20. srpna 1968

  • V Praze započalo ve 14 hodin zasedání předsednictva ÚV KSČ; v jeho průběhu přišla ve 23:30 hodin první zpráva o obsazování republiky vojsky „socialistické pětky“ (SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska). Za dramatické situace došlo ke schválení rozkazu ministra obrany Martina Dzúra, aby armáda nekladla odpor (totéž se vztahovalo na Bezpečnost a Lidové milice) a bylo vydáno Provolání ke všemu československému lidu, v němž se uvádělo, že vojska obsazují ČSSR proti vůli ústavních orgánů a bez jejich vědomí. Vpádu do Československa se zúčastnilo 27 bojových divizí (12 tankových, 13 motostřeleckých, 2 výsadkové) a 1 letecká armáda. Skupiny A (sovětské a polské jednotky) zahájily nástup z prostoru Legnice - Krakov (Polsko), B (jednotky SSSR a NDR) z Görlitz, Zittau, Drážďan a Kliegenthalu (NDR) a C (sovětské, maďarské a bulharské jednotky) z oblasti Györu (Maďarsko). Intervenčním jednotkám v počtu 750 tisíc vojáků s 800 letadly, 6 300 tanky a 2 000 děly a raketami velel generál J. G. Pavlovskij.
  • Maďarské předsednictvo ÚV MSDS schvaluje moskevské ujednání o intervenci do ČSSR.
  • Maďarským jednotkám u čs. hranic byl přečten rozkaz, podle něhož bude internacionální pomoc ČSSR poskytnuta přesně o půlnoci.
  • Zpravodaji ČTK v Budapešti oznámil anonym telefonicky, že o půlnoci začne vojenské obsazování Československa.
  • Na ministerstvo národní obrany přijela v šesti automobilech skupina sovětských důstojníků v civilu.
  • V kanceláři Alojze Indry v budově ÚV KSČ se koná schůzka, na které jsou dále přítomni Vasil Biľak, Milouš Jakeš, Drahomír Kolder, Antonín Kapek, Jan Piller. Poslední účastník schůzky Jozef Lenárt oznamuje krátce poté „náhlé onemocnění“ se žádostí o hospitalizaci v Sanopsu.
  • J. Špaček přijel na návštěvu A. Dubčeka do jeho pražského bytu v Tróji. Oba docházejí k závěru - neprojednávat na zasedání předsednictva ÚV KSČ materiál A. Indry a D. Koldera.
  • Plk. J. Šalgovič, náměstek ministra vnitra, ukládá pplk. J. Riplovi, aby soustředil skupinu 20 příslušníků StB se znalostí ochrany letiště, televize a rozhlasu, dalším vedoucím pracovníkům ministerstva připravit přesun na oddělení pohraniční kontroly na letišti v Praze-Ruzyni, dále k poskytnutí ochrany vedoucím státních a stranických činitelů.
  • Vedoucí pracovníci Čs. rozhlasu dostali pokyn ze sekretariátu ÚV KSČ, zajistit možnost přímého přenosu shromáždění na Staroměstském náměstí v Praze s vystoupením A. Dubčeka, zítra odpoledne nebo večer.
  • Předsednictvo České národní rady odmítlo návrh trojdílné federace. Společnost pro Moravu a Slezsko zahájila protestní podpisovou akci.
  • Ministr vnitra vydal rozkaz o zřízení prověrkové komise podle zákona o soudní rehabilitaci.
  • G. Husák v projevu v Žiaru nad Hronom požaduje pokračování demokratizačního procesu.
  • Čtyřicet bývalých partyzánských velitelů uveřejnilo v bratislavské Pravdě otevřený dopis „sovětským přátelům a spolubojovníkům“, které ujišťují o věrnosti SSSR.
  • Generál Rytíř se celý den zdržuje ve zvláštní vile poblíž sovětského velvyslanectví v Praze, kam postupně přijíždějí četné návštěvy.
  • V budově Ústřední správy spojů je porada pozvaných osob z aparátu ÚV KSČ, tisku, rozhlasu a televize, kde je K. Hoffmann informuje „o očekávané vojenské intervenci, která má být čs. veřejnosti prezentována jako internacionální pomoc. P. Auersperg a J. Hes z ÚV KSČ mají v tomto duchu připravit prohlášení.
  • Původně svolaná schůze předsednictva ÚV KSČ namísto v 10 hodin začala ve 14 hodin s programem příprav mimořádného sjezdu KSČ. Hned po jejím zahájení D. Kolder a A. Indra žádají projednat přednostně „Zprávu o současné politické situaci ČSSR a podmínkách činnosti KSČ“, kterou vypracoval útvar svodných informací ÚV KSČ. A. Dubček prosadil jako první bod programu návrh sjezdových dokumentů, teprve pak zmíněnou „Zprávu“.
  • Další události podle časových údajů: V 18 hodin po neočekávaném návratu z dovolené v SSSR nastoupil ústřední ředitel Čs. rozhlasu a vydává pokyn, že bez jeho vědomí nesmí být do zahraničí odesílány žádné informace o Československu.
  • Mezi 18. a 19. hodinou K. Hoffmann vykonal návštěvu na ministerstvu zahraničního obchodu a sekretariátu ÚV KSČ.
  • V 19 hodin ukládá pplk. J. Ripl podřízeným pracovníkům StB odebrat se na letiště v Praze-Ruzyni, aby po telefonickém rozkazu „Spusťte akci!“ zastavili provoz civilní letecké dopravy, dále asistovat, až budou na letišti postupně přistávat letadla se sovětskými vojáky; je jim sděleno, že celá akce je se souhlasem prezidenta republiky, vlády a předsednictva ÚV KSČ.
  • Ve 20 hodin zve naléhavě na schůzku do budovy Ústřední správy spojů náměstky ústředního ředitele Čs. rozhlasu K. Hrabala a R. Běhala.
  • Ve 20 hodin sovětský velvyslanec v USA A. Dobrynin byl přijat na vlastní žádost prezidentem L. B. Johnsonem, aby ho informoval o nadcházející invazi armád pěti zemí Varšavské smlouvy do ČSSR. Americký prezident krátce poté svolal mimořádné zasedání Rady národní bezpečnosti.
