Letos by mu bylo 71 let
Napsal jsem tento článek už někdy dříve, ale myslím, že neškodí jej zopakovat:
Narodil se v Kroměříži nedlouho před koncem války, 12. 4. 1944, v tiskařské rodině. Tiskárnu (fa Kryl a Scotti v Novém Jičíně), kterou jeho dědeček a rodiče museli v roce 1938 po záboru Sudet opustit, nově vybudovali v Kroměříži. Německou okupaci přežila jeho rodina ve zdraví, ačkoliv tajně tiskli zakázané vlastenecké materiály. Po únoru 1948 však byla tiskárna novým Gottwaldovským režimem zlikvidována (udává se polovina roku 1950) a tiskařské stroje byly rozbity kladivy a krumpáči. Jeho otec byl jako buržoazní padouch poslán stavět Novou huť Klementa Gottwalda. Karel s matkou a sourozenci byli vyhnáni do zanedbaného domku. Osobní zájem na perzekuci jejich rodiny má Gottwaldův zeť, Kroměřížský novodobý prominent Alexej Čepička. Otec Kryl se z výstavby NHKG vrátil až v roce 1954, později se rodina přestěhovala zpět do Nového Jičína.
V roce 1958 se Karel díky přímluvám několika přátel dostal na keramickou školu v Bechyni, kde již rok studovala i jeho sestra Marie. Od roku 1959, kdy dostal svoji první kytaru, skládal a hrál své první písně. Vystudoval úspěšně obor účelové keramiky a po maturitě v roce 1962 chtěl pokračovat ve studiích. Pro třídní původ mu však studia nebyla umožněna a musel odejít do Teplic do továrny na výrobu záchodů. Do roku 1962 se datuje jeho první veřejné vystoupení, právě v Teplicích.
Z období jeho vojenské služby v Dobřanech (1963 - 1965) pocházejí již známé písně, Nehažte kamení, Stéblo pšenice (nikdy nevyšla na desce), nebo Tráva, ovlivněné atmosférou bojového útvaru. Právě tupost vojenské služby v něm začala formovat tvrdého kritika hlouposti.
Po vojně se vrací do Teplic, kde vznikají písně Anděl, Salome a Pieta. V roce 1966 se uchází v Olomouci o místo výtvarníka a textaře u skupiny Bluesmen. Skupina, než se s Karlem rozešla, natočila společně s Hankou Ulrychovou Nevidomou dívku (vyšlo 1968 EP Panton).
V roce 1967 se Karel vrací do Nového Jičína, prakticky nezaměstnaný. Tehdy vznikají jeho písně Veličenstvo Kat, Píseň Neznámého vojína, Morituri te salutant. V Ostravském rozhlase začíná pro Mikrofórum nahrávat svoje první písně.
Počátkem ledna 1968 se stěhuje do Prahy. Pokouší se složit zkoušky na FAMU, je přijat až napodruhé, o rok později. Pracuje v Československé televizi. Po vstupu okupačních vojsk Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna ještě ve vlaku cestou z dovolené píše píseň Tak vás tu máme, bratři z krve Kainovy (vyšla na LP Rakovina). A hned po ní píseň Bratříčku, zavírej vrátka. Obě ihned nahrál v podnikovém rozhlase v Kopřivnici. Během podzimu se jeho písně staly synonymem odporu proti okupaci a staly se velice populárními.
Jiří Černý navrhuje, aby Karel Kryl sestavil ze svých ostravských nahrávek sólovou LP desku. Ta vyšla 24. března 1969 pod názvem Bratříčku, zavírej vrátka. Byla, na mnoho let, první a poslední deskou, která mu v Československu vyšla.
16. ledna se v Praze upálil na protest proti nastupující cenzuře student Jan Palach, 25. února student Jan Zajíc.
V dubnu byl Alexander Dubček vystřídán ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ Gustávem Husákem. Začala tzv. „normalizace" situace ve státě Československo. Začalo být normální mít ve státě okupační vojska, začalo být normální udávání, donášení, strach a politické prověrky.
