Byrokratický centralismus

V nedávném článku jsem zmínil podstatu kapitalismu jako sy­sté­mu, v němž peníze a jejich forma, majetek, jsou ob­ra­zem úspěchu (ale i štěstí) jednotlivce.

Tomáš Baťa

Jako sy­no­ny­mum pro ka­pi­ta­lis­mus můžeme směle použít výraz „svo­bod­ný trh“. Druhým pi­lí­řem kapitalismu je nedotknutelnost sou­kro­mé­ho vlastnictví. Opakem pro tuto charakteristiku je trh ne­svo­bod­ný, lhostejno zda praktikovaný ja­ko feudální nevolnictví, anebo, pod­le moderního pojetí, nevolnictví v e­ko­no­mi­ce centrálně řízené. Stá­le se objevují pokusy vytvořit jakýsi hybrid mezi těmito dvěma kon­cep­ty, které však opakovaně selhávají prá­vě na tom, že trh s ja­ký­mi­ko­liv přívlastky postupně ztrácí charakter svo­bo­dy a plynule přechází do centrálně řízené, plánované ekonomiky.

Ziskový management

Charakteristickým rysem svobodného trhu je soukromé držení výrobních prostředků a ka­pi­tá­lu. Smyslem této držby je dosahování zisku za pomoci svobodných rozhodnutí, tedy ne­ří­ze­ným podnikáním. Pozici podnikatelů můžeme popsat slovy: „Stojí u kormidla a řídí loď. Ne­jsou ale svobodní při určování kurzu. Nevelí, jsou pouze kormidelníky povinnými bez­vý­hrad­ně uposlechnout kapitánových rozkazů. Kapitánem je spotřebitel.“. Pokud podnikatel chce dosahovat zisků, je ve svém konání tomuto faktoru zcela podřízen. Zákazník zpro­střed­ko­va­ně rozhoduje o alokaci dostupných zdrojů ať mají povahu pracovní síly, kapitálu, či na­pří­klad půdy. Protože zdroje jsou vždy omezené, vzácné, rozhodování o jejich užití je tak svě­ře­no mno­ha a mnoha úvahám v hlavách miliónů spotřebitelů. Dokonce rozhodnutím iracionálním, přesto legitimním.

Úvahy podnikatele vycházejí z vyhodnocení signálů trhu a z cen, které zdánlivý chaos trhu s nesmírnou variabilitou poskytuje. „Tržní ceny samotné mohou odpovědět na otázku, zda re­a­li­za­ce projektu A vynese více, než on sám stojí, tj. zda bude užitečnější, než realizace plánu B, či C, které pak nemohou být uskutečněny, protože požadované výrobní faktory jsou použity na pro­ve­de­ní projektu A.“ Proměnlivost těchto faktorů trvale ohrožuje ziskovost plánu a nutí se­tr­va­le k pružným změnám tohoto plánu. Pokud podnikatel provede takovýto kalkul, vypočte, že ná­kla­dy na jistý záměr jsou nižší, než očekávaná cena, dosahuje zisku. Je-li kalkul z ně­ja­kých důvodů chybný, utrpí podnikatel ztrátu. Osobní a svou, pokud je určujícím faktorem trh.

Realizace toho zvoleného záměru spouští řadu logických důsledků: úspěšný produkt zvy­šu­je nabídku daného zboží, čímž zpětně tlačí na pokles ceny (převis nabídky). Zároveň však zvý­še­ná produkce alokuje vyšší množství zdrojů a zvyšuje jejich cenu. A k úplné „mrzutosti“ ještě do od­vět­ví láká další podnikatele (i jejich kapitál) větřící ziskový podnik. V oboru tak dochází k „…tendenci směřující k mizení takových zisků.“

Tyto způsoby řízení a plánování lze označit za „ziskový management“. Podnikatelovy zisky ro­stou úměrně tomu, jak se dovede starat o potřeby spotřebitelů. Zasahuje-li mu stát do jeho svo­bod­ných rozhodnutí rozličnými nařízeními, kormoutí-li přirozené ceny regulacemi, cly, do­ta­ce­mi, či omezuje-li jeho zisk, nebo jej trestá selektivními daněmi, největší ztrátu utrží spo­tře­bi­te­lé (a zároveň i dělníci).