  • Ve 20:30 hodin přistálo na letišti v Praze-Ruzyni sovětské letadlo AN 24 a zůstalo na stojánku letecké společnosti Aeroflot.
  • Další sovětské letadlo přistává v 21:30 hodin a jeho posádka 25 civilistů je uvítána na celnici čs. pracovníky StB. Poté odjeli do města a letadlo odletělo.
  • Ve 21:40 hodin narušily prostor čs. hranice u západočeského města Vejprty dva sovětské obrněné transportéry a chtěly pokračovat směrem na České Hamry. Po chvíli se však vrátily zpět na území NDR.
  • Politické byro ÚV KSSS rozhodlo vyslat do ČSSR svého člena K. T. Mazurova (jeho krycí jméno během pražského pobytu je „generál Trofimov“.
  • Ve 23 hodin překročila vojska pěti zemí Varšavské smlouvy bez vědomí státních orgánů čs. hranice o celkovém počtu 165 000 mužů, 4 600 tanků a obrněných vozů a 25 leteckých pluků.
  • V tutéž hodinu Hlavní správa StB dostává hlášení z útvarů pohraničních kontrol o narušení čs. hranic cizími vojsky. Nato jsou všechna spojení přerušena.
  • Po 23. hodině vedoucí sekretariátu ministra vnitra plk. J. Hošek volá do budovy ÚV KSČ předsedu vlády O. Černíka a sděluje mu, že vojska pěti armád Varšavské smlouvy překračují čs. státní hranice.
  • V Bratislavě po 23. hodině na zasedání předsednictva ÚV KSS oznamuje M. Hruškovič vstup vojsk a předkládá text „zvacího dopisu“ s tím, že „byl v Praze schválen všemi členy předsednictva ÚV KSČ včetně A. Dubčeka a proti němu byli pouze J. Smrkovský a F. Kriegel“.
  • Ve stejnou dobu volá sovětský maršál Grečko veliteli intervenčních vojsk gen. I. G. Pavlovskému, že právě varoval čs. ministra národní obrany M. Dzúra před ozbrojeným odporem vůči vojenským jednotkám, které vstupují na čs. území. Ten okamžitě svolává poradu vojenské rady ministerstva a sděluje předsedovi vlády O. Černíkovi zprávu o vpádu vojsk.
  • Ve 23:30 hodin se dostavil k prezidentu L. Svobodovi sovětský velvyslanec v ČSSR S. V. Červoněnko v doprovodu plk. KGB Kambulova (šlo o styčného důstojníka u bývalých čs. vojenských jednotek v SSSR za 2. světové války) a oznamuje mu, že vojska pěti států Varšavské smlouvy překračují čs. státní hranice na žádost stranických a státních představitelů. Prezident má odpovědět, že o žádné takové žádosti neví. Setkání se zúčastnila též Svobodova dcera Zoe a její manžel M. Klusák. Během schůzky volá J. Smrkovský a žádá prezidenta L. Svobodu, aby se dostavil na schůzi předsednictva ÚV KSČ.
  • Před půlnocí v ČTK noční redaktor Jaroslav Lažanský nesplnil příkaz ústředního ředitele ČTK M. Sulka, vydat text tzv. žádosti nejmenovaných členů ÚV KSČ a některých ústavních činitelů o poskytnutí sovětské vojenské pomoci proti „kontrarevolučním silám“. Tento dopis vydala až následující den agentura TASS z Moskvy.
  • Ve stejnou dobu se dostavil do budovy Čs. rozhlasu bývalý ústřední ředitel M. Marko spolu s M. Vacíkem z ÚV Národní fronty a B. Hrabalem, náměstkem ústředního ředitele pro zahraniční vysílání. Vydal pokyn na základě „žádosti A. Dubčeka“ odvysílat předloženou důležitou zprávu „o internacionální pomoci“.
  • Kolem 24. hodiny se dostavili na zasedání předsednictva ÚV KSČ prezident L. Svoboda za doprovodu ministra vnitra J. Pavla.
  • Ve stejnou dobu byla vyhlášena úplná pohotovost na Hlavní správě StB.

21. srpna 1968

„Všemu lidu Československé socialistické republiky: Včera dne 20. srpna 1968 kolem 23. hod. večer překročila vojska SSSR, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice ČSSR.

Stalo se tak bez vědomí presidenta republiky, předsednictva Národního shromáždění, předsednictva vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a bez vědomí těchto orgánů.V těchto hodinách zasedalo předsednictvo ÚV KSČ a zabývalo se přípravou XIV. sjezdu strany.

Předsednictvo ÚV KSČ vyzývá všechny občany republiky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor, protože obrana našich státních hranic je nyní nemožná. Proto ani naše armáda, Bezpečnost a Lidové milice nedostaly rozkaz k obraně země.

Předsednictvo ÚV KSČ považuje tento akt za odporující nejen základním zásadám vztahů mezi socialistickými státy, ale za popření základních norem mezinárodního práva.

Všichni vedoucí funkcionáři strany a Národní fronty zůstávají ve svých funkcích, do nichž byli jako představitelé lidu a členy svých orgánů zvoleni podle zákonů a jiných nařízení, platných v ČSSR. Ústavními činiteli je okamžitě svoláno zasedání Národního shromáždění, vlády republiky, a předsednictvo ÚV KSČ svolává plénum ÚV strany k projednání vzniklé situace.“

  • Vojenským vpádem tzv. okupační pětky v čele se Sovětským svazem byla obsazena většina důležitých měst v ČSSR. K mimořádné schůzi se sešla vláda a vyjádřila svůj protest vládám pěti států, které uskutečnily okupaci. O ČSSR se začalo jednat v Radě bezpečnosti OSN. V celé zemi rostl živelný lidový odpor k okupaci. Invaze vojsk Varšavské smlouvy si k 3. září 1968 vyžádala 72 mrtvých, 266 těžce a 436 lehce raněných československých občanů. Po selhání pokusu o ustavení prosovětské tzv. dělnicko-rolnické vlády, který ztroskotal mj. díky spontánnímu nenásilnému odporu obyvatelstva, byli proreformní političtí představitelé KSČ v čele s A. Dubčekem odvlečeni do SSSR.
