladský
Jindřich Waldes a Koh-i-noor
Zhruba před 138 lety se narodil pan Jindřich Waldes, člověk, o kterém se téměř nic neví, z historie byl prakticky vygumován. Přitom šlo o osobnost stejně tak velikou, jako byl jeho vrstevník Tomáš Baťa. A letos v květnu tomu bude 74 let, co zemřel.
Petr Závladský
Rozhodný odpor proti kolektivismu
Celá diskuse se totiž vede o zástupném tématu. Pokud jsou lidé okolnostmi (třeba svobodou) nuceni se rozhodovat, pak zvažují všechny dostupné faktory a pak se rozhodnou. Někteří samozřejmě dobře, jiní třeba špatně. Možná dokonce podle Gaussovy křivky rovnoměrné distribuce. Ať už inteligence, nebo štěstí.
Petr Závladský
Současný stát je super-socialistický
Před 25 lety jsme se nějakým způsobem zbavili dominantní a řídící úlohy KSČ. Ani pro tento účel nechci zkoumat, zda to bylo zinscenované divadlo, manipulace davem, či cokoliv jiného. Není to vlastně podstatné. Z jedné strany je dnešní stát super-socialistický a ze strany druhé je vlastně korporátně-fašistický.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1688x
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Bohatý táta, chudý táta (Robert T. Kiyosaki)
- Co je vidět a co není vidět (Frédéric Bastiat)
- Liberalismus (Ludwig von Mises)
- Cesta do otroctví (F. A. Hayek)
- Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)