Byrokratický management

„Byrokratický management je řízením, které spočívá v podřízení se podrobným pravidlům a re­gu­la­cím, jež stanovuje nadřízený orgán.“ Byrokratický management nedisponuje tím nej­dů­le­ži­těj­šm, co je pro ekonomické řízení nezbytné: výkazem zisků a ztrát. Příjmy nejsou tvořeny ú­spě­chem, nebo potřebností služby, nýbrž jsou vynuceny zákonem. Dochází zde k záměně ceny tvořené nabídkou a poptávkou a jsou vyčísleny pouze náklady, které nemají vypovídací hodnotu o vzácnosti. Na trhu tedy nemají peněžní hodnotu. Zkráceně: „Byrokratické řízení nemůže být o­vě­ře­no ekonomickou kalkulací“. V plné nahotě to teď vidíme u vyčíslení ztrát za projekt S-Card.

„Každá služba může být zlepšena zvýšením výdajů.“ To je nepochybné. Můžeme napřít do­stup­né prostředky k libovolnému cíli a k nějakému zlepšení pravděpodobně dojde. To platí například pro dobytí Měsíce, nebo pro získání atomové pumy. Problémem je to, že státní řízení si takovýchto cílů může vytýčit libovolné množství a spotřeba prostředků se pak stane neúnosnou. „V případě hodnocení užitečnosti služeb úřadu žádný způsob zjištění ú­spěš­no­sti či nezdaru pomocí kalkulace neexistuje.“; může být maximálně ideologické. Podobné je to i se státním podnikem a roz­díl­ným vnímáním ztráty u něj a u čistě soukromého podniku.

Podobné je to s nabídkou pracovních míst v byrokratické sféře: „V případě kapitalistické va­ri­an­ty soutěže se budou lidé na trhu předhánět, kdo nabídne lepší a levnější zboží. Byrokratická va­ri­an­ta spočívá v intrikách na ‚dvoře‘ těch, kteří jsou u moci.“ To platí nejen pro úřady, ale i pro vysokou politiku. Zcela nepochybnou je zášť státní byrokracie ke svobodnému podnikání a tržní ekonomice celkově. Důvodem je jednoznačně to, že podnikání a trž­ní ekonomka se vy­my­ka­jí úředním kategoriím, tudíž jednání trhu je z jejich hlediska chaotické a nekontrolovatelné. Odtud tedy máme všechny ty předpisy, které podnikání komplikují, svazují, či přímo znemožňují. Za­stán­ci byrokracie usilují o plnou kontrolu podnikání a vidí v podnikatelích veřejného ne­pří­te­le. Ne­div­me se potom příteli Mládkovi — to je přesně ten případ. „Zaměstnání ve státní správě ne­na­bí­zí pří­le­ži­tost pro uplatnění osobního talentu a nadání.“ Vede pouze ke slepému dodržování de­kre­tů, nařízení a instrukcí.

S výjimkou několika oblastí, kde se nelze obejít bez byrokratického managementu (například po­li­ci­e), platí, že byrokratický management je ve srovnání se soukromým podnikáním (ziskovým ma­na­ge­men­tem) podřadný. Ochromuje podnikání, snižuje produktivitu práce, mrhá bohatstvím, je neefektivní a vede k plýtvání. I v očích vlády je často výsledek po byrokratickém zásahu horší, než byla situace před ním. Výsledkem je neefektivní vynakádání zdrojů, plošná chudoba a roz­vrat.