  • 00:00 hod. – uzavřelo Rakousko hranice s Československem a Maďarskem.
  • Letiště v Praze-Ruzyni nesmí přijímat ani odbavovat žádná letadla.
  • 00:20 hod. – ministr národní obrany M. Dzúr vydává rozkaz pro všechna velitelství v čs. armádě: ponechat všechna vojska v kasárnách; povolat štáby svazů a svazků na pracoviště a neopouštět přitom mírovou posádku; v žádném případě nepoužívat zbraně; sovětským vojskům na čs. území poskytnout maximální všestrannou pomoc. Navíc velitelům 10. letecké armády a 7. armády protivzdušné obrany státu nařizuje zabezpečit na letištích v Brně a Praze přistávání sovětských letounů.
  • 00:55 hod. – plk. V. Šalgovič dálnopisně nařizuje náčelníkům Krajských správ SNB: vyhlásit ihned stoprocentní pohotovost příslušníků; obsadit silami útvarů sdělovací prostředky – rozhlas, televizi, pošty, místní rozhlasy a vysílačky radioamatérů proti zneužití k nepřátelským akcím proti ČSSR; vysílat jen ty relace, které mají sloužit k zabezpečení klidu a veřejného pořádku; zabezpečit ochranu budov SNB, skladů výzbrojí a výstrojí, aby nemohly být zneužity nepřáteli; všechna opatření provést v naprosté konspiraci.
salgovic.jpg
  • Před 01:00 hod. –  M. Dzúr sděluje A. Dubčekovi a O. Černíkovi informaci o vydaných rozkazech.
dzur.jpg dubcek_alexander.jpg oldrich-cernik.jpg
  • 01:00 hod. – opouští prezident republiky L. Svoboda zasedání předsednictva ÚV KSČ a vrací se na Pražský hrad, zatímco ministr vnitra J. Pavel odjel na ministerstvo.
  • Na letiště Praha-Ruzyně přijeli několik aut sovětského zastoupení letecké společnosti Aeroflot, z nichž vystoupili kromě důstojníků i civilisté a všichni byli uvítáni v zahraniční výpravně čs. velitelem vládní letky a náčelníkem pasové kontroly letiště.
  • 01:15 hod. – příslušníci StB zesílili operativní ochranu u zastupitelských úřadů v Praze (USA, Velká Británie, Francie, Kanada, Jugoslávie a Rumunsko).
  • 01:30 hod. – předsednictvo ÚV KSČ odhlasovalo většinou hlasů proti čtyřem (Biľak, Kolder, Rigo a Švestka) text provolání (někdy též — prohlášení) „Všemu lidu Československé socialistické republiky!“, v němž se uvádí, že „včera kolem 23. hodiny překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice ČSSR. Stalo se tak bez vědomí prezidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a těchto orgánů... Předsednictvo ÚV KSČ považuje tento akt za odporující nejenom všem zásadám vztahů mezi socialistickými státy, ale za popření základních norem mezinárodního práva.“ (Text formulovali Z. Mlynář, V. Slavík a Č. Císař.)
  • V Čs. rozhlasu je připravena v pohotovosti skupina zpravodajců a techniků, které již předchozího dne do půlnoci svolal Jiří Kmoch, vedoucím zpravodajské směny byl Miroslav Zázvorka.
  • 01:40 hod. – telefonuje Z. Mlynář text „provolání“ do Čs. rozhlasu, aby mohl být odvysílán ještě do 02:00 hod., kdy rozhlasové vysílání obvykle končí. Hlasatel Vladimír Fišer přečetl z textu před druhou hodinou noční jen několik úvodních vět a středovlnné vysílače zmlkly. Na příkaz ředitele Ústřední správy spojů K. Hoffmanna byly z provozu vyřazeny. Kompletní znění celého textu slyšela většina posluchačů jen z rozhlasu po drátě.
  • Po 02:00 hod. vyvolalo odvysílání textu „provolání“ značnou dezorientaci nejen u pracovníků StB, funkcionářů, poslanců, ale celé veřejnosti, protože lidé si začali vzájemně informace telefonovat po celé republice.
  • Ve stejnou dobu byla zahájena letecká výsadková operace: z několika polských letišť startovalo 120 letadel typu AN 12 a 100 letadel AN 24 s tanky, obrněnými transportéry a výsadkáři na palubách; přistávala v krátkých intervalech na letišti Praha-Ruzyně, operaci zajišťovalo ve vzduchu 200 letadel MIG 19 a MIG 21, dále 150 menších letadel a vrtulníků.
  • Vedoucí tajemník městského výboru KSČ B. Šimon navrhuje A. Dubčekovi: 1. neodkladně svolat poradu delegátů zvolených na mimořádný XIV. sjezd, 2. připravit generální stávku, 3. připravit provolání komunistickým a dělnickým stranám ve světě.
  • 02:15 hod. – zasedání předsednictva ÚV KSČ končí. O. Černík odjíždí do budovy předsednictva vlády, O. Švestka do redakce Rudého práva, D. Kolder, V. Biľak a A. Indra na sovětské velvyslanectví. V budově zůstali A. Dubček, J. Smrkovský, J. Špaček, F. Kriegel a další.
bilak.jpg Kolder.jpg Švestka? Rigo?
  • Ve stejnou dobu jsou přerušena veškerá telefonní spojení mezi Prahou a Vídní.
  • 03:00 hod. – v budově předsednictva vlády byli sovětskými výsadkáři internováni předseda vlády O. Černík, dále L. Štrougal, F. Hamouz, D. Dvořák, J. Borůvka a další.
smrkovsky.jpg alois_indra.jpg Hamouz? Dvořák? Borůvka?
  • Štáb Civilní obrany vydává pokyn podřízeným složkám a útvarům zabezpečit klid, neklást odpor opatřením spojeneckých vojsk, zabraňovat incidentům.
  • V Německé spolkové republice je vyhlášen poplach pro hraniční policii, když se na čs.-německých hranicích objevily sovětské jednotky.
