Co jsme kupovávali (13)
Radiopřijímače
Nechci zabíhat ani příliš do historie, ani do velkých podrobností, takže ukážu jen několik typů.
Obrázek 1aRádio Talisman — 1955
Obrázek 1bRádio Talisman — 1956
Na první dvojici snímků vidíme elektronkové radiopřijímače Tesla Talisman; prvý z roku 1955, druhý o rok mladší. Šlo tehdy o mimořádně kvalitní superheterodyn osazený elektronkami typu UBL. Přijímal střední a krátké vlny (SV+KV). Ovládání přijímače bylo velmi jednoduché, konstrukce robustní a citlivost výborná. Na krátkých vlnách – v případě výskytu mimořádné vrstvy E – šlo v Čechách poslouchat i rozhovory taxikářů v New York. Přijímače byly tak úspěšné, že jsem je známým opravoval ještě po roce 1980. Dokonce si vybavuji, že jsem jej já sám používal ještě na konci roku 1989 – poslouchal jsem z něj Svobodnou Evropu i Hlas Ameriky, kdo další podepsal Chartu 77, i první nesmělé zprávy Československého rozhlasu z 18. a 19. listopadu 1989.
Obrázek 2Radiopřijímač Tesla T-58
Aby nevznikl dojem, že jsme byli za opicemi více, jak sto let, již v roce 1958 spatřil světla první Československý tranzistorový přijímač Tesla T-58. Vidíme ho na obrázku dva. Osazen byl germaniovými tranzistory řady 103NU70. Napájen byl z baterií a disponoval pouze rozsahem středních vln. Maminka mi napovídá, že jej koupili už z druhé ruky a i tak stálo plných Kčs 700,-. Známí, kteří jej prodávali, za tuto cenu jeli k moři. Bylo už vybaveno vestavěnou feritovou anténou, tudíž nepotřebovalo venkovní drátěnou anténu, jako jeho předchůdci. A ačkoliv tranzistory už jsme vyrábět dovedli, přesto se ještě dlouhé roky vyráběla rádia elektronková.
Přijímač jsme ocenili jen o deset let později, kdy jsme byli přepadeni „spřátelenými“ vojsky Varšavského paktu. Rádio jsme skrývali, aby nám jej Rusáci nesebrali, či aby nás za jeho držení nezastřelili. Vyposlouchal jsem však z tohoto rádia všechny své pohádky a dětské hry a zapříčinilo to, že dodnes mám rozhlasovou tvorbu velmi rád. Pokud si vzpomínám, fungovalo bez závad ještě v devadesátých letech, i když mezitím si naši pořídili kvůli vlnovému rozsahu VKV modernější přijímač. Po akustické stránce byl ale T-58 stejně lepší.
Obrázek 3aRadiopřijímač RIGA – 1972
Obrázek 3bRIGA — játra
Obrázek 3cRIGA — ovládání
Jen pro představu a pro srovnání uvádím poměrně rozšířený sovětský radiopřijímač Riga vyráběný v letech ±1972. Polovodiče: 17 tranzistorů a 8 diod. Popis: Oddělená regulace výšek a hloubek, vstup pro externí anténu (anténa pro VKV má samostatný vstup). Možnost připojení gramofonu nebo magnetofonu, vstup pro napájení z externího zdroje 12 V, výstup na další reproduktor a sluchátka. Dva reproduktory, teleskopická anténa, dřevěná skříň, plastový zadní kryt a mřížka reproduktoru, stupnice z plexiskla. Indikátor vyladění a stavu baterie (ručička). Na rozsahu VKV je možnost zapnout automatické dolaďování (AFC). Napájení z osmi monočlánků. Zajímavost: Do února 1972 byly tranzistory typu MESA uloženy v paticích a daly se vyndat bez pájení, u novějších modelů (r. 1974) byly tranzistory pájeny přímo na plošný spoj. Dále mají tyto novější přístroje zjednodušenou mechaniku tlačítek. Přijímače měly velmi dobrý zvuk.
