…prodal byt na Barrandově, odstěhoval se s manželkou Šárkou do sociálního bytu v pražských Stodůlkách a všechny své křišťálově čisté peníze dal na charitu.
Médii probleskla zpráva, že někdejší korunní princ Sociální Demokracie (* 1969), krátkodobý premiér České vlády, je vážně nemocný a obrátil se na víru.
Pro přesnost je třeba doplnit, že někdejší zaměstnanec Českých Drah, 1989 ČSSD Praha, 1992 Česká Národní Rada, poté poslancem PS PČR, poté 1998 – 2000 místopředseda PS PČR, poté 2000 – 2004 Ministr vnitra, poté místopředseda vlády V. Špidly (2002 – 2004), poté zimní premiér naší země (26. 7. 2004 – 25. 4. 2005).
Následný absolvent pražské Právnické fakulty odevzdal zcela nedostatečnou rigorózní práci o pouhých 33 stranách, lhal o tom, že má zkoušku z němčiny (2005), ačkoliv německy neuměl. Jinou rigorózní práci (snad o 114 stranách) odevzdával na plzeňské Právnické fakultě a ta se nikdy nikde nenašla (aféra Milan Kindl).
Poté se Stanislav Gross, dosud JUC, stává koncipientem v právnické kanceláři Eduarda Bruny. V roce 2008 nesložil předepsanou advokátní zkoušku a v reparátu obstál jen s odřenýma ušima.
Bylo samozřejmě velmi podivné, že už v roce 2007 se stal 31% vlastníkem firmy Moravia Energo. Čachry s jejími akciemi nikdy nevysvětlil (Chrenek, Key Investments); Policie případ dvakrát odložila.
V roce 2008 Gross kupuje luxusní apartmán Hidden Bay na Floridě (odhadem za 19 mio. Kč) a vilu na Barrandově za cca 10 mio. Kč na jméno své manželky. Z poslaneckých náhrad, jak dnes lživě uvádí, si takovou částku naspořit nemohl a jeho strýček Vik také patří do říše pohádek. Stačí umět násobit.
Není zcela jasná jeho dnešní pozice v advokátní kanceláři Bruna, ale proslýchá se, že je jejím 50% spolumajitelem.
Někdy před rokem s ním dělala jakási televizní stanice rozhovor, kde uvedl, že už jej politika vůbec nezajímá a plně se věnuje advokacii. Kde zůstal dřívější politický názor a zápal?
Podle posledních bulvárních zpráv je prý těžce nemocný, snad postižen mrtvicí, možná jinou závažnou chorobou. A údajně konvertoval na víru v Boha, což se stalo v poslední hodině i nechvalně známému komunistovi Gustávu Husákovi. A požádal o odpuštění všechny, které na výsluní své kariéry zklamal. Jenže, pane, už Karel Čapek, dosti dobře vyslovil, že: „kdo mění víru, neměl žádnou“.
Pane Stanislave Grossi, věrohodné pokání se dělá jinak. Omluva neměla patřit těm, které jste zklamal, ale těm, které jste obelhal, případně podvedl a okradl. Peníze totiž nerostou na stromech.
Pokud svou prosbu o odpuštění myslíte skutečně vážně, proveďte nejprve kroky naznačené v titulku a abstraktu tohoto článku a já Vám odpustím.
Jinak Vám tu prosbu o odpuštění neuvěřím, ani tu nově, ze strachu nabytou víru.
