Ke zkostnatělému školství podruhé
Vede mě k tomu včerejší nerozumné spuštění televizního přijímače, kde na pozvání nějakého redaktora exhibovala nějaká mluvicí hlava, mám pocit, že to byl ministr školství a tělovýchovy Chládek.
Nevím, jaká nadpozemská síla jej vyzvedla do vysoké, výtečně placené byrokratické funkce, ale nepochybně to nebyla vůle lidí mít ve vedení státního sektoru vysokého odborníka dbajícího o rozvoj této části národních zájmů.
Ta sprška zcela prázdných frází a floskulí socialistického střihu jej usvědčuje z toho, že nepochopil zhola nic z dnešního komplikovaného světa a podporuje recepty, které škodí jednomu každému jedinci, příměrem: nadšeně se vleče za tradičním volským potahem, zatímco k dnešnímu světu jsou nezbytné prostředky pohybující se rychlostí mezikontinentálních střel.
Za tzv. reálného socialismu nám svět ujel. Dívali jsme se smutně za koncovými světly rychlíku, stojíce na perónu se socialistickým kufírkem v ruce a na očích stále jakési růžové brýle světlých zítřků (snad doufající, že ten mašinfíra si nás všimne a zařadí zpátečku, aby nám umožnil také jet).
Současný stát blahobytu, tzv. welfare state, je spíše než cokoliv jiného komplikované uspořádání, kde nikdo neplatí vzdělání svých vlastních dětí, ale všichni platí vzdělání dětí všech ostatních; kde nikdo neplatí účty za své zdravotní výdaje, ale všichni platí zdravotní výdaje všech ostatních; kde se nikdo nestará o zajištění svého stáří, ale všichni se starají o zajištění stáří všech ostatních.Henry Hazlitt
To jsou jen chiméry. Nikdo na nás, vcelku bezvýznamný národ uprostřed Evropy, nebude brát ohled a nebude kvůli nám z nějakých laskavých ohledů couvat.
Předpokladem k tomu, abychom se nemuseli doprošovat jiných nějakého výjimečného spoje, který sice jede pomaleji, ale je to zato o hodně delší a dražší trasa, je umět si pomoci sami. Právě zcela zkostnatělý, byrokratický systém státního socialistického školství je tou nejsilnější brzdou.
Vzdělávací systémy v rukou státu jsou naprosto nepružné. Byly založeny v době zmíněných volských potahů, zalekly se nebezpečných sentinelů a dalších stále rychleji vpřed se řítících a páchnoucích strojů. Lejno z volského zadku je přesně symbolem té doby.
Školství není možné nadále jen opravovat, reformovat a draze resuscitovat. Školství se neobejde bez rozchodu se starým systémem vzdělávání, kdy jsou dětem do hlav lita nějaká penza zastaralých informací.
Pokud použiji příměru z oblasti IT, spíše technologie Microsoftu, pak se vlastně chováme tak, že nějakých šedesát let používáme nějaký pomyslný MS-DOS, do nějž občas přidáme příkaz „dir“, pak jej nahradíme příkazem „directory“, znovu se vrátíme k „dir“, aby jej další vláda nahradila lokalizovaným prompt příkazem „složka“.
Princip se nemění. Ten systém je směšně nepoužitelný. (Právě příklad z IT výtečně ukazuje neudržitelnost takového postupu. Jsou různé jiné operační systémy, dokonce i MalýMěkký dávno zahodil celý MS-DOS, aplikoval systém New Technology, se všemi výhradami k němu.)
Jen ministři státního školství dále preferují břidlové tabulky a pisátka (státní nákup tabletů dětem na tom nemění nic, to je přesně jen ta samoúčelná záměna příkazu za jiný). Jako byste lovci mamutů dali do ruky samopal. Bez nábojů a bez pochopení účelu.
Stejným nesmyslným pokusem o vylepšení MS-DOS je domněnka, že chyba je ve mzdovém ohodnocení, tedy, že lépe placení státní kantoři budou učit lépe. Nesmysl. Budou učit stejně špatně, nebo s malými výsledky, dokud nebudou hodnoceni přesně za kvalitu poskytnuté služby.
