Ještě několik čísel k církevním restitucím

Bylo mi vyčteno, že jsem změnil názor na navracení církevního majetku. Není tomu tak. V tom názoru jsem konzistentní a jestliže jsem to neřekl dost jasně, opakuji:

1. Vrátit by se mělo to, co bylo ukradeno. Ovšem je třeba prokázat, že to ukradeno bylo. A to ten restituční zákon nedělá. Protože první vlna restitucí z běžných restituentů udělala druhořadou kastu, které majetky byly odepřeny, či získání ztíženo, zatímco pro církve stát vystavěl v současnosti jiná pravidla. Soubor požadovaných statků církví není jednoznačný, ani dostatečně veřejný. A jestliže bylo řečeno, že to, co není možné fyzicky vrátit je nutno uhradit finančně, vidíme, že se tady účelově nahrává jedné straně.
2. Ano, ať je veřejně řečeno, co bylo ukradeno. Ať to církve doloží. A protože se má jednat o restituci omezenou, ať je omezena jen tím, co je možné vrátit. Žádná nemravná narovnání nad tento rámec.
3. Také bych uvítal odpovědnost těch, kteří kradli a prohýřili ten majetek. Svalovat odpovědnost na kontinuitu státu mi přijde nemravné. Majetky kradli komunisté (pro tuto chvíli opomíjím „snad“ oprávněné konfiskace poválečné). I když která konfiskace je oprávněná pokud se neužijí emoce a dogmata?
4. Dosti souhlasím, aby ty majetky vrátili komunisté, kteří je ukradli. Ať ta strana pocítí důsledky svého politického fanatismu. Ať si půjčí v bankách peníze na základní nápravu křivd, které ve svém politickém fanatismu spáchala. Ať splatí všechno, co spáchali. Osobně i kolektivně. Oni byli vždy tak kolektivističtí, že je jim tu minci třeba vrátit.
5. Odloučení církve od státu pokládám za základní potřebu a nebojím se, jak je mi podsouváno, že její moc přesáhne všechny meze. Jen říkám, že cíleně jiná pravidla pro církve oproti běžným občanům nepřiměřeně posílí vliv církví, které jsou obecně v celkovém úpadku. Ekonomicky i vlivově.
   Následující grafy to jednoznačně dokládají. Ať mají přesně tolik vlivu, jako mají jiné zájmové spolky. Jakmile to překonají jiným nátlakem, jedná se jen o politickou stranu, která by se měla jasně deklarovat a utkat se ve volbách o podíl na moci. A protože se svými 4 % by byly církve jasně pod hranicí současného volebního systému (který pokládám za celkově chybný), hledají jen jiné vlivové nástroje. Nic nepomůže tvrzení spícího knížete, že naše kultura je vystavěna na židovsko-křesťanské tradici. Už to je rozpor velký jako Brno. Ty tradice jsou totiž přímo antagonistické, což jsem se pokusil doložit v rozporech Bible.

Abych nezůstal bez argumentace, podívejme se na čísla, jak si tady naše rozličné církve posledních 22 let počínají, jak si stojí jejich členská základna, i jejich vliv i spotřeba:

Stát nebyl ochoten církve od závislosti na něm odloučit dlouhých 23 let. Toto jsou grafy výsledku:

Byť chápu, že ten graf sleduje nějak inflaci, zdá se mi, že to byl poměrně značný náklad na nějakou marginální zájmovou organizaci. Samozřejmě k tíži většinové společnosti. To skóre je pořád 96/4. Ale v rozpočtu státu se zašantročily ještě větší částky peněz.

Zajímavým je jistě druhý graf. Zobrazuje jev, kdy církve (obecně) přicházejí o věřící, ale přesto si staví základny dalších a dalších kněží. Jako by to byla dělová příprava na útok ve skutečné válce. A není to ve skutečnosti válka?

Ta pravá osa Y jsou ti kněží, aby nevzniklo nejasno.

Ještě se můžeme podívat na strukturální rozbor. Ani zde neobdržíme překvapivá data. Úsilí římskokatolické církve o vliv je do očí bijící:

Proto říkám zásadní ne tomuto způsobu restituce. Nastolte, synové církve, jednoznačný, veřejný nárok na to, co Vám kdo ukradl. Dokud to bude zahaleno do kabinetních keců, neuvěřím Vám ani písmeno, budu to pokládat za manipulační lumpárnu.

A pořád nám tady zůstává otázka: která z těch církví je ta spravedlivá a jediná pravdivá a správná? Říkám Vám, ani jedna, a jedna z nich nejméně!

Celkově už náklady nevěřících v tomtu mechanismu dosáhly za ta léta už bezmála 20 mld Kč. Tolik nás stáli jen kněží, kteří nemají s většinovou splečností nic společného. Proto brojím, proto se bráním, proto říkám NE. A přitom řadu kněží znám a plně je respektuji.

Jak už jsem to napsal: toto je Váš kostel, hrad, chrám? Prima, je Váš a starejte se. Ale opovažte se natáhnout ruku ke státu. Stát jsem totiž já a ne Vy, církve!