  • 04:20 hod. – agentura TASS vysílá oficiální prohlášení, podle něhož vstoupila do ČSSR vojska zemí Varšavské smlouvy na žádost čs. stranických a státních činitelů.
  • K budově ÚV KSČ v Praze dorazily první sovětské obrněné vozy, vedené autem sovětského velvyslanectví. Do budovy prudce nastoupili sovětští vojáci se samopaly a v přízemí, kde byla početná skupina čs. novinářů, začali křičet: „Idítě odsudá, buděm streljať!“ Další vojáci se řítili po schodech nahoru do zasedací místnosti. Kolem celého obvodu budovy byli na rozestup rozmístěni rovněž sovětští vojáci.
  • Nedaleko odtud u benzínového čerpadla byl sovětským vojákem postřelen a těžce zraněn asi první čs. občan - 31letý Antonín Jarušek z Čakovic.
  • 04:30 hod. – začali redaktoři ranní směny Čs. rozhlasu (Věra Šťovíčková-Heroldová, Jeroným Janíček a Karel Jezdinský) vysílat; nejprve znovu přečetli „prohlášení“, vyjadřovali se k výzvám ke klidu, k nástupu do práce, kázni, uvážlivosti. a také četli první komentáře ke vstupu vojsk. Ale krátce nato na příkaz K. Hoffmanna je přerušen provoz všech vysílacích stanic. Pracovníci spojů informují o tom telefonicky J. Smrkovského, který je v budově ÚV KSČ; ten označuje příkaz za protistátní a nařizuje vysílače opět zapnout.
vera-stovickova.jpg Jeroným Janíček? Karel Jezdinský?
  • Kolem 05:00 hod. se shromažďují v Měšťanské besedě ve Vladislavově ulici v Praze první pracovníci Čs. televize – především provozní dispečeři, vedení Lubomírem Drtinou a vedoucím směny provozu studia Miroslavem Opálkou vedoucím směny provozu vysílacího studia „A“, dále šéfredaktor Televizních novin Kamil Winter, další redaktoři TN (mj. Tomislav Neklan, Oldřich Čičatka) a kameramani TN Petr Ulrych a Přemek Prokop; začínají s mimořádným vysíláním před sedmou hodinou ráno. Vysílání přebírala také studia v Ostravě a Brně.
  • Hlasatelka Kamila Moučková čte „prohlášení“; z redakce Televizních novin v Jungmannově ulici přináší Miroslav Sígl první dálnopisy, které sem od rána nepřetržitě docházejí s rozhořčenými protesty, a seznamuje ostatní s přepadením budovy ÚV KSČ, kde dlel s desítkami dalších čs. (zejména pražských a zahraničních) novinářů od půl třetí ráno (někteří novináři z denních listů zde čekali již od 14 hodiny, kdy začalo jednání předsednictva ÚV KSČ). Do vysílání se podařilo zařadit první zprávy, besedu se zástupcem dělníků z ČKD Praha, vyprávění Jiřího Kantůrka, který se vracel z dovolené v severních Čechách, ale také první natočené záběry televizními kameramany z pražských ulic.
kamila-mouckova.jpg
  • Kilometry filmů mnoha televizních kameramanů (kromě již uvedených P. Ulrycha, P. Prokopa, také Josefa Krejčího a Jaroslava Holečka), sestřihaných ještě v Měšťanské besedě, se od prvních okupačních dnů zároveň vozily do Vídně, anebo předávaly důvěryhodným rakouským turistům. Od rakouské televize je přejímaly ostatní televizní stanice evropské sítě Eurovize.
  • Filmové záběry z pohnutých srpnových dnů natáčeli dále mj. dokumentarista Václav Táborský a kameraman Stanislav Milota.
  • Velké množství fotografií ze srpnových dnů pořídil od prvního dne okupace anonymní český fotograf, který až po smrti svého otce v roce 1984 se k snímkům přihlásil jménem Josef Koudelka. V roce 2008 vyšly také v Praze v obsáhlé knize Invaze 68.
  • Dalším fotoreportérem srpnových dnů byl Bohumil Dobrovolský, který teprve po listopadu mohl své snímky veřejně vystavovat a publikovat (viz mj. Mediažurnál, březen 2008).
  • 05:00 hod. – přistál na letišti v Praze-Ruzyni speciální letoun se členem politického byra ÚV KSSS K. T. Mazurovem (alias generálem Trofimovem), který byl pověřen politickým řízením celé intervence. Dále přiletěl též generál Pavlovskij a spolu s generálem Jamščikovem, který na něho již čekal, odjíždějí na generální štáb čs. armády. Zde je zřízeno prozatímní velitelské stanoviště a jsou vedena první jednání s čs. ministrem národní obrany M. Dzúrem.
  • V budově ÚV KSČ jsou sovětskými vojáky zadrženi A. Dubček, J. Smrkovský, F. Kriegel, J. Špaček, B. Šimon, Š. Sádovský, V. Slavík, M. Jakeš, A. Kapek, Z. Mlynář a další.
  • 05:15 hod. – je zachyceno na vlnové délce 210 metrů (1 430 kilohertzů) rozhlasové vysílání stanice Vltava s provoláním vrchního velení pěti intervenujících armád, adresovaného čs. armádě, aby se nedala zneužít provokatéry a byla připravena ke společným akcím proti všem útokům na socialistické vymoženosti. Špatnou češtinou a částečně i slovenštinou z vesnice Wildrauf u Drážďan je přečteno i prohlášení TASS o vstupu vojsk na čs. půdu. (Tato štvavá vysílačka zůstala v provozu až do 12. února 1969!).
  • 06:00 hod. – odvysílal Čs. rozhlas osobní vzkaz A. Dubčeka, kterým se obracel na všechny pracující, aby nastoupili na svá pracoviště.