Protože soudobý stát setrvale odmítá měřit odměny tržními způsoby, ale aplikuje nejrůznější tabulkové a výsluhové mechanismy, učitelé, lektoři a profesoři jsou vlastně docela normálními státními byrokraty, jejichž výkony nelze měřit, protože chybí (pro socialismus typická) možnost ekonomické kalkulace.
Maličko ucouvnu v toku myšlenky: vědět ještě neznamená umět. Soudobé školství dlouhodobě preferuje statický způsob výuky: dílčí poučky, i dosti zastaralé informace. Jenže informace stárnou nejrychleji.
Kdysi, už před nějakými 40 lety, jsem kritizoval pana profesora, že nás učí (v příměru) příčkám na žebříku. Co poučka, to příčel. Ale že nemáme ty boční latě, které dávají těm poučkám (a žebříku) smysl a kontinuitu, vaznost.
Školství je dosud chápáno v tom pruském modelu výcviku poslušných, disciplinovaných a eráru oddaných jedinců, které vlastně erár ani pořádně nezná vlastním jménem. Jsou to jen kusy.
Školský systém se stále oddává vizi, že nejdůležitější je vědět zpaměti, že Zlatá bula sicilská byla zpečetěna roku 1212. Nepožaduje umět logicky odvozovat důvody, které k ní vedly, jaké byly faktory a její důsledky. 1212 stačí.
To je vlastně stěžejní: státní školství nepodporuje (z principu) dovednosti logiky, argumentace, rozhodování se, spolupráci, osobního posuzování jevů. Státní školství preferuje uniformitu. Byrokraticky a statisticky měřitelnou. Jenže to přesně není účelem školství.
Stát setrvale připravuje děti na dobu už dávno minulou a neumí si toho faktu všimnout. Dokonce (a to už je varující), nechce.
A pokud tedy stát neumí (nechce) poskytovat mladým lidem použitelné vzdělání, ať se na to vykašle. Ať to nechá v pravomoci nabídky a poptávky trhu. Ať táhne do kopru s tím konceptem Marie Terezie, Viléma II, či KSČ.
Mezi námi: stojí to „nepoužitelné vzdělání“ obrovské peníze, nějakých 127 mld. ročně. Ani nechtějte vědět, jaká je „výnosnost“ takové investice. Malá. Jako vždy, když investuje, anebo se pokouší „podnikat“, stát.
Těm, kteří by rádi byli vzdělaní, stát byrokraticky brání dosažení cíle, těm, kterým je vzdělání lhostejné, je vnucuje za cizí peníze s nulovým efektem. Rovnostářství, etatismus, socialismus.
Pane marxistře Chládku, tudy cesta nevede. Uznejte to! Pokud máte nějakou kvalifikaci učit, tak jděte učit. A pokud ji nemáte, tak ustupte ostatním ze slunce. A pokud si s sebou vezmete celé Ministerstvo školství, bude to nejrozumnější krok za posledních cca 100 let.
Argumentů je samozřejmě mnohem více, ale článek už je dlouhý, takže asi napíšu ještě druhý díl.
Petr Závladský
K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti
Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.
Petr Závladský
Dobrý den, můj přítel,
Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...
Petr Závladský
Zálohování dat
Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:
Petr Závladský
One way ticket
Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.
Petr Závladský
Maličko o kavkách a také o lidech
Jsem jen z donucení filosof. Chtěl jsem si původně jen tak klidně žít své dny a dívat se na květiny jak kvetou a voní, vidět stromy jak kvetou a plodí, a sledovat ptáky jak zpívají, vidět, jak neúprosně po podzimu přichází zima...
Petr Závladský
Traktát proti náboženství
Zlobíme a hádáme se dnes nad tím, že islám (a velmi zjednodušeně uprchlíky) tady nechceme, nějak se snažíme definovat, že je nekompatibilní s evropským civilizačním rámcem, že jsme zde křesťané, ale ono to není úplně přesné.
Petr Závladský
Milý soudruhu Hollande
...aneb otevřený dopis na drzé vystoupení pana Hollande o tom, že státy, které nehodlají skákat, jak Brusel píská, by měly z EU odejít. Ona totiž Evropská unie není ani zlaté tele, a ani až tak velká výhra.