Normalizace se zvolna začala roztahovat, Krylovy koncerty byly odříkány, desky stahovány z pultů. Zjara 1969 vznikají písně Rakovina a Bílá Hora. Protestní shromáždění na Václavském náměstí 21. srpna 1969 nerozeženou okupanti, ale Československé Lidové milice a Veřejná bezpečnost. Mrtví, zatčení, zbití; začal státní teror proti vlastnímu lidu, hrbení zad a píseň Pochod Gustápa. Karlovi ruší jeden koncert za druhým.
9. září 1969 odjíždí do Západního Německa na několik dní na písničkářský festival. Po dvou dnech požádá o politický azyl. V říjnu jsou Československé hranice opět neprodyšně uzavřeny. Karel Kryl se zpět do vlasti vrací později, než za 20 let.
V Německu, ještě v říjnu za pomoci přátel, vydává svoji druhou LP desku Rakovina.
Nevěř ostnatému drátu, byť by se stokrát tvářil jako stonek růže. Karel Kryl
Kyselý sníh
Prach dní, hedvábně hebký,
skryl bílé lebky do závoje,
prach dní, skelety sťatých
s pohledy svatých od orloje,
prach dní v pokřiku dlasků
skryl stopy svazků polosmyté,
prach dní zahladil stezku
s kameny stesku po zemi té, po zemi té.
Zem zrůd, koktavých zkratek,
svobodných matek, bezdětných vdov,
zem zrůd, zlomené vůle,
cizácké zvůle, siláckých slov,
zem zrůd, bezzubých dásní,
servilních básní, prolhaných knih,
zem zrůd, zpanštělých vozků,
zem zbabělých mozků a odvážných břich.
Do listů jív kyselý sníh zvolna se vpíjí,
nehybný čas rezavých trav, hubených žní,
vše jako dřív: lkající smích s ohnutou šíjí,
zlomený vaz skloněných hlav v lavině dní.
Čas hrůz, blábolu snobů,
znectěných hrobů, znectěných vět,
čas hrůz, bezlesých svahů,
najatých vrahů, popravčích čet,
čas hrůz, špíny a vředů,
omamných jedů, otrockých mas,
čas hrůz, vězničních dvorů,
znamení moru na dlouhý čas, na dlouhý čas.
Dny ztrát v noci tě budí,
propadlé hrudi ještě se dmou,
dny ztrát, drogy a pití,
ortely žití vyřčené tmou,
dny ztrát, reklamních šotů,
marného potu, zmarněných snah,
dny ztrát, sto hlasů ze sta,
dobrovolná gesta a povinný strach.
Do listů jív kyselý sníh zvolna se vpíjí,
nehybný čas rezavých trav, hubených žní,
vše jako dřív: lkající smích s ohnutou šíjí,
zlomený vaz skloněných hlav v lavině dní.
Lze žít, jen abys přežil,
zatímco ze žil sají ti krev,
lze žít desítky roků
s holínkou v oku, jíst chleba z plev,
lze žít bez zdi a hrbů,
s malostí blbů nesoutěžit,
lze žít, se lží se měřit
a znovu vždy věřit, že i jinak lze žít.
Karel Kryl
Petr Závladský
K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti
Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.
Petr Závladský
Dobrý den, můj přítel,
Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...
Petr Závladský
Zálohování dat
Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:
Petr Závladský
One way ticket
Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.
Petr Závladský
Maličko o kavkách a také o lidech
Jsem jen z donucení filosof. Chtěl jsem si původně jen tak klidně žít své dny a dívat se na květiny jak kvetou a voní, vidět stromy jak kvetou a plodí, a sledovat ptáky jak zpívají, vidět, jak neúprosně po podzimu přichází zima...
Petr Závladský
Traktát proti náboženství
Zlobíme a hádáme se dnes nad tím, že islám (a velmi zjednodušeně uprchlíky) tady nechceme, nějak se snažíme definovat, že je nekompatibilní s evropským civilizačním rámcem, že jsme zde křesťané, ale ono to není úplně přesné.
Petr Závladský
Milý soudruhu Hollande
...aneb otevřený dopis na drzé vystoupení pana Hollande o tom, že státy, které nehodlají skákat, jak Brusel píská, by měly z EU odejít. Ona totiž Evropská unie není ani zlaté tele, a ani až tak velká výhra.