  • Kolem 06:00 hod. byl z příkazu V. Šalgoviče „do ochrany vzat“ Č. Císař, sotva se vrátil nad ránem domů, a odvedli ho do budovy Krajského velitelství StB v Bartolomějské ulici v Praze; druhý den ho propustili s Oldřichem Průšou, pedagogem Právnické fakulty UK, který s ním odjel na chatu do Kerska. Od této chvíle už Č. Císaře O. Průša neopustil. Místem jeho „dalšího pobytu“ po dobu prvních dnů okupace, o něž se postaral Zdeněk Trhlík, diplomat čs. ministerstva zahraničních věcí, byla osada Blahova Lhota u Krásné Hory. Odtud se Č. Císařovi podařilo poslat dva rukou psané dopisy – jeden L. Svobodovi, druhý Věňku Šilhanovi, určený delegátům XIV. mimořádného sjezdu.
  • 06:35 hod. – Čs. televize a Čs. rozhlas vysílají výzvu všem členům předsednictva a později též zvou všechny poslance Národního shromáždění, aby se dostavili na rychle svolané zasedání. Dále vyzývá občany, aby zachovali klid a čelilo obsazení země pasivní rezistencí.
  • Před 07:00 hod. se ruské tanky řítily Václavským náměstím a v domnění, že útočí na budovu Čs. rozhlasu, rozstříleli fasádu Národního muzea. Teprve poté se dostaly na Vinohradskou třídu, kde jim v postupu bránily první stovky občanů a nebezpečí konfrontace těžké vojenské techniky s neozbrojeným davem hrozivě narostlo.
museum68.jpg muzeum-1968.jpg
  • 07:00 hod. – prezidium Čs. akademie věd se sešlo k mimořádnému zasedání a přijalo prohlášení, které jako jedno z prvních vysílala Čs. televize (po 8. hodině ráno).
  • 07:30 hod. – před budovou Čs. rozhlasu a na Václavském náměstí v Praze docházelo k prvním střetům mezi sovětskými vojáky a čs. občany. Úkolem všech redaktorů Čs. rozhlasu, kteří v těchto chvílích vysílali, bylo především zabránit tragédiím. V dalších hodinách zde byli zastřeleni tři lidé a dalších 12 osob bylo usmrceno explozí muničního vozidla (na pamětní desce budovy Čs. rozhlasu jsou uvedena jejich jména: Jan Baborovský, Josef Hanuš, Vladimír Hnulík, Milan Kadlec, Jiří Klapka, Jindřich Krahulec, Jaroslav Kubeš, Ivan Laita, Milan Lamper, Mário Musich, Jaroslav Novák, Josef Reichl, Bedřich Řepa, Václav Sadílek a Jaroslav Švec). Dva lidé se zabili skokem z hořícího okna domu na Vinohradské třídě proti budově Čs. rozhlasu. Zraněno a hospitalizováno z tohoto incidentu bylo 52 osob.
tank_1968.jpg tanky.jpg
  • Po 08:00 hod. jsou obsazovány budovy a objekty Čs. rozhlasu a ČTK nejen v Praze, ale i dalších městech republiky. Technikům Čs. rozhlasu se podařilo zachránit ve kryté části rozhlasového objektu jedno studio, z něhož potom vysílali po 11. hodině redaktoři Jiří Dienstbier, Sláva Volný, Jan Petránek, Karel Jezdinský, Ondřej Neff, Eva Kopecká, Karel Lánský, Vlado Príkazský a další. Toto studio vysílalo až do 02:00 hod. 22. srpna, kdy byl celý objekt Čs. rozhlasu na Vinohradské třídě definitivně obsazen okupačními vojsky a odříznut od světa.
slava-volny.jpg jan-petranek.jpeg ondrej-neff.jpg
  • V Liberci došlo ke střetu mezi sovětskými vojsky a obyvatelstvem, při němž bylo usmrceno šest osob (Dagmar Škavová a Marie Vodáková – obě z Desné v Jizerských horách, Miroslav Kobr, Stanislav Veselý a Eva Livečková – všichni z Liberce, Rudolf Starý z Jeřmanic u Liberce), větší počet osob byl zraněn.
  • Těsně před 09:00 hod. se ozvala v Čs. televizi Kancelář prezidenta republiky: „Pražský hrad má telefonní ústřednu vyřazenou z provozu, ale zbyla jediná samostatná telefonní linka, po které si přeje prezident republiky L. Svoboda promluvit v televizním vysílání.“ Připravenost k vysílání byla po domluvě s režií potvrzena a prezidentovo poselství k národu bylo ještě před 09:00 hod. odvysíláno. Technikům se podařilo, že mohl poselství vysílat souběžně též Čs. rozhlas ze záznamu na magnetofonový pásek. Rozhlasové relace vedl Karel Malina. Ještě během vysílání vznesl telefonický požadavek ústřední ředitel Čs. televize Jiří Pelikán, aby se vysílání udrželo co nejdéle, byť v omezených mimořádných podmínkách. Rezolutně odmítl požadavek velitele vojenského seskupení okupačních vojsk na okamžité přerušení televizního vysílání. Informoval širší vedení Čs. televize, že hodlá přenést své pracoviště do budovy Národního shromáždění na Senovážném náměstí. Požádal rovněž o radu své spolupracovníky, zda má zůstat v ČSSR, nebo opustit republiku, k čemuž nakonec došlo. Následující dny prokázaly prozíravost tohoto rozhodnutí.
  • V Římské ulici v Praze-Vinohradech byli pracovníci přenosové televizní techniky s tím, že mobilní retranslační technika byla okupačními vojsky zablokována. Jediná možná varianta technického řešení spočívala v umisťování zdrojů obrazového a zvukového signálu vedle vlastních vysílačů. To vyžadovalo volit různé oklikové cesty s maximální pozorností doprovodu. Na bázi dobrovolnost a se souhlasem vše k přistoupení mimořádných úkolů.
  • Jeden zpravodajský štáb odjel s přenosnou reportážní kamerou a zvukovým zařízením na vysílač Kleť v jižních Čechách. Odtud pak vysílali Vladimír Tosek, Petr Krul, Oldřich Čičatka, Ota Nutz.