Petr Závladský
Není demoška jako demoška
Když jsem zahlédl na internetu demonstraci proti invazi uprchlíků, trochu mi zatrnulo, když jsem uviděl ty makety šibenic. Ale ony jsou věci poněkud jinak.
Petr Závladský
Ilja Racek jubilující
Dnes, 24. června, je tomu 85 let, co se narodil mimořádný český herec Ilja Racek. Připomeňme si alespoň stručně jeho život.
Petr Závladský
Financování politických stran
Ministr Chovanec předkládá vládě k projednání novelu zákona, kterou se mají změnit podmínky financování volebních kampaní a politických stran všeobecně. Vláda má návrh projednat do konce června.
Petr Závladský
Blbí a ještě blbější
Probudil mě do čtvrtečního rána hluk motorové obecní sekačky, se kterou náš vesnický zaměstnanec vyžínal trávu kolem cest...
Petr Závladský
Masové přistěhovalectví z Afriky nic neřeší
Asi je nošením dříví do lesa opakovat, že povinné kvóty pro uprchlíky, jak se je snaží prosadit Evropská komise, jsou (nejen pro nás) nepřijatelné. A že jsou prakticky neefektivní, je jen zbytek té nechuti.
Petr Závladský
Moderní strava nás zahubí
Už někdy dříve jsem psal, že žijeme tak, jak se stravujeme a jsme tím, co jíme. Pro tentokrát ale ani nechci tolik moc kopat do masa bez masa.
Petr Závladský
Filosofie ozbrojené společnosti
Máloco na světě se děje bezdůvodně. Podobné je to s umanutým tvrzením, že slušní lidé budou žít ve větším bezpečí, pokud nebudou mít v rukou zbraně. Tak se chová i náš stát, když systematicky zasahuje do práva vlastnit zbraně.
Petr Závladský
Tápavá bezradnost
Ministr školství PhDr. Marcel Chládek, MBA, setrvale veřejnost přesvědčuje, že je naprosto neschopným, nekompetentním ministrem, který vůbec nepochopil fatální zaostalost českého školství.
Petr Závladský
Státostrany a státoškolství
Stát velmi dobře ví, že každou částečkou moci, kterou si přivlastní, zbavuje každého jedince stejně velké části osobní svobody.
Petr Závladský
Pan akademik Otto Wichterle, Silon a kontaktní čočky
Patrně jste to jméno už v nějaké spojitosti zaslechli, ale dobrou znalost o jeho fenoménu i době, ve které žil a pracoval, většinově nemáme. Tedy v kostce:
Petr Závladský
Jindřich Waldes a Koh-i-noor
Zhruba před 138 lety se narodil pan Jindřich Waldes, člověk, o kterém se téměř nic neví, z historie byl prakticky vygumován. Přitom šlo o osobnost stejně tak velikou, jako byl jeho vrstevník Tomáš Baťa. A letos v květnu tomu bude 74 let, co zemřel.
Petr Závladský
Rozhodný odpor proti kolektivismu
Celá diskuse se totiž vede o zástupném tématu. Pokud jsou lidé okolnostmi (třeba svobodou) nuceni se rozhodovat, pak zvažují všechny dostupné faktory a pak se rozhodnou. Někteří samozřejmě dobře, jiní třeba špatně. Možná dokonce podle Gaussovy křivky rovnoměrné distribuce. Ať už inteligence, nebo štěstí.
Petr Závladský
Současný stát je super-socialistický
Před 25 lety jsme se nějakým způsobem zbavili dominantní a řídící úlohy KSČ. Ani pro tento účel nechci zkoumat, zda to bylo zinscenované divadlo, manipulace davem, či cokoliv jiného. Není to vlastně podstatné. Z jedné strany je dnešní stát super-socialistický a ze strany druhé je vlastně korporátně-fašistický.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1688x
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Bohatý táta, chudý táta (Robert T. Kiyosaki)
- Co je vidět a co není vidět (Frédéric Bastiat)
- Liberalismus (Ludwig von Mises)
- Cesta do otroctví (F. A. Hayek)
- Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)