Rozsah | Frekvence | |||
---|---|---|---|---|
DV | 130 kHz | 400 kHz | 2 307 | 750 |
SV | 540 kHz | 1 600 kHz | 555 | 188 |
3,95 MHz | 5,75 MHz | 76 | 52,2 | |
5,62 MHz | 7,4 MHz | 53,4 | 40,54 | |
9,5 MHz | 12,1 MHz | 31,6 | 24,8 | |
66,5 MHz | 73,5 MHz | 4,5 | 4,1 |
Obrázek 4Tranzistorové trádio in70
S rozvojem integrovaných obvodů, keramických mezifrekvenčních filtrů a dalších technických vynálezů se později u nás začaly vyrábět vyloženě kapesní přijímače, jaké dnes kupujeme od Číňanů a Vietnamců. Za pár šestáků, nebo vám jej zdarma přibalí k deseti dekům šunky. Tenkrát to však byl takový trochu zázrak techniky. Mezi tato kapesní šumítka patřil třeba přijímač in70 z obrázku 4 národního podniku Tesla. Na druhou stranu je třeba si přiznat, že ač se podnik jmenoval podle Nicoly Tesly, většina z nás, právem, ten název pokládala za zkratku „TEchnicky SLAbší“. To zaostávání v technice bylo markantní. Jsem od fochu, vím co říkám.
Obrázek 5Omnia Export - Import
Na reklamním snímku podniku zahraničního obchodu Omnia vidíme dobové konzumní přijímače té éry. Na první pohled je patrné, že už jsme z Polska dováželi licenční přepínače Izostat, ze kterých šly, jako ze stavebnice, kombinovat nejrůznější varianty. Netvrdím, že byly špatné. Jen to bylo to jediné, co tu bylo. Vnitřnosti všech těch bedýnek se vzájemě podobaly jako vejce vejci, jak pokud jde o technické parametry, tak o použité součástky. Čudlíky jednou kovové, jindy plastové, repro jednou vlevo, podruhé vpravo, bedna šedá, nebo oranžová. Prostě, jak říká Jára Cimrman: „Nuda, nuda, šeď, šeď.“ Můžete si mj. povšimnout, že většina těch výkvětů techniky byla monofonní. Rád bych věděl, kam se tyto super přístroje vyvážely. Soudím, že Bulharsko, Kuba a Honduras. L
Obrázek 6Háj-Fáj radiopřijímač
Obrázek šest dokumentuje jedno z mnoha tzv. HiFi zařízení, konkrétně radiopřijímač SP 820. Podle některých znaků bych jej zařadil tak do roku 1988, možná malinko méně. Technické parametry psát nebudu, jsou čitelné i z prospektu. Pro znalce: opět konvenční lhaní výrobce o výkonu 2×45 W. Samozřejmě nešlo o sinový výkon, ale o jakousi komerční jednotku „hudební výkon“, což odjaktěživa byla konina. Navíc se tyto výkony, pokud se měřily sinové, měřily na obyčejném rezistoru, tedy reálné zátěži. Jakmile se připojila impedanční zátěž, čísla se radikálně snižovala. Rovněž není v parametrech jediné pípnutí o tom, při jakém zkreslení byl výkon naměřen. Obecně totiž platilo, že na resistoru je zkreslení 3 %, ale na reproduktoru již přes 15 %. A pokud se měřilo zkreslení v akustickém tunelu, i to, co přidaly reproduktory, rázem jste byli na 30 %. Všechno to byla jen jedna velká komerční lež.