  • Krátce po 09:00 hod. dorazila do objektu ve Vladislavově ulici sovětská jednotka, vedená jedním z vedoucím pracovníkem Čs. televize Karlem Kohoutem. Do studia vtrhli vojáci a pod hrozbou střílení vyhnali všechny účastníky. Předpoklad okupačních vojsk, že tímto obsazením skončí mimořádné vysílání Čs. televize, se nenaplnil. Díky prozíravým technikům, vedeným L. Drtinou, mohlo mimořádné vysílání zpravodajského charakteru pokračovat ze studia bývalého kina Skaut ve Vodičkově ulici, kde sídlila Hlavní redakce pro děti a mládež. Sem se přesunulo několik redaktorů ze štábů Televizních novin, vedených M. Síglem, z Měšťanské besedy; kromě Olgy Čuříkové z domovského studia „Vlaštovky“ se postupně u mikrofonu střídali Jiří Svejkovský a Petr Krul. Vysílání skončilo po obsazení televizního vysílače na Cukráku.
olga-curikova.jpg
  • Z budovy ÚV KSČ odvádějí dva sovětští důstojníci a tři příslušníci StB A. Dubčeka, J. Smrkovského, F. Kriegla a J. Špačka, když jim předtím bylo oznámeno, že jsou zatčeni „jménem revolučního tribunálu, vedeného A. Indrou“. S pomocí tajemníka sekretariátu Zbyňka Sojáka jsou do budovy pouštěni nebo propouštěni pracovníci sekretariátu ÚV KSČ. Asi o půl hodiny později jsou odvedeni B. Šimon, M. Jakeš a A. Kapek. V sovětském obrněném vozu odejeli M. Jakeš, O. Voleník a A. Kapek, zatímco B. Šimon byl přiřazen ke skupině A. Dubčeka.
  • Před 10:00 hod. obsadili budovu ústředního ředitelství Čs. televize na tehdejším Gorkého náměstí (budova bývalé Plodinové burzy na Senovážném náměstí) a ústředního ředitele J. Pelikána zatýká náčelník správy StB Albín Kožuch.
  • Mimořádné vysílání však navzdory tomu (i navzdory obsazování četných objektů Čs. televize) pokračovalo také přímo z televizního vysílače Cukrák (za Prahou směrem na Dobříš), kde až do 11:40 hod. působili redaktoři Vladimír Škutina, Vladimír Tosek, Bohumil Toninger, Tomislav Neklan, Oldřich Čičatka, kameramani Josef Krejčí a Přemysl Prokop. Na realizaci přenosu z tohoto provizorního pracoviště se podíleli ještě Josef Verner, Miloš Živec, Lubomír Havelka, Miloš Endler, Petr Šmíd, Josef Pelíšek, Vladimír Zvelebil, M. Podhorecký, Pavel a Libuše Vantuchovi. Pak i sem dorazily sovětské tanky a obrazovky potemněly.
vladimir-skutina.jpg
  • Postupně se však skupiny televizních pracovníků pokoušely vysílat z náhradních pracovišť a narychlo instalovaných vysílačů na několika náhradních místech v Praze, ale také v Brně, Ostravě a Liberci.
  • Otřesným způsobem skončil televizní vysílač v Krašově u Plzně, kde okupanti rozstříleli a poničili veškeré zařízení.
  • Sovětské vojenské jednotky dopoledne vyklízely redakci a tiskárnu Rudého práva v Praze.
  • Na sovětské velvyslanectví přijíždí „náhle uzdravený“ Jozef Lenárt, kde již jedná S. V. Červoněnko s Kolderovou a Biľakovou skupinou.
  • Během ranních a dopoledních hodin se podařilo vícero skupinám rozhlasových pracovníků vysílat z různých dislokovaných pracovišť po Praze (Na Květnici v Nuslích, v Karlíně – zde jim v dalším vysílání zabránil Arnošt Silan, tehdejší vedoucí krajských studií Čs. rozhlasu – v Opletalově ulici, v Rubešově ulici na Vinohradech (Jarmila Votavová, Jaroslav Pour, Miroslav Stuchl, Jiří Klír a Zdeněk Bouček), ale také improvizovaně z budovy Národního shromáždění na Senovážném náměstí, kde byli přítomni dva rozhlasoví zpravodajové Magda Kolárová a Rudolf Zeman). Jednu skupinu zorganizovali také Josef Havlíček s Milošem Junkem, byli v ní mj. Jiří Felbr, Otakar Fišer a Jaroslav Kaňka. Došlo k propojování všech těchto odloučených pracovišť v Praze s krajskými studii, vznikl tak řetěz vysílání, jemuž se později říkalo „štafeta“.
  • 10:00 hod. – byla zahájena mimořádná schůze předsednictva Národního shromáždění, přijala výzvy a texty dopisů a určila delegaci k navázání styků s prezidentem L. Svobodou.
  • Městský výbor KSČ v Praze (autoři M. Hájek, J. Litera a J. Sládek) vydal prohlášení, jímž vyzval komunistické a dělnické strany ve světě, aby protestovaly proti bezpříkladnému okupačnímu činu: „Žádejte ústřední výbory svých stran, aby přes dočasnou přítomnost okupačních jednotek nebyla paralyzována činnost Černíkovy vlády, žádejte okamžité stažení okupačních vojsk!“
  • 10:15 hod. – z éteru občané poslouchají výzvu představitelů tvůrčích a uměleckých svazů k uskutečnění dvouminutové manifestace a generální stávky ve 12:00 hod.
  • Z ústředního výboru Čs. strany socialistické přichází výzva k situaci: „Jediné řešení – odchod vojsk!“
  • Následuje jedna výzva za druhou, čtou se petice a ostré protesty proti okupaci Československa ze stovek podniků, organizací a míst celé země.
  • Ve všech krajích republiky začaly působit různé rozhlasové vysílače, redakce novin a časopisů nejen v Praze, ale na mnoha místech země vydávaly mimořádná vydání z náhradních pracovišť a dobře střežených tiskáren. Na prvních stranách ve všech případech je otištěno provolání „Všemu lidu Československé socialistické republiky!“ a první komentáře a ohlasy na okupaci.
  • 10:20 hod. – delegace předsednictva Národního shromáždění odjela na sovětské velvyslanectví. Vedl ji Zdeněk Fierlinger.
