Evropská Unie na závažném rozcestí
Dodnes někteří opakují mantru, že jsme se nikdy neměli tak dobře, jako se máme teď. A já budu velmi nepříjemný otázkou, proč si sice můžeme koupit poměrně velké množství zboží, ale zároveň jsme třeba v poměru k sousednímu Německu, nebo dokonce k neidustriálnímu Rakousku, tak nějak obludně chudým státem. Nejen pokud jde o kupní sílu obyvatel, výdělky, ale i o měřitelný blahobyt v hrubých číslech. Ta otázka zní: „Proč se nemáme lépe?“ Jsme snad lenivější, než Němci? Nebo snad hloupější? Vždyť Václav Klaus se někdy v devadesátých letech honosil predikcí, že do několika let Německo dostihneme přinejmenším ve mzdách, kupní síle.
Čas oponou trhnul, uteklo bezmála čtvrt století a lépe se o mnoho nemáme, spíše naopak. Je třeba se podívat, kde je vina.
V minulých týdnech se ČNB pokusila intervenovat tak, že snížila reálnou hodnotu vlastnictví a majetku obyvatel nějakou devizovou intervencí. Lidé si nedostatečně uvědomují, že se jedná o bezomluvný intervencionalismus té banky. Jinak to ale směle můžeme označit za ustálenou snahu centrální banky řídit ekonomiku pomocí komunistického centrálního plánování.
Náš problém spočívá v tom, že jsme se strašlivě zblbli. Stát, v těch devadesátých letech, měl ambici ekonomiku nadále řídit a protože zde byl nedostatek domácího kapitálu, neodolal možnosti tzv. „investičních pobídek“, tedy z veřejných peněz pozvat zahraniční investory, často za lákadlo tzv. „daňových prázdnin“.
Tomu samozřejmě cizí podnikatel odolat nemohl. Stavěly se zde montovny, jejichž komparativní výhodou byla jen láce domácí práce a daňový odpustek. Domácí podnikatel takovouto privilej neměl, spíše naopak. Tím byl stavěn centrálními plánovači do nevýhodné pozice, dokonce lze konstatovat, že šlo o to vlastně jistým způsobem domácí podnikatele diskriminovat. Stále se meldovalo, že zde ten cizí investor vytvořil sto, dvěstě pracovních míst. Už se nemluvilo o tom, že celkové náklady na to pracovní místo stály v nákladech a makroekonomickém měřítku násobky zisků.
Přesně vidíme, že stát si na podnikatele jen hraje za cizí peníze a nevyhnutelné ztráty pak rozprostře mezi obyvatelstvo tak, že vlastně o nic nešlo a nikdo není vinen, v těch kolektivistických měřítcích (pražský tunel Blanka to jednoznačně dokumentuje, to je tak obludný tunel, až to strašně bolí). Stát/obec nemá právo pseudopodnikat z cizích peněz.
Dnes samozřejmě montovny v širokém měřítku krachují, lépe řečeno v okamžiku, kdy jim stát už neposkytuje chráněné podmínky podnikání, balí si svá fidlátka a odcházejí někam do jiných států, které se jim zblble pokouší takové podmínky tvořit. Tady samozřejmě zůstává zničená zemědělská půda a opuštělé haly na zhnědlé louce. A nadále malá a chudá množina domácích podnikatelů. Domácí podnikání se scvrklo na subdodávky těmto cizím společnostem. Jejich meritorním cílem je vyzobávat případný domácí kapitál a vyvážet jej do mateřských zemí svých firem. Zde maximálně upustí nejmenší možný mzdový náklad.
Podobně se situace má s tzv. „dotacemi“. V českém překladu bychom měli jakoukoliv dotaci chápat tak, že se všem seberou nějaké peníze a pak se nějakým klíčem centrálně rozdělí (jen některým). Evropská unie dotacemi přímo hýří a zdejší jejich konzumenti mají přímo orgasmus z toho, že budou něco mít zadarmo. Není to zadarmo, je to vždy na úkor někoho jiného a v soukromé prospěchy jiných. Ani mravně takové kroky nelze opodstatnit, natož hovořit o jejich blahodárnosti.
Proč se divit, když vrchním šéfem Evropské komise je úchylné portugalské socialisto Emanuelo Barrosso. A abych nesmlčel domácí nadevropské hovadiny, například agentura EuroInvest.
Pořád hovoříme o jediném. O centrálních plánovačích, kteří nesnesou normální soutěž dílčích subjektů, ale vždy potřebují „opravovat“ počty těch, kteří něco poskytují a počty těch, kteří by něco koupit chtěli (kdyby jim na to stát prostředky nesebral).
Jen na okraj zmíním problém školství, kde to není jiné. Místo aby si firmy platily vzdělané lidi, místo aby školy samy podnikaly a prodávaly vzdělané lidi (a nakonec i renomé vynikajících školských zařízení), konzumují veřejné peníze a produkují bezvýznamné, otitulované jedince s nicotnými schopnostmi. Tím vlastně úroveň vzdělání devalvují na bezvýznamnost. Důvodem není zase nic jiného, než dotace. Tentokrát do pseudovzdělání. I na vrátného je třeba mít dnes maturitu. Ale jakou (a ta státní to jistě není), to už se neříká.
Všechny dotace jsou jen nástrojem socialistů a centrálních plánovačů. Podle jejich zákona: sebrat všem prostředky a pak je poskytnout vybraným jedincům. Že to je ideální podhoubí pro státní korupci, o tom není pochyb. Nadstandardně placení státní úředníci (ČR,nebo EU, to je jedno), rozhodují o miriádách cizích peněz s cílem poku*vit jakékoliv vztahy normálně ekonomicky jednajících jedinců a ještě je prodávat za spravedlnost.