O parametrech přijímače – kromě vlnových rozsahů – není nikde řeč. O nekonečně zbytečném DV, SV a KV škoda hovořit. Už podstata amplitudové modulace a přenášená šířka pásma všechny tyto vlny z hlediska HiFi (High Fidelity) totálně diskvalifikovala. Aniž bych ten prospekt měl před sebou, mohu dovodit, že citlivost výrobce uváděl někde kolem 5 µV pro mono a 20 µV pro stereo. A už vůbec nikde se neuváděla hodnota intermodulační odolnosti – tedy schopnosti přijímat slabý signál v blízkosti silného. Z tehdejších (soukromých) měření si vzpomínám, že šlo o hodnoty někde kolem -45 dBm, což přístroje zcela diskvalifikovalo.
A to jistě patřil tento přijímač mezi ty lepší.
Pomalu už v té době začínaly varicapy, což byly diody s napětím ovládanou kapacitou, svítivé diody, které jsou pro nás dnes samozřejmostí, pomalu v přijímačích končily nekonečně neschopné bipolární transistory OC 170, které se svými schopnostmi končily někde na 120 MHz. Někdy v roce 1984 jsme si teprve přiváželi z Tesly Piešťany první dvoubázové, polem řízené tranzistory MOS-FET s mezním kmitočtem ve stovkách MHz, které jsme opatrovali jako oko v hlavě. Stejně nám to všechno vzhledem k tomu, v čem nám dříve ujel vlak o desítky let, vinou RVHP a těch serepetiček kolem, už nepomohlo. Kdybych to měl říci metaforičtěji, ujelo nám už tehdy i nádraží a my stáli v poli zcela zapomenuti.
Magnetofony
Obrázek 7Magnetofon Sonet Duo
Na snímku sedm vidíme legendární dvourychlostní elektronkový magnetofon Tesla Sonet Duo. Na tehdejší dobu měl poměrně dobré technické vlastnosti; jedinou vadou bylo, že uživatel musel poměrně dlouho čekat, než se elektronky nažhavily. Mezi cívkami je patrné tzv. „magické oko“, indikátor vybuzení při nahrávání. Záznamy se daly provádět rychlostí posuvu pásku 9 cm/s, nebo 4,5 cm/s.
Přes množství mechanických dílů, které nutně všechny magnetofony provázely, byly Sonety používány často. Vzpomínám si na to, že hodně tehdy ilegálních konzertů se nahrávalo právě na Sonety. Až o dosti později už byli lidé vybaveni kazetovými magnetofony, které šly schovat do kapsy, případně přivázat na tyč a o hodně je tím přiblížit ke zpěvákovi, který byl momentálně na černé listině, nebo se jiným způsobem režimu znelíbil.
Obrázek 8Magič Tesla A3000Uran
Po Sonetu se vyráběly samozřejmě i jiné modely. Matně si vybavuji jeden, snad měl značku A3000 Uran, ale už si nejsem jist. Myslím, že to byl první bateriový přenosný přístroj. Napájen byl asi osmi velkými monočlánky, přepínání rychlosti se provádělo značně velikou pákou mezi cívkami a byl to ukrutný krám. Stabilizaci otáček měl vyřešenu zcela špatně; motůrek byl logicky asynchronní, ale k jeho regulaci byl použit jen mechanický Wattův odstředivý regulátor. Nahrávka byla většinou absolutně nepoužitelná.
Obrázek 9Magnetofon Tesla B4
Na devátém obrázku je o řadu let později vyráběný a na tehdejší dobu dosti úspěšný tranzistorový magnetofon B4. Byl již dokonce třírychlostní. Kromě slušné rychlosti 9 a kvalitativně horší 4, měl ještě posuv 2,375 cm/s, což se nehodilo snad ani na mluvené slovo. Cílem bylo samozřejmě ušetřit na poměrně drahých páscích – koupit se dal buď mizerný Emgeton, nebo lepší, ale také o hodně dražší BASF z dovozu.
Magnetofon B4 byl jen monofonní, ale už měl měl zabudovanou samostatnou mazací hlavu, což byla novinka. Také chassis z pod tlakem stříkaného duralu bylo dosti převratné. Přes řadu nectností se jich vyrobilo i prodalo veliké množství.