  • 11:00 hod. – na letišti Praha-Ruzyně přistála letadla s bulharskými vojáky, kteří zaujali okamžitě bojové postavení v celém prostoru letiště.
  • 11:45 hod. – zahájena mimořádná schůze Národního shromáždění, která po přerušení byla znovu zahájena ve 14:15 hod. Odsoudila ve svém prohlášení okupaci Československa a žádala propuštění všech ústavních činitelů.
  • V dalším objektu Čs. televize v Jindřišské ulici (kde byly mj. filmové střižny a projekce, dále programové a hospodářské správní útvary) u náměstka ústředního ředitele Z. Noháče se náhle objevil M. Sígl s J. Hradeckým z Televizních novin s dotazem, jak postupovat dál po vypnutí televizního Cukráku. Bylo rozhodnuto nabídnout služby pro rozhlasové vysílání, které se připravuje v podniku Tesla Hloubětín a bude sloužit především pro přípravu mimořádného XIV. sjezdu KSČ. Oba redaktoři se ihned rozjeli do ČKD Praha, kde se sjezd připravoval a kde na ně čekal již Vladimír Kabrna z podniku Tesla Hloubětín.
  • 12:25 hod. – v několika jazycích je slyšet z rozhlasových vln výzva čs. tvůrčích svazů ke spisovatelům, intelektuálům a umělcům celého světa na podporu Československa.
  • 14:00 hod. – Pracovníkům Výzkumného ústavu rozhlasu a televize se podařilo vybudovat provizorní televizní vysílání z podniku Tesla Hloubětín. Přenosový vůz s Ladislavem Vakermanem a osádkou přivezl aktuální filmové záběry z okupované Prahy, které se odvysílaly z tohoto pracoviště. Ve stejnou dobu se již začalo připravovat rozhlasové vysílání ze středovlnného rozhlasového vysílače, určeného shodou okolností na vývoz do SSSR, nyní měl sloužit pro přípravu mimořádného XIV. sjezdu KSČ. Z obavy nad možností zaměřit oba vysílače před přesunem okupačních vojsk, která s tanky jezdila mezi Palmovkou a Hloubětínem, bylo televizní vysílání zakrátko ukončeno.
  • Dav rozlícených asi 700 občanů napadl budovu Krajské správy StB v Ostravě.
  • V Liberci vydalo 27 kulturních pracovníků výzvu ke spoluobčanům, kterou koncipoval Václav Havel. Pobýval v kraji na dovolené a spolu s Janem Třískou se stali účastníky srpnových událostí v Liberci a také autory rozhlasových a televizních relací z vysílače na Ještědu.
Vaclav-Havel.jpg Jan-Triska.jpg
  • 16:00 hod. – Prezident republiky L. Svoboda přijímá D. Koldera, V. Biľaka, A. Indru a J. Lenárta a za přítomnosti vedoucího své kanceláře Ladislava Nováka jedná s nimi o jejich návrhu utvořit dělnicko-rolnickou vládu, včetně personálních otázek. Prezident podmínil další jednání poradami s ostatními členy předsednictva ÚV KSČ a s legální vládou.
  • Z narychlo instalovaného vysílače v podniku Tesla Praha-Hloubětín se na vlně 490 metrů (frekvence 613 kiloHertzů) ozvalo vysílání Svobodného vysílače s okřídleným heslem „Jsme s vámi, buďte s námi“. Zde působili první dva dny i jako hlasatelé v mimořádných sklepních podmínkách pouze již zmínění redaktoři Televizních novin M. Sígl (ten až do půlnoci koordinoval skladbu a program vysílání) a spolu s ním J. Hradecký; podařilo se jim v dalších dnech sehnat především profesionální hlasatele K. Moučkovou a Richarda Honzoviče, zejména pak zahraničního redaktora Vratislava Houdka, který monitoroval rozhlasové vysílání zahraničních stanic. Po celý první týden okupace postupně přicházeli další redaktoři, ale také četní informátoři. Krátce se mezi nimi objevil i šéfredaktor Televizních novin Kamil Winter. V prvních hodinách šlo zejména o výzvu delegátům mimořádného sjezdu KSČ, kde se mají po příjezdu do Prahy hlásit, další den byly vysílány přímé přenosy z tohoto sjezdu, ale i vystoupení jednotlivých delegátů a významných osobností včetně komentářů a vlastních zpráv redaktorů a četných spolupracovníků.
  • Tento vysílač vyzýval k přemalovávání nápisů a domovních vizitek, dopravních směrovek, aby tak byla ztížena možnost identifikace, znesnadněna činnost okupačních vojsk a čs. zrádců zejména v orgánech StB. Občané byli varováni před počínáním D. Koldera a I. Indry, kteří lákali zejména delegáty sjezdu do komunistického hotelu Praha za Prašnou branou, kde se zrádcovská klika usídlila. Dále vysílal zprávy z nemocnic, kam byli přiváženi ranění čs. občané a zakrátko také informace ze zahraničí a prakticky z celého světa.
  • Odpoledne došlo k jednání Františka Svejkovského, ředitele rozvoje a výstravby Čs. televize k jednání s dalšími pracovníky (mj. Ladislavem Kejhou, vedoucím rozvoje složek ČST, dále z Výzkumného ústavu rozhlasu a televize v Praze-Vokovicích, z technického úseku Čs. rozhlasu), aby zhodnotili vzniklou situaci v mimořádných podmínkách vysílání na několika dislokovaných pracovišť. Bylo dohodnuto pokračovat ve vysílání, využívat po obsazení hlavních studií zbývající prostředky přenosové a mobilní retranslační techniky, výkonných vysílačů v zemi a vykrývacích vysílačů menších výkonů pro provizorní vysílací pracoviště. Realizací takto dohodnutého plánu byli pověřeni V. Kolář a L. Kejha. Skladbu a koordinaci programu řídil Z. Noháč, dále Viktor Růžička, Přemysl Freiman a Eva Krausová. Bylo též dohodnuto, že Alena Kejhová, produkční Hlavní redakce tělovýchovy a sportu, bude distribuovat filmové materiály do vysílače na Kleti, a také mimo území republiky.
  • Před 17:00 hod. byl z budovy předsednictva vlády odvezen O. Černík na letiště Praha-Ruzyně. V budově zůstali mj. L. Štrougal, F. Hamouz, D. Dvořák, V. Hůla a J. Borůvka.
  • 17:00 hod. – Prezident republiky L. Svoboda přijímá členy vlády, vedené zatímně po odvlečeném O. Černíkovi Boženou Machačovou-Dostálovou. Prezident delegaci ujišťuje, že bez této jediné a legální vlády neučiní žádná rozhodnutí, a že bude jednat o propuštění internovaných čs. představitelů.
  • 18:00 hod. – V hotelu Praha se scházejí někteří členové ÚV KSČ a jmenují delegaci k sovětskému velvyslanci s tím, že mj. žádají o navazování kontaktů s vedením intervenčních vojsk. Vyzývají přitom všechny občany ke klidu a rozvaze.
  • 19:00 hod. – čs. vláda vydala prohlášení „Všemu lidu Československa“, odsuzující invazi.
  • V budově Vysoké školy ekonomické v Praze se koná předporada delegátů na XIV. mimořádný sjezd KSČ, a to z Prahy, Středočeského a Severočeského kraje. Bylo zde rozhodnuto konat 22. srpna sjezd v objektu ČKD Praha-Vysočany.
  • 22:30 hod. – pronesl prezident republiky L. Svoboda v Čs. rozhlase projev, v němu uvedl, jaké úsilí během dne vyvíjel a jak mu to současné podmínky dovolily. Se členy delegace Národního shromáždění a se členy vlády jednal o naléhavých problémech obnovy normálního života v zemi a zajištění její integrity.
  • Ze své dovolené v Jugoslávii odjeli místopředseda vlády Ota Šik a ministr zahraničních věci Jiří Hájek do Bělehradu na čs. zastupitelství, aby se spojili s čs. misí při OSN v New Yorku. Jan Mužík sdělil J. Hájkovi, že dostal z Prahy pokyn, aby se nezúčastňoval zasedání Rady bezpečnosti, načež mu J. Hájek nařizuje, aby se ihned odebral na toto jednání a přečetl tam stanovisko čs. vlády, odsuzující okupaci. O. Šik volal z Bělehradu na Pražský hrad L. Svobodovi a sdělil mu, že J. Hájek vystoupí v OSN. Ten s tím mlčky souhlasil.
OTA-SIK-portret.jpg ota-sik.jpg jiri-hajek.jpg
  • Z nočních zpráv: Velitel západního vojenského kruhu gen. St. Procházka spolu s dalšími poslali gen. Jakubovskému po kurýrovi dopis, odsuzující intervenci jako okupaci, porušující všechna mezinárodní práva.
  • Emila a Dana Zátopkovi vydali prohlášení, v němž žádají vyloučení sportovců ze zemí agresora z účasti na Olympijských hrách v Mexiku.
  • V Rumunsku se konalo společné zasedání stranických a státních orgánů, které označily zásah v Československu jako „těžké porušení národní suverenity bratrského svobodného a nezávislého socialistického státu... okupaci Československa nemůže nic ospravedlnit...“
  • Všechen zahraniční tisk zemí Varšavské smlouvy otiskuje oficiální prohlášení o „pomoci bratrskému čs. lidu... o odvrácení nebezpečí kontrarevolučního zvratu v ČSSR... o žádosti stranických a státních činitelů vojensky zasáhnout...“
  • Sovětský básník Jevgenij Jevtušenko poslal A. Kosyginovi a L. Brežněvovi telegram „o tragickém omylu a těžké ráně, která byla zasazena sovětsko-čs. přáterlství... okupace tak snižuje prestiž SSSR ve světě i v našich vlastních očích...“
  • Dvacetiletý občan z Leningradu vyvěsil heslo „Brežněve, ruce pryč od Československa“, byl bezprostředně na to zatčen (později odsouzen na pět let vězení se zpřísněným režimem).
  • Francouzský prezident Ch. de Gaulle označil vstup pěti armád do Československa za politováníhodný krok, který ohrožuje snahu po uvolnění v celé Evropě a doslova uvedl, že „SSSR se zjevně neodpoutal od politiky bloků, kterou přinesly válečné dohody v Jaltě...“
  • Jugoslávský prezident J. B. Tito odsoudil intervenci v Československu.
  • Italský ministr zahraničí prohlásil, že jeho země nepodepíše smlouvu o nešíření jaderných zbraní, a to na protest proti okupaci v Československu.
  • Okupaci Československa dále odsoudili představitelé vlád USA, Rakouska, Velké Británie, Austrálie, Izraele, Řecka a mnoha dalších zemí světa.
  • Rovněž generální tajemník OSN U Thant sdělil sovětskému delegátu v OSN Jakobu Malikovi, že jde o nejstrašnější chybu, kterou mohl SSSR učinit. Vývoj byl vržen o desítky let zpátky...
  • Zástupci zemí Rady bezpečnosti OSN přes odpor SSSR a Maďarska prosazují okamžité svolání Rady bezpečnosti. Čs. delegát J. Mužík čte prohlášení všech vrcholových orgánů Československa, které odmítají vojenskou intervenci.
  • Byro Socialistické internacionály ve svém prohlášení označilo intervenci pěti zemí do Československa za „akt agrese imperialistického charakteru“ a své současné zasedání v Kodani ruší v důsledku událostí v Československu.
  • Představitelé Syrské komunistické strany v duchu Moskvy prohlásili, že případný úspěch imperialismu v ČSSR by způsobil velké škody v bojích arabského lidu za likvidaci důsledků izraelské agrese.
  • Zásah armád pěti zemí Varšavského paktu odsoudily hned první den okupace v ČSSR komunistické strany Austrálie, Belgie, Francie, Itálie, Izraele, Řecka, Rumunska a Švýcarska.
  • Předseda komunistické strany Švédska žádal přerušit diplomatické vztahy se SSSR do doby, než sovětská vojska opustí čs. území.
  • Prameny:

    česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia

    archivy Syndikátu novinářů

    a s laskavým svolením pana Vlastimila Shaany Šantrocha jeho Vzpomínáčky