Kraken vypuštěn

Zplodili jsme Krakena. Snad dokonce v dobré víře, nebo snad v nebetyčné naivitě, že nám Kraken bude sloužit. Že Kraken bude náš silný sluha. Byl to fatální omyl. Sluha nemůže být mocný. Vytvořili jsme si, nebo mlčky přihlíželi zrození, Krakena a pak mu otevřeli mříže.

Sokratova busta v Louvru.Wikipedia

Již Sókratés (Σωκράτης), 400 let před Kristem, nám ponechal teoretické základy státního útvaru „Rés Publica“, neboli věc veřejná. Republika, jak jsme si původní výraz do češtiny transponovali, se povětšinou vyznačuje tím, že požaduje – na rozdíl od různých jiných forem vládnutí – psané zákony a aktivní účast svých občanů k jejich dodržování.

Způsoby vládnutí mohou nabývat řady forem.

Anarchie je vláda nikoho, monarchie je vláda jednoho vládce, aristokracie je vláda těch nejlepších, oligarchie je vláda úzké oddělené skupiny lidí. Demokracie je vláda majoritní většiny, plutokracie je vláda bohatých, a theokracie je vláda boží. Republika je uskupení rovnoprávných občanů, ve kterém se všichni dohromady účastní vládnoucího procesu podle zakladního zákona = ústavy republiky. Nutno podotknout, že v každé republice mohou žít také „ne-občané“ = otroci, cizinci, zločinci, atp.

Republika by měla ústavními zákony stanovovat nejmenší možnou míru shody občanů na některých neměnných pravidlech, jež budou po všech občanech požadována stejnou měrou a stejnou měrou se budou těšit jejich jistotou. Pokud však občané republiky už nejsou schopni plnit základní právní, správní, nebo morální požadavky stanovené ústavou, nebo se ústava účelově ohýbá, republika se rozpadá.

Sókratova dialogická metoda tázání je negativní metodou vylučování hypotéz, kdy lepší hypotézy jsou zastávány a horší vylučovány, pokud vedou ke sporu. Postupně se tak dospívá k hypotézám, tvrzením a axiomům, na nichž tyto hypotézy stojí a které nevědomě vytvářejí názor člověka na danou otázku (převážně etického charakteru)

Dostáváme se k prvnímu paradoxu. Pokud jsme výše stanovili, že republika se sadou ústavních zákonů, na kterých se všichni shodli, musí měřit těmito zákony všem stejně, pak pokud použijeme sókratovské, maieutické metody, pak musíme vyloučit hypotézu, že demokracie a republika jsou slučitelné. Z výše uvedeného výčtu metod vládnutí vidíme, že demokracie je nadvládou většiny nad menšinou a tudíž menšině bude měřeno mravně jinak, než většině. Menšina nebude mít pocit etické shody s ústavou a bude tedy nerovnoprávnou a ústavně méněcennou skupinou občanů. Pokud tedy axiom republiky má nějaká kritéria, pak demokracie má kritéria jiná a vylučují se.

Republika, která je ústavní, nesmí vzít žádnému občanu garantovaná ústavní práva ve jménu jakékoliv jiné majoritní (anebo minoritní) části občanů.

Někdy se chybně argumentuje, že Spojené státy americké byly založeny na myšlence demokracie. To je hrubý omyl a pravý opak je pravdou. Původní Spojené státy byly výsostně ústavní republikou. Postupným vykrádáním ústavních práv občanů posilovala americká demokracie (anebo naopak). Zřejmě prvním probouráním se do ústavy otců zakladatelů byla již válka Severu proti Jihu. Neposlední fatální pošlapání Americké ústavy provedl F.D.R. A pak už to šlo s americkou svobodou z kopce.

Další argumenty, které vylučují symbiózu, spočívají v metodách případně použitého demokratického modelu. Ani ten není jen jeden. Navíc ještě rozličné volební metody modifikují zásadním způsobem výslednou definici „většin“. Demokracie může být například zastupitelská, nebo přímá, většinová, nebo menšinová. Už například jen tím, že jakási momentální většina redefinuje způsoby, jak si tuto momentální většinu udržet a odsadit od možností změny maximum občanů. Jinými slovy: odebrat jim práva garantovaná ústavním systémem.

Náš Kraken vznikl reakcemi nečistých lučebnin v nečistých kádinkách a pokusy s nebezpečnými chemikáliemi po přečtení první kapitoly Chemie pro 7. třídu. Výsledkem je jen to, že se palcem pokoušíme zacpat zkumavku, ve které již proběhly nebezpečné chemické procesy a staly se již neovladatelnými.

„Demokratické zřízení“, tvrdil Sókratés, „doplatí na to že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie, anebo oligarchie.“

Aby se tyranie k moci nedostala, občané republiky nesmí ostatním občanům republiky – a to prosím včetně státních zaměstnanců – dovolit porušovat práva a povinnosti sepsané v ústavě republiky. Stát je totiž, stejně jako oheň, dobrý sluha ale hrozný pán.

My už jsme Krakeny vypustili. Nakonec ale sežerou nás všechny. Bůh s námi…