Tesláckých magnetofonů se vyrobila ještě daleko delší řada, B44, B400, B5, až kdovíkam k 900, ale většinou už byly jen horší a horší jak se šetřilo na ložiskách a na mechanice celkově. Krátce se dala kvalita záznamu zlepšit překalibrováním unášecí hřídele na rychlost 19 cm/s, ale zázraky se s tím dělat nedaly. Stejně kdo chtěl něco o maličko kvalitnějšího, kupoval v Tuzexu různé cizí značky, Grundig a ještě později Sony. Pak už nastoupily videorekordéry, zprvu BetaMax, později VHS a zvukem už se zabývalo jen několik skalních fandů.
Televizory
Měl jsem původně v úmyslu začít prvními televisory, vzpomenout ty, které měly obrazovku velikou jako pohlednice a dřevěnou roletku přes ni, pak značky Mánes a Aleš a pokračovat tokem času, ale už by toho bylo asi moc. Ten seriál už mě vlastně trochu unavuje. Takže jen v kostce:
- 1935 doc. Šafránek (FÚ-UK Praha) předvádí přijímací televizní aparaturu (30 řádků na principu mechanického rozkladu) a předvádí věřejně v ČR první obrazový přenos.
- 1948 na výstavě MEVRO je uveden první elektronický rozklad snímku a v ČR je vyroben první televisní přijímač Tesla.
- 4. července 1948 je vysílán první televisní přenos XI. Všesokolského sletu z pražského Strahova.
- 1. května 1953 začíná první pravidelné zkušební veřejné vysílání. Studia jsou v Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě.
- Televize vysílá v roce 1953 3 dny v týdnu, 1954 4 dny, 1955 5 dní, 1958 7 dní.
- září 1961 má koncesi 1 mil. majitelů televizních přijímačů
- 1963 je to již 1,5 mil. majitelů.
- 1966 je zahájeno první televizní reklamní vysílání
- 1970 začíná vysílat druhý program
- 1973 je spuštěno barevné vysílání.
Obrázek 10Televizor TV 4119U Miriam
Jak jsem uvedl v perexu tohoto oddílu, chtěl jsem se vystříhat historie, ale na jeden model přece jen zapomenout nechci. Byl to totiž náš první televizní přijímač (doma). Vyráběl se v Tesla Orava v letech 1967-1969. Poprvé se v tomto typu televizoru použily v zapojení tranzistory. Byly využity v mezifrekvenčním dílu. Byly to již zmíněné transistory Tesla OC 170; na kmitočtu 10,7 MHz ještě byly obstojně použitelné. „Televizor měl přípravu na osazení konvertorem pro IV. a V. TV pásmo“, praví dokumentace. Realita byla samozřejmě zcela jinde. Konvertor nikdy osazen nebyl. Takže ti, kteří chtěli vidět více programů, vyvíjeli na koleně z dostupných součástek konvertory vlastní, žalostně jednoduché, ale funkční. Přijímač 4119U byl vybaven obrovským mechanickým karuselem, který dovolil přepínání jen 12 kanálů. Ty kmitočty mimo rozsah bylo nutno přídavným směšovačem dostat do frekvenčního rozsahu přijímače.
Obrázek 11Televizní monoskop
„Byla zde využita frekvenčně-fázová synchronizace. Tato se vyznačuje velkou stabilitou a proto bylo upuštěno od vyvedení regulačního prvku na nastavení řádkové synchronizace v zadní části televizoru.“, stojí opět v dokumentaci. Realita? Po první sérii s tímto konceptem se rychle nastavovací trimr nejen pro řádkovou, ale i pro snímkovou synchronizaci do zádi přístroje vrátil. A přesto se kupovaly elektronky PCL85, které sloužily v obvodu oddělovače snímkových synchronizačních impulsů, jako na drátku. A levné nebyly. Nebyl jich nikdy dostatek, takže se prodávaly pod pultem.
