Soudní exekutoři

Zákonodárci stanovili, že k vymožení soudního rozhodnutí lze sjednat soukromou firmu, která se postará o vykonání rozhodnutí slavné stolice.

Smysl a úmysl tohoto zákona měl určitou logiku. Dluhy se prostě mají platit a věřitel, nebo jiná škodující osoba, by neměla přijít zkrátka, nerozdává peníze jen tak potřebným, ani není charitou.

Jen se nám ta praktická realizace úmyslu v české kotlince tak nějak morbidně zvrhla. Jak jinak v praxi posledních 20 let? Vůbec nehoruji za ochranu dlužníků proti všem oprávněným osobám. Opakuji: dluhy se mají zaplatit, venkoncem, snad ani žít na dluh není moc rozumné. Snad se to dá nějak zdůvodnit v případě, kdy si promyšleně pořídíte dluh na nějakou výdělečnou činnost, záměr, kde máte vypočteno, že za tři, čtyři roky splatíte úroky i jistinu dluhu z výnosů tohoto podnikání. (A samozřejmě, nemusí být ten záměr dobrý a nemusí vynášet ani na splátky, ani na obživu.) Ale asi se to nedá odůvodnit v případech, kdy za úvěr pojedete na Kanáry, nebo manželce koupíte k Vánocům požadovanou polární lišku, aby si v MHD nepřipadala méněcenná.

Česká praxe se však vydala jiným směrem. Exekutorské firmy vycítily příležitost a vytvořily společně se soudními stolci bezvadně fungující mafii. Soud vydá platební rozhodnutí. Žalující je někdy (ne vždy) oprávněný, ale soud se stará spíše méně, než více, aby vyslechl obě strany finančního konfliktu. Přesněji: žalující předloží nějakou fakturu, soud ověří IČ a DIČ žalobce a žalovaného v rejstřících a vydá platební rozhodnutí bez účasti druhé strany a bez možnosti ji rozporovat, protiargumentovat, nebo ji prostě odmítnout, jako neoprávněnou. Prostě nějaký samosoudce vydá příkaz k zaplacení.

A pokud je dotčená osoba vůbec nějak vyrozuměna, pak jen tak, že je povinna zaplatit (a je zajímavé, že výnos o povinnosti zaplatit se vždy podaří doručit, zatímco právo hájit se se jaksi doručit nepovede). Pokud vyrozuměna není, nějak se to nezdařilo, nebo nebyl dostatečný motiv to udělat (a co si budeme nalhávat, obálky s různobarevnými proužky spoléhají jen na stejný mechanismus, jaký užívala středověká vrchnost vůči poddanému, ale tehdy to byl jen dráb), zakrátko dostane zakázku exekutor. Soudní stolice ze sebe defekovala právo, tak jej vykonejte. A náhle se nám situace začíná měnit: dluh už není nějakých 230 korun faktického dluhu, ale narostl o soudní poplatek, řádově 2-5 tisíc a o 5-15 tisíc zisku exekutora.

Takže dlužník, aniž to mohl nějak závažněji ovlivnit, najednou dluží místo blbých dvou stovek něco kolem 17 tisíc. A když se vyskytne těchto šablon několik za sebou (elekrtárna, plynárna, operátor, státní daně, zdravotní pojištění, sociální – a důvody nezaplacení mohou být dosti prosté…), jste nadosmrti odrovnaný člověk. Nemáte šanci to ani splatit, i když už byste možná chtěli dát těm lupičům vše, abyste měli klid, protože Vám už nedovolí ani si normálně vydělávat, protože jste na černé listině, nemůžete jakkoliv podnikat, ani být rozumně zaměstnán, nemůžete jakkoliv z té situace vyjít. Se ctí, nebo bez cti. Můžete tak maximálně hrát načerno skořápky v tržnici – pokud vám na tu hloupost ještě někdo skočí. Anebo si pořídit Kalašnikova a jednu polévku denně si zařídit jinak… Tímto mechanismem stát (a jurisdikce) vygeneroval masu bezmocných lidí, kteří už nemají vůbec co ztratit, leda život, a ten většinou nestojí už vůbec za nic.

Ono se zdá, na první pohled, že paní Řežábková vymyslela, jak si vyšlápnout na některé občany a právníci jí vymysleli, že peníze na účtu už mají jiný charakter a nevztahují se na ně omezení jiného zákona. A začala kasírovat i sociální dávky. Jenže odhlédněme od tohoto populistického zneužití zákona (a mnohým se zdálo, že někdo konečně řeší opravdový problém). Zákon je jen jeden a měl by platit pro všechny stejně. A podívejte se na to situací jiného člověka, který nemá doma ani plazmovku, ani zlaté řetězy, ani vlastní spodní prádlo. A kdoví, jestli vůbec ještě někde bydlí.

Uvědomte si, že do této situace se můžete hladce dostat i Vy. Stačí malá chybka v předpokladech.

Ještě máte pocit, že hovoříme o právním státě?

Aniž bych byl americkou krásou nějak zvlášť fascinován, zkusme si porovnat podobné věci:

Exekuovat v Americe nelze:

• obydlí do ekvivalentní hodnoty 0,4 mil až 2,2 mil Kč
• každý kus zařízení bytu do částky cca 10 000 Kč
• šperky až do hodnoty 25 tisíc Kč
• auto do hodnoty přes 60 tisíc Kč
• nářadí do hodnoty 39 tisíc Kč
• příjmy z federálního důchodového systému
• úspory vázané na vzdělání dětí a vnoučat

V českých zemích lze exekuovat až do stavu non plus ultra, ale primárním cílem není vlastně uspokojit věřitele, ale hlavně si namastit svoji kapsu. Exekutoři se stali bandity, sice bez pistolí, ale s chováním Jesse Jamese. Akorát chudákům už, narozdíl od něj, nějak nedávají, motivem je jen jejich zisk. Takže jsou horšími loupežníky, než on. Ono zničit člověka není vůbec těžké. Ti postižení, ne vždy až tak úplně spravedlivě, už této spravedlnosti mají plné zuby. Řada exekutorů již obdržela řadu výhružných dopisů a jejich (soudně a právně zákonná) svévole skončí tím, že se jeden, nebo více, ocitnou visící na nejvyšším dubu. Ne, že bych s tím souhlasil, ale akce nutně vyvolávají protiakce. Asi za hranicemi zákonů, které byly prvotní příčinou té původně míněné spravedlnosti, ale koho to bude dojímat.

A pokud si myslíte, že to píšu pod vlivem totálního zblbnutí doktrínou socialismu, hrubě se mýlíte.