Petr Závladský
Není demoška jako demoška
Když jsem zahlédl na internetu demonstraci proti invazi uprchlíků, trochu mi zatrnulo, když jsem uviděl ty makety šibenic. Ale ony jsou věci poněkud jinak.
Petr Závladský
Ilja Racek jubilující
Dnes, 24. června, je tomu 85 let, co se narodil mimořádný český herec Ilja Racek. Připomeňme si alespoň stručně jeho život.
Petr Závladský
Financování politických stran
Ministr Chovanec předkládá vládě k projednání novelu zákona, kterou se mají změnit podmínky financování volebních kampaní a politických stran všeobecně. Vláda má návrh projednat do konce června.
Petr Závladský
Blbí a ještě blbější
Probudil mě do čtvrtečního rána hluk motorové obecní sekačky, se kterou náš vesnický zaměstnanec vyžínal trávu kolem cest...
Petr Závladský
Masové přistěhovalectví z Afriky nic neřeší
Asi je nošením dříví do lesa opakovat, že povinné kvóty pro uprchlíky, jak se je snaží prosadit Evropská komise, jsou (nejen pro nás) nepřijatelné. A že jsou prakticky neefektivní, je jen zbytek té nechuti.
Petr Závladský
Moderní strava nás zahubí
Už někdy dříve jsem psal, že žijeme tak, jak se stravujeme a jsme tím, co jíme. Pro tentokrát ale ani nechci tolik moc kopat do masa bez masa.
Petr Závladský
Filosofie ozbrojené společnosti
Máloco na světě se děje bezdůvodně. Podobné je to s umanutým tvrzením, že slušní lidé budou žít ve větším bezpečí, pokud nebudou mít v rukou zbraně. Tak se chová i náš stát, když systematicky zasahuje do práva vlastnit zbraně.
Petr Závladský
Tápavá bezradnost
Ministr školství PhDr. Marcel Chládek, MBA, setrvale veřejnost přesvědčuje, že je naprosto neschopným, nekompetentním ministrem, který vůbec nepochopil fatální zaostalost českého školství.
Petr Závladský
Státostrany a státoškolství
Stát velmi dobře ví, že každou částečkou moci, kterou si přivlastní, zbavuje každého jedince stejně velké části osobní svobody.
Petr Závladský
Pan akademik Otto Wichterle, Silon a kontaktní čočky
Patrně jste to jméno už v nějaké spojitosti zaslechli, ale dobrou znalost o jeho fenoménu i době, ve které žil a pracoval, většinově nemáme. Tedy v kostce:
Petr Závladský
Jindřich Waldes a Koh-i-noor
Zhruba před 138 lety se narodil pan Jindřich Waldes, člověk, o kterém se téměř nic neví, z historie byl prakticky vygumován. Přitom šlo o osobnost stejně tak velikou, jako byl jeho vrstevník Tomáš Baťa. A letos v květnu tomu bude 74 let, co zemřel.
Petr Závladský
Rozhodný odpor proti kolektivismu
Celá diskuse se totiž vede o zástupném tématu. Pokud jsou lidé okolnostmi (třeba svobodou) nuceni se rozhodovat, pak zvažují všechny dostupné faktory a pak se rozhodnou. Někteří samozřejmě dobře, jiní třeba špatně. Možná dokonce podle Gaussovy křivky rovnoměrné distribuce. Ať už inteligence, nebo štěstí.
Petr Závladský
Současný stát je super-socialistický
Před 25 lety jsme se nějakým způsobem zbavili dominantní a řídící úlohy KSČ. Ani pro tento účel nechci zkoumat, zda to bylo zinscenované divadlo, manipulace davem, či cokoliv jiného. Není to vlastně podstatné. Z jedné strany je dnešní stát super-socialistický a ze strany druhé je vlastně korporátně-fašistický.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1688x
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Bohatý táta, chudý táta (Robert T. Kiyosaki)
- Co je vidět a co není vidět (Frédéric Bastiat)
- Liberalismus (Ludwig von Mises)
- Cesta do otroctví (F. A. Hayek)
- Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)