Na snímku 11 vidíme tzv. televisní monoskop. Málokdo už jej dnes zná. Původně byl vlastně určen televisním mechanikům, aby mohli televisor seřídit. Vysílal se mnoho hodin denně. Na ukázce 11 vidíte typické optické deformity, které se u běžných televisorů s vychylovacími cívkami musely nějak korigovat. Na monoskopu byla řada prvků, které podávaly informace o stavu přijímače. Kónické pruhy např. ukazovaly přenášenou šířku pásma. Monoskop na obrázku ukazuje, že přijímač je absolutně špatně seřízen. Po pravdě: většinou ani seřídit nešel.
Obrázek 12Шилялис a Merkur
Obrázek 13Tesla Merkur
Na snímku dvanáct vidíme už tranzistorový přijímač Tesla Merkur II (31 cm) a vedle něj miniaturní sovětský přijímač Šiljalis 405 D (16 cm). Oba mohly být napájeny autobaterií 12 V, nebo 230 V ze sítě. Merkur 4160 je v detailu ještě vidět vpravo na obrázku třináct. Oba televisory byly pouze černobílé. Úsměvně dnes působí informace, že: „přístroj je vybaven videovstupem pro připojení k mikropočítači jako display“.
Ten Šiljalis měl tchán. Jednou jsme jeli nějak v září na Šumavu česat hříbky. Tu telku jsme si vzali s sebou a po celodenní dřině s čištěním hub si večer udělali ohýnek a „masňácky“ si pustili tu obrazovku velikosti pohlednice. Dávali zrovna nějaký horor, v němž ubohá ženština utíkala v zavřeném obchoďáku před vrahem, který chodil v teniskách, zatímco ona jako blbeček cvakala po chodbách svými kramflíčky. V životě předtím, ani potom, jsem se už nikdy tak nebál, jako tu noc. Jméno toho filmu si už nepamatuji, tu noc ale až do smrti ano.
Obrázek 14Tesla Color 423
Na obrázku čtrnáct je patrný první Československý stolní barevný televisor Tesla Color, který se právě pro schopnost vykreslovat barevně, stal obrovským hitem. A samozřejmě pro neskonale omezený počet vyrobených kusů byl dost podpultovým tovarem. Ukázkový příklad socialismu. Poptávka obrovská (kapitalistická) a nabídka malá (socialistická). Povšimněte si příkonu: 100 W. Z toho obrazovka spotřebovala přes polovinu. Pak byly ještě na „trhu“ sovětské Rubíny. Ty žraly 250 W. Ale konzumovat komunistickou propagandu chtěl každý, nejlépe barevně. A všechny další hnusy toho režimu. Hlavně, že byla Bohdalka, Dvořák, Nemocnice na kraji města a Žena pod pultem. A na magora Zemana jsem málem zapomněl.
Konec s televisory. Jsou stejně jen pro zlost. Je to nesmírný manipulační nástroj v rukou hrstky lidí a mj. i příčina duševní lenosti široké populace.
Obrázek 15Elektronky
Na patnáctém obrázku je — jen pro představu — snímek tehdy běžných elektronek. I když jedna z krabiček má značku Polam, elektronky jsou všechny české Tesly (myslím, že se převážně vyráběly ve Valašském Meziříčí a v Piešťanech). Aby elektronka fungovala, musela se nažhavit. Podle způsobu žhavení se tehdy používaly řady E (6,3 V paralelně), vyžadující k napájení drahý transformátor, nebo řady P (400300 mA sériově). Za pozornost stojí druhá baňka zhora, která slula Digitron. V baňce bylo zataveno 10 kovových cifer, které se podle potřeby připínaly na proud a ten-který digit se pak na principu doutnavky rozsvítil.
