Big Beat(les)
Byl to černý pátek, když Paul McCartney vystoupil před novináři a ohlásil své první sólové album. Nikdo z nich nechápal: „Jaké sólové album? To už nebudete hrát s The Beatles?“
„No!“
„Proč? PROČ???“
„Osobní rozpory, ekonomické rozpory, umělecké rozpory, únava. A moje rodina.“
„Očekáváte, že se znovu autorsky sejdete s Johnem Lennonem?“
„No!“
To byla neuvěřitelná sprcha! Svět se změnil! Jeden z novinářů to okomentoval: „Tak právě teď se definitivně zabouchly dveře za naším mládím.“
A o deset let později, 8. prosince 1980, práskl těmi pomyslnými dveřmi ještě jednou magor Mark Chapman, který z dosud ne zcela jasných důvodů zastřelil Johna Lennona.
Rozpad skupiny Beatles ale nebyl tak nečekaný, jak se novinářům zdálo. Spíše byl jen šokující. Podobný šok by asi udělalo sdělení, že někdo vytáhl špunt z Atlantiku a ten oceán už není, neexistuje. Obdobně zapůsobil rozpad Beatles. Zmizela legenda, konstanta.
Ze skupiny, někdy v roce 1968, nakvašeně odešel Ringo Starr. Otrávený atmosférou ve skupině. Ač se hudební znalci shodují, že právě on byl muzikantsky nejslabším článkem skupiny, ztratil nervy jako první. (Mimochodem, do Beatles přišel až o dva roky později, než ostatní. Nahradil původního bubeníka Petera Besta.) Nevydrželo mu to ale dlouho. Po několika dnech se vrátil.
Jen o rok později udělal totéž George Harrison. Ale také nebyl „Beatlem“ jen několik dní.
Jen o půl roku později demonstrativně odešel John Lennon. Cítil, že kapela už není tím, čím bývala. Ale také se vrátil.
Po tom veřejném prohlášení Paula o sólové dráze se na sebe sama John Lennon velmi rozčílil. „Jsem blázen, že jsem to neudělal jako první, Paul mě zákeřně předběhl!“
Je zajímavé, že ač je McCartneymu přikládána největší vina za rozbití Beatles, možná byl ze všech jediný, který snil o tom, že se časem rány zahojí a znovu se dají dohromady.
Paradoxně se tím největším odpůrcem obnovení původní skupiny stal právě John Lennon. Někteří lidé si myslí, že největší vinu na tom všem měla jeho manželka Yoko Ono. Vlastně, myslím si to i já.
Osm let největší slávy Beatles a nesmírného uměleckého i pracovního nasazení (a popularity) bylo zničující. A do té doby nevídaná popularita se také podepsala. V březnu 1966 se v euforii a pýše dopustil Lennon výroku, že Beatles jsou populárnější, než Ježíš.
Ani není podstatné, zda to je pravda, či nikoliv. Každopádně jejich další turné do nábožensky ortodoxních USA se setkalo s poměrně prudkým odporem. Rozhlasové stanice zakázaly jejich skladby a na jejich koncertech se schylovalo k násilí. Beatles poté zrušili všechna turné a uchýlili se do bezpečí nahrávacích studií. Možná to byl právě ten začátek konce Beatles.
V poměrně napjaté atmosféře ještě stihli dokončit natáčení alba Let It Be (což bylo vlastně symbolické gesto – nechme to všechno bejt, nemá to smysl!) a natočili album Abbey Road. Na přebalu toho elpíčka přechází všichni čtyři brouci po přechodu pro chodce a vpředu jde právě Lennon v bílém obleku a s vlajícími vlasy. Nedívá se dozadu. Symbolicky ta fotografie vyjadřuje, že je jediný, který jde vpřed, neohlíží se na ně, a ostatní jen jdou za ním. Patrně to nebyl primární úmysl, ale vlastně byla ta obraznost naprosto přesná.
Lennonův výrok o zastíněném Ježíši ležel Vatikánu v žaludku až do roku 2008, přes čtyřicet let. Až Benedikt XVI. se vyslovil, že to byla jen mladická hloupost a není třeba se tím zabývat.
Když se Beatles skutečně rozpadli, bylo Ringovi a Johnovi třicet let. Druhým dvěma bylo o dva a tři roky méně.
Pak si začala vybírat svoji daň smrt: v roce 1967 zemřel na předávkování drogami jejich manažer Brian Epstein. John Lennon později tvrdil, že to byl ten skutečný začátek konce Beatles. Chapman pak zastřelil Lennona. Později, v roce 2001 zemřel na rakovinu George Harrison. Z legendární skupiny dnes žije jen Paul a Ringo. Ale popravdě: toho, čím byli jako fenomén Beatles, sólovou drahou už nikdy nedosáhli.
Obyčejní kluci z Liverpoolu, kteří dobyli svět. Žádná jiná hudební skupina na světě už takového úspěchu nikdy nedosáhla, i když to byly významné umělecké pojmy jako Queen, ABBA, Rolling Stones, Pink Floyd, nebo U2.
Za celá ta léta prodali Beatles přibližně miliardu alb. To se nepovedlo nikdy a nikomu jinému na světě! Mně z toho všeho zůstala navždy taková zvláštní nostalgie a kulaté brýle „lennonky“, které jsem tehdy začal nosit. A asi si je naposledy sundám, až zalezu do dřevěného penálu.