Neurvale to řeknu tak: „Socialisté a plánovači všech zemí, jděte do pr*ele“.
Velikou otázkou je, jak těm centrálním plánovačům tu moc urvat. Rusnok, Fischer, Zeman, Singer, Klaus, Nečas, jsou všichni stejní. Je zcela jedno, jaké tričko na sobě momentálně mají, to je totiž bezvýznamné. Jsou to všichni socialističtí plánovači.
Petr Závladský
K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti
Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.
Petr Závladský
Dobrý den, můj přítel,
Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...
Petr Závladský
Zálohování dat
Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:
Petr Závladský
One way ticket
Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.
Petr Závladský
Maličko o kavkách a také o lidech
Jsem jen z donucení filosof. Chtěl jsem si původně jen tak klidně žít své dny a dívat se na květiny jak kvetou a voní, vidět stromy jak kvetou a plodí, a sledovat ptáky jak zpívají, vidět, jak neúprosně po podzimu přichází zima...
Petr Závladský
Traktát proti náboženství
Zlobíme a hádáme se dnes nad tím, že islám (a velmi zjednodušeně uprchlíky) tady nechceme, nějak se snažíme definovat, že je nekompatibilní s evropským civilizačním rámcem, že jsme zde křesťané, ale ono to není úplně přesné.
Petr Závladský
Milý soudruhu Hollande
...aneb otevřený dopis na drzé vystoupení pana Hollande o tom, že státy, které nehodlají skákat, jak Brusel píská, by měly z EU odejít. Ona totiž Evropská unie není ani zlaté tele, a ani až tak velká výhra.
Petr Závladský
Není demoška jako demoška
Když jsem zahlédl na internetu demonstraci proti invazi uprchlíků, trochu mi zatrnulo, když jsem uviděl ty makety šibenic. Ale ony jsou věci poněkud jinak.
Petr Závladský
Ilja Racek jubilující
Dnes, 24. června, je tomu 85 let, co se narodil mimořádný český herec Ilja Racek. Připomeňme si alespoň stručně jeho život.
Petr Závladský
Financování politických stran
Ministr Chovanec předkládá vládě k projednání novelu zákona, kterou se mají změnit podmínky financování volebních kampaní a politických stran všeobecně. Vláda má návrh projednat do konce června.
Petr Závladský
Blbí a ještě blbější
Probudil mě do čtvrtečního rána hluk motorové obecní sekačky, se kterou náš vesnický zaměstnanec vyžínal trávu kolem cest...
Petr Závladský
Masové přistěhovalectví z Afriky nic neřeší
Asi je nošením dříví do lesa opakovat, že povinné kvóty pro uprchlíky, jak se je snaží prosadit Evropská komise, jsou (nejen pro nás) nepřijatelné. A že jsou prakticky neefektivní, je jen zbytek té nechuti.
Petr Závladský
Moderní strava nás zahubí
Už někdy dříve jsem psal, že žijeme tak, jak se stravujeme a jsme tím, co jíme. Pro tentokrát ale ani nechci tolik moc kopat do masa bez masa.
Petr Závladský
Filosofie ozbrojené společnosti
Máloco na světě se děje bezdůvodně. Podobné je to s umanutým tvrzením, že slušní lidé budou žít ve větším bezpečí, pokud nebudou mít v rukou zbraně. Tak se chová i náš stát, když systematicky zasahuje do práva vlastnit zbraně.
Petr Závladský
Tápavá bezradnost
Ministr školství PhDr. Marcel Chládek, MBA, setrvale veřejnost přesvědčuje, že je naprosto neschopným, nekompetentním ministrem, který vůbec nepochopil fatální zaostalost českého školství.
Petr Závladský
Státostrany a státoškolství
Stát velmi dobře ví, že každou částečkou moci, kterou si přivlastní, zbavuje každého jedince stejně velké části osobní svobody.
Petr Závladský
Pan akademik Otto Wichterle, Silon a kontaktní čočky
Patrně jste to jméno už v nějaké spojitosti zaslechli, ale dobrou znalost o jeho fenoménu i době, ve které žil a pracoval, většinově nemáme. Tedy v kostce:
Petr Závladský
Jindřich Waldes a Koh-i-noor
Zhruba před 138 lety se narodil pan Jindřich Waldes, člověk, o kterém se téměř nic neví, z historie byl prakticky vygumován. Přitom šlo o osobnost stejně tak velikou, jako byl jeho vrstevník Tomáš Baťa. A letos v květnu tomu bude 74 let, co zemřel.
Petr Závladský
Rozhodný odpor proti kolektivismu
Celá diskuse se totiž vede o zástupném tématu. Pokud jsou lidé okolnostmi (třeba svobodou) nuceni se rozhodovat, pak zvažují všechny dostupné faktory a pak se rozhodnou. Někteří samozřejmě dobře, jiní třeba špatně. Možná dokonce podle Gaussovy křivky rovnoměrné distribuce. Ať už inteligence, nebo štěstí.
Petr Závladský
Současný stát je super-socialistický
Před 25 lety jsme se nějakým způsobem zbavili dominantní a řídící úlohy KSČ. Ani pro tento účel nechci zkoumat, zda to bylo zinscenované divadlo, manipulace davem, či cokoliv jiného. Není to vlastně podstatné. Z jedné strany je dnešní stát super-socialistický a ze strany druhé je vlastně korporátně-fašistický.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1688x
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Bohatý táta, chudý táta (Robert T. Kiyosaki)
- Co je vidět a co není vidět (Frédéric Bastiat)
- Liberalismus (Ludwig von Mises)
- Cesta do otroctví (F. A. Hayek)
- Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)