Pokud jste se shodou okolností dívali na v současnosti reprizovaný televizní seriál „Rozpaky kuchaře Svatopluka“, vzpomeňte si, jak kromě diváků, kteří hlasovali o variantách pokračování dílu přímo v sále, pokaždé se nechávala hlasovat i široká veřejnost tak, že diváci měli buď rozsvítit, nebo zhasnout v pokoji a nějaký pán v centrálním dispečinku odečítal z displeje tvořeného právě zmíněnými digitrony o kolik spotřeba proudu vzrostla/klesla. Pikantní na tom je, že o řadu let později se dostala na světlo boží pravda, že tyto výkyvy spotřeby nebyly vůbec měřitelné a pán si tam prostě jen „cintal pentli“. Prostě to byl podvod na divácích: „Hlasujte si jak chcete, a my si stejně uděláme, co budeme chtít my.“ Jak už to tak tenkrát(?) bývávalo. J
A nakonec: Pan Vajíčko
Takže se podívejte na posledním snímku na pana Vajíčko, což byl, pokud nepamatujete, průvodce televizní reklamou na výrobky, na které jsme se společně v tomto cyklu dívali. Samozřejmě, s agresivitou dnešní reklamy to nemělo nic společného. Jím třináctý a poslední díl vzpomínání na staré výrobky, který se Vám, soudě podle reakcí, zřejmě líbil, právě skončil.
Mimo politické komentáře, ke kterým nám denní život přináší dnes a denně stovky námětů, otisknu v průběhu času ještě asi patnáctidílný cyklus „Čím jsme jezdili“. Doufám, že nepotěší jenom chlapy, ale i milé dámy spočinou okem laskavým na to, čím jezdily jejich maminky, babičky nebo prababičky. Začnu tak zhruba před 5 generacemi. Na první pohled se zdá, že to je mnoho. Ale když uvážíte, že dosud žijí pamětníci těchto dob a že naše republika není starší, trochu z toho zamrazí.
Takže nezbývá než říci: „Král je mrtev, ať žije král.“
Petr Závladský
K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti
Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.
Petr Závladský
Dobrý den, můj přítel,
Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...
Petr Závladský
Zálohování dat
Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:
Petr Závladský
One way ticket
Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.
Petr Závladský
Maličko o kavkách a také o lidech
Jsem jen z donucení filosof. Chtěl jsem si původně jen tak klidně žít své dny a dívat se na květiny jak kvetou a voní, vidět stromy jak kvetou a plodí, a sledovat ptáky jak zpívají, vidět, jak neúprosně po podzimu přichází zima...
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nenávist vůči Ukrajincům, segregace Romů. Amnesty International kritizuje Česko
Ukrajinští uprchlíci se loni v Česku potýkali s nenávistnými projevy a diskriminací, pokračovala...
Místo do šrotu do opravny. Směrnice EU prodlouží záruku a zakážou „kazítka“
Premium Do budoucna by měla být oprava rozbitých a porouchaných domácích spotřebičů jednodušší. A stejně...
Ignorovat, nebo demaskovat? Německá média řeší, jak informovat o AfD
Premium Je to teď horké téma. Německá mainstreamová média stojí před volbou, nakolik a jakým způsobem...
Šibal z Prahy podmázl průvodčího, s Lorenovou v negližé předběhl konkurenci
Seriál Byla teprve na začátku kariéry, ale fotografové na ni už stáli fronty. Snímek mladičké Sophie...
Prodej bytu 2+kk, 41 m2 - Praha - Otradovická 15, Kamýk
Otradovická, Praha 4 - Kamýk
4 990 000 Kč
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1688x
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Bohatý táta, chudý táta (Robert T. Kiyosaki)
- Co je vidět a co není vidět (Frédéric Bastiat)
- Liberalismus (Ludwig von Mises)
- Cesta do otroctví (F. A. Hayek)
- Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)