A spousta té vynikající muziky v hlavě.
Petr Závladský
K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti
Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.
Petr Závladský
Dobrý den, můj přítel,
Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...
Petr Závladský
Zálohování dat
Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:
Petr Závladský
One way ticket
Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.
Petr Závladský
Maličko o kavkách a také o lidech
Jsem jen z donucení filosof. Chtěl jsem si původně jen tak klidně žít své dny a dívat se na květiny jak kvetou a voní, vidět stromy jak kvetou a plodí, a sledovat ptáky jak zpívají, vidět, jak neúprosně po podzimu přichází zima...
Petr Závladský
Traktát proti náboženství
Zlobíme a hádáme se dnes nad tím, že islám (a velmi zjednodušeně uprchlíky) tady nechceme, nějak se snažíme definovat, že je nekompatibilní s evropským civilizačním rámcem, že jsme zde křesťané, ale ono to není úplně přesné.
Petr Závladský
Milý soudruhu Hollande
...aneb otevřený dopis na drzé vystoupení pana Hollande o tom, že státy, které nehodlají skákat, jak Brusel píská, by měly z EU odejít. Ona totiž Evropská unie není ani zlaté tele, a ani až tak velká výhra.
Petr Závladský
Není demoška jako demoška
Když jsem zahlédl na internetu demonstraci proti invazi uprchlíků, trochu mi zatrnulo, když jsem uviděl ty makety šibenic. Ale ony jsou věci poněkud jinak.
Petr Závladský
Ilja Racek jubilující
Dnes, 24. června, je tomu 85 let, co se narodil mimořádný český herec Ilja Racek. Připomeňme si alespoň stručně jeho život.
Petr Závladský
Financování politických stran
Ministr Chovanec předkládá vládě k projednání novelu zákona, kterou se mají změnit podmínky financování volebních kampaní a politických stran všeobecně. Vláda má návrh projednat do konce června.
Petr Závladský
Blbí a ještě blbější
Probudil mě do čtvrtečního rána hluk motorové obecní sekačky, se kterou náš vesnický zaměstnanec vyžínal trávu kolem cest...
Petr Závladský
Masové přistěhovalectví z Afriky nic neřeší
Asi je nošením dříví do lesa opakovat, že povinné kvóty pro uprchlíky, jak se je snaží prosadit Evropská komise, jsou (nejen pro nás) nepřijatelné. A že jsou prakticky neefektivní, je jen zbytek té nechuti.
Petr Závladský
Moderní strava nás zahubí
Už někdy dříve jsem psal, že žijeme tak, jak se stravujeme a jsme tím, co jíme. Pro tentokrát ale ani nechci tolik moc kopat do masa bez masa.
Petr Závladský
Filosofie ozbrojené společnosti
Máloco na světě se děje bezdůvodně. Podobné je to s umanutým tvrzením, že slušní lidé budou žít ve větším bezpečí, pokud nebudou mít v rukou zbraně. Tak se chová i náš stát, když systematicky zasahuje do práva vlastnit zbraně.
Petr Závladský
Tápavá bezradnost
Ministr školství PhDr. Marcel Chládek, MBA, setrvale veřejnost přesvědčuje, že je naprosto neschopným, nekompetentním ministrem, který vůbec nepochopil fatální zaostalost českého školství.
Petr Závladský
Státostrany a státoškolství
Stát velmi dobře ví, že každou částečkou moci, kterou si přivlastní, zbavuje každého jedince stejně velké části osobní svobody.
Petr Závladský
Pan akademik Otto Wichterle, Silon a kontaktní čočky
Patrně jste to jméno už v nějaké spojitosti zaslechli, ale dobrou znalost o jeho fenoménu i době, ve které žil a pracoval, většinově nemáme. Tedy v kostce:
Petr Závladský
Jindřich Waldes a Koh-i-noor
Zhruba před 138 lety se narodil pan Jindřich Waldes, člověk, o kterém se téměř nic neví, z historie byl prakticky vygumován. Přitom šlo o osobnost stejně tak velikou, jako byl jeho vrstevník Tomáš Baťa. A letos v květnu tomu bude 74 let, co zemřel.
Petr Závladský
Rozhodný odpor proti kolektivismu
Celá diskuse se totiž vede o zástupném tématu. Pokud jsou lidé okolnostmi (třeba svobodou) nuceni se rozhodovat, pak zvažují všechny dostupné faktory a pak se rozhodnou. Někteří samozřejmě dobře, jiní třeba špatně. Možná dokonce podle Gaussovy křivky rovnoměrné distribuce. Ať už inteligence, nebo štěstí.
Petr Závladský
Současný stát je super-socialistický
Před 25 lety jsme se nějakým způsobem zbavili dominantní a řídící úlohy KSČ. Ani pro tento účel nechci zkoumat, zda to bylo zinscenované divadlo, manipulace davem, či cokoliv jiného. Není to vlastně podstatné. Z jedné strany je dnešní stát super-socialistický a ze strany druhé je vlastně korporátně-fašistický.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1688x
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Bohatý táta, chudý táta (Robert T. Kiyosaki)
- Co je vidět a co není vidět (Frédéric Bastiat)
- Liberalismus (Ludwig von Mises)
- Cesta do otroctví (F. A. Hayek)
- Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)