Krom již zmíněného: státní byrokrat je také voličem. Zároveň je zaměstnancem i za­měst­na­va­te­lem státu. Neudiví tedy, že: „Byrokrat jako volič usiluje mnohem více o zvýšení platu, než o u­dr­že­ní vyrovnaného státního rozpočtu. Jeho hlavní snahou je co možná nejvíce nafouknout ob­jem výplat.“

Dalším zhoubným faktorem pro podnikání je daň z příjmu. Ta zabraňuje nahromadit více ka­pi­tá­lu. Začátečníkovi dokonce účinně brání nahromadit vůbec nějaký kapitál. Daň z příjmu o­me­zu­je motivaci podnikatelů podstupovat rizikové aktivity, což má za následek omezení pokroku. K mému tvrzení, že stát dnes v podstatě řídí soukromé podnikání platí i nemalá pravomoc by­ro­kra­ci­e a úřadů stanovovat, zda ty nebo ony náklady, srážky či ztráty jsou oprávněné nebo ne­jsou. Tím se úřady dostávají do pozice, kdy mohou rozhodovat podle své svévole (a samozřejmě po­dle zákona) o soukromé výrobě.

Všechny tyto chyby byrokratického managementu a jejich důsledky vidíme všude kolem nás. Pod­ni­ka­te­lé místo uvádění lepších a levnějších produktů na trh hledají raději podporu vlády, za­jí­ma­jí se více o státní zakázky, o celní ochranu, rozdávání úplatků atd. Přesně, jak to vidíme kolem se­be. Také musí být zadobře nejen s vládou, ale i opozicí, která se může jednoho dne chopit mo­ci. Ne nepodstatným problémem je skutečnost, že: „Pokrok jakéhokoliv druhu je vždy v roz­po­ru se starými a zaběhanými postupy, a proto také s předpisy, které na jejich základě vznik­ly… Pokrok je přesně to, s čím předpisy a nařízení nepočítají. Nevyhnutelně tedy stojí mi­mo okruh byrokratických zájmů.“

[Citace: Ludwig von Mises — Byrokracie]

K řešení zdrcující nezaměstanosti a nakonec i stagnující ekonomiky je nezbytné posílit vliv zis­ko­vé­ho managementu na úkor státně byrokratického. Absurdní je osmdesátitisícové dotace pro ne­za­měst­na­né­ho jako počinek do podnikání. Za osmdesát tisíc si nekoupí ani police do obchodu, natož aby spustil nějakou výrobu. Nutné je odstranit byrokratické bariéry podnikání. Nutné je liberalizovat přístup k soukromým penězům, protože bankovní systém je příliš svázaný s vládami. Je zatvrzele konzervativní a nepřipouští existenci dobrého nápadu. Připouští jen nejméně stoprocentní záruku za půjčku, což je pak půjčka na Peake. To, co na­bí­zí pravá frakce ODS ve své Agendě, je málo a jsou to jen fráze.

Požadavek zní: přestaňte podnikání překážet, když už jej z principu nemůžete efektivně řídit. Stát zaměstnává 2 261 000 zaměstnanců, z toho je byrokratů 458 000. Měsíčně na jejich pa­ra­zi­tis­mus vynakládáme bezmála 12 miliard. Ročně je to 144 mld. což se pozoruhodně podobá roč­ním schodkům našeho rozpočtu. Jeden každý z nich se nadýmá vlastní důležitostí, ale je­ho pří­nos je malý až negativní. Nikdy nic nevyrobil, jen celý život účinně brání tomu, aby něco u­ži­teč­né­ho mohl vyrábět někdo jiný. Kdyby jich stát vyhodil na dlažbu každý den sto, rozumný po­čet by jich byl až za 11 let. (Jen Ministerstvo financí zaměstnává téměř 1 000 lidí.)

Už vidíte, kde je černá díra na peníze? Nejsou to ani důchodci, ani kdokoliv jiný. Je to státní by­ro